Soudružka Věra Žižková, předsedkyně Královéhradeckého KV KSČM, se v Haló novinách dnes podivila: „V pátek 8. března jsme žili v duchu oslav MDŽ. I jedna naše televize ve zprávách popřála vše nejlepší k MDŽ, ne ženám, ale dámám. Tak nevím, zda se i na mě toto přání vztahuje. Mne však ve zprávách zaujala jedna krátká zmínka o německé feministce, která prý prohlásila, že děti tvoří velkou ekologickou zátěž a ona bude chránit Zem tím, že nebude mít děti.“
Skutečně nevíme, zda se na všechny soudružky vztahuje označení dáma. Ženou se člověk rodí, dokonce je někdo ženou a mužem od početí. Dámou a gentlemanem se jedinec stává. Výchovou, svým úsilím, dá to práci. Ne každá zbohatlice je dámou. Jistě by se našly i nějaké komunistky, socialistky a revolucionářky, které se občas zachovaly jako dámy. Být dámou není dáno geneticky, třídním původem nebo vnějším oslovením.
Soudruzi by se měli zamyslet nad tím, proč jim oslovení „dámy a pánové“ připadá přemrštěné. Nejspíš proto, že se snažili proměnit populaci naší země (a nejen naší) v jednolitou masu šedivých existencí, zaměnitelných bytostí, stádo dělníků a dělnic, takzvané pracující inteligence, branců, lidského materiálu, spartakiádních ochotníků před tribunou papalášů, koleček ve stroji. Některá kolečka byla ovšem větší a zasloužilejší, některá se po opotřebování vyhodila a bylo jedno, jestli to byl vyčerpaný úderník nebo úředník, tkadlena nebo učitelka.
Když už se soudružka podivuje nad buržoazním úletem nějaké feministky, která řeší, že by děti mohly za sebou nechávat uhlíkovou stopu, připomeňme jí dětské anonymní hroby, které za sebou zanechal komunistický režim. Děti, kterým režim zavřel matky do vězení. Po nich nezůstala žádná stopa, ani uhlíková.
Soudruzi a soudružky, vy se divíte a my se divíme. Každý něčemu jinému.
