Odborníci a novináři jsou přesvědčeni, že za otravou Bečvy před pěti lety stojí havárie v podniku DEZA z Babišova holdingu Agrofert. FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
ANALÝZA / Okresní soud ve Vsetíně dál projednává ekologickou katastrofu na řece Bečvě, ke které došlo v září roku 2020 nedaleko Valašského Meziříčí, když uhynulo zhruba 40 tun ryb na 40 kilometrech jejího toku. Obžalována je společnost Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm, v rovině trestněprávní pak její ředitel Oldřich Havelka. Minulý týden ve věci vypovídali klíčoví svědci obžaloby, znalec z oboru vodního hospodářství Jiří Klicpera a inspektor České inspekce životního prostředí v Brně Vít Špaček. Oba označili za viníka zmíněnou rožnovskou společnost. Mnozí odborníci a důležití svědci s jejich závěry ale rezolutně nesouhlasí. Jak to vlastně se zapeklitou kauzou aktuálně vypadá?
Jak informoval Deník Referendum, který soud i kauzu úhynu ryb v Bečvě dlouhodobě sleduje, Špaček u soudu ve čtvrtek detailně popsal průběh svého vyšetřování, které podle deníku s kolegou zahájili asi 20 hodin po oznámení havárie odjezdem z Brna na místo. V úvahu podle něj zřejmě přicházeli čtyři možní viníci. Nejpravděpodobnější se zprvu jevil únik z chemičky DEZA, která je součástí holdingu Agrofert ve svěřenském fondu tehdy úřadujícího premiéra Andreje Babiše (ANO).
Další možností byla čistírna odpadních vod ve Valašském Meziříčí, třetí variantou Energoaqua. Když dorazili na místo, byli inspektoři také informováni o probíhající rekonstrukci společnosti Strabag na železničním nádraží ve Lhotce nad Bečvou, tam ale na nic podezřelého nenarazili. Když telefonicky vyloučili, že by za havárií mohla stát valašskomeziříčská čistička, zamířili k lagunám společnosti DEZA. Únik by podle něj musel procházet právě jimi, ryby tam ale byly v pořádku. Počet podezřelých se tak rychle snížil na jednoho.
Relevanci stavu ryb ve zmíněných lagunách Deník Referendum rozporuje, podle něj totiž odpadní voda z DEZY lagunami od nového spuštění biologické čistírny odpadních vod neprotéká. To ostatně potvrzuje i samotná DEZA. „Veškeré odpadní vody produkované ve výrobním areálu společnosti DEZA, a. s. jsou čištěny v nově zrekonstruované biologické čistírně odpadních vod, jejíž realizace si vyžádala finanční náklad 450 mil. Kč. Jde o jednu z nejmodernějších průmyslových čistíren odpadních vod v České republice,“ píše ve svém vyjádření s tím, že z provozních dat je navíc zřejmé, že v době havárie se v čistírně odpadních vod nic mimořádného nebo nestandardního nestalo (nedošlo mimo jiné k likvidaci biologických kultur čistírny).
Skutečnou záhadou zůstává to, kudy smrtící látky do řeky unikly. Podle druhého z důležitých svědků, znalce vodního hospodářství Jiřího Klicpery, to bylo z výpusti rožnovské firmy. „Havárii způsobila prokazatelně společnost Energoaqua nesprávným provozem celku vodního hospodářství, a to především chemické čistírny odpadních vod,“ řekl autor klíčového posudku, o který policie opřela obvinění Energoaquy. Našel prý řadu pochybení od zanedbání personálních otázek a kvalifikace zaměstnanců až po zrušení původní funkce dvou lagun ze strany managementu firmy. Kritici konstatují, že samotný mechanismus údajné nehody zůstal nejasný, a navíc, jak uvádí server Neovlivní.cz, ani Klicpera neosvětlil dvě nejdůležitější pochybnosti celé kauzy, a to, jaká látka ryby zabila a odkud do řeky přitekla.
Jak poznamenávají výše zmínění kritici vyšetřování havárie, oficiální verze událostí, jak je prezentovala obžaloba vinící Energoaquu, je v obou těchto otázkách zpochybnitelná, a to z dobrých důvodů. Ryby se měly otrávit kyanidem, svědci, zejména zasahující rybáři, kteří na místě byli krátce po havárii, ale rozhodně popírají, že by viděli třešňově zbarvené žábry uhynulých ryb, což je neklamný příznak otravy touto látkou. Naopak si stěžovali na silný zápach chloru a na poleptání pokožky a sliznic. Celá řeka byla podle nich silně cítit chlornanem sodným a voda také rybám způsobila silné poleptání, což by kyanid nezpůsobil.
Druhou výhradou, kterou prezentuje například server Ekolist, je místo samotné otravy. Ryby totiž začaly hynout až více než tři kilometry od výpusti Energoaquy, zatímco podle provedených pokusů i z prosté logiky vyplývá, že by se jed rovnoměrně rozšířil v řece už pod prvním jezem, zhruba 800 metrů od výpusti Energoaquy. Namísto toho začaly ryby hynout u jiné výpusti. Podle Deníku Referendum se nedaleko místa, kde rybáři našli první uhynulé kusy, nachází výpusť, o které se oficiálně neví, kam vlastně vede. Stále z ní ovšem něco vytéká a jako jediná v celém úseku je zcela „mrtvá“, nerostou v ní ani řasy, ani mech. Deník Referendum uvádí, že chemické rozbory, které nechal provést, a také stará vodohospodářská mapa ukazující vyústění dnes zatrubněného potoka nasvědčují tomu, že tento možný zdroj znečištění Bečvy prochází právě areálem DEZY.
Firma ve svěřenském fondu bývalého premiéra se brání posudkem, který zadala v roce 2021 brněnskému Vysokému učení technickému. „Znalecký ústav neshledal jakoukoliv spojitost mezi výrobními a provozními procesy společnosti DEZA, a. s. a ekologickou havárií na řece Bečvě dne 20. 9. 2020,“ uvedla chemička na svých stránkách s tím, že posudek vypracovaný Fakultou stavební VUT v Brně z řady důvodů nemůže v celém rozsahu zveřejnit. Považovala však prý za vhodné veřejnost informovat o jeho podstatných závěrech. Jak ostatně sdělila již v září 2020, „DEZA nebyla policií v této záležitosti kontaktována. Z toho lze usuzovat, že nepatří mezi podezřelé“. Firma, která má obrat přes devět miliard korun a je významný lokální zaměstnavatel, naopak sama zažalovala Deník Referendum.
Nad přístupem zodpovědných institucí visí také řada otazníků. Není jasné, proč byly zničeny důležité vzorky odebrané rybáři bezprostředně během katastrofy, zatímco je samotné úřady nechaly sbírat holýma rukama ryby, které, jak se později ukázalo, měly být podle oficiální verze dokonce otráveny smrtelně nebezpečným kyanidem. Rozum zůstává stát nad dělbou kompetencí, která vedla k tomu, že úředníci odpovědní za stanovení příčiny havárie dorazili na místo s mnohahodinovým zpožděním a neprováděli odběry na všech relevantních výustích do řeky.
Případ sám, patrně bez viny samotného soudu, ale zároveň nejspíš i bez ohledu na výsledek probíhajícího procesu, ponese cejch nespravedlnosti. Lidská tragédie zaměstnance Energoaquy, který podle všeho neunesl tlak vyšetřování a sáhl si na život, utrpení desítek tisíc živých tvorů, kteří se podle svědectví přítomných v agonii doslova vrhali na břeh, aby unikli z otrávené vody, a bezmocný smutek všech, kterým přirostly k srdci zátočiny malebné valašské řeky, totiž nahlodaly důvěru místních lidí v existenci právního státu, a posilují už tak nebezpečně rozšířené přesvědčení, že do některých „okrajových“ regionů naší země jeho moc zatím nedorazila.
