Michail Gorbačov v roce 2013. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/SpreeTom
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/SpreeTom
První a poslední prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov se domnívá, že sovětské orgány podcenily rozsah mezietnických problémů v Sovětském svazu a potřebu reformovat zemi. Je přesvědčen, že země mohla přežít i po pokusu o vládní převrat v srpnu 1991 jako Svaz suverénních států a že by to bylo lepší než to, co nastalo potom.
„Zpočátku jsme podcenili rozsah a hloubku problémů v mezietnických vztazích a vztazích mezi centrem a republikami. Trvalo nám příliš dlouho, než jsme si uvědomili, že Svaz potřebuje obnovu,“ řekl Gorbačov v sobotu agentuře TASS. Vysvětlil, že cílem sovětských orgánů bylo „zachovat svaz a vytvořit skutečnou federaci se skutečnou suverenitou republik, které část svých pravomocí delegují na centrum“.
Podle Gorbačova to mohlo vypadat takto: „Bezpečnost, obrana, dopravní síť, jednotná měna a lidská práva měly podle návrhu svazové smlouvy zůstat v rukou svazových orgánů. Jsem si jist, že to byla reálná možnost a že by ji většina republik podpořila, ale převrat tuto možnost narušil. I po převratu, kdy republiky vyhlásily nezávislost a pravomoci sovětského prezidenta byly vážně oslabeny, jsem si byl stále jistý, že svaz může být zachován. Navrhl jsem Svaz suverénních států.“
Gorbačov vysvětlil, že takový svaz by se stal konfederací s tím, že jednotlivé republiky by měly ještě širší pravomoci. „Za prvé by se staly členy OSN, zatímco Svaz by si zachoval své místo v Radě bezpečnosti. Ozbrojené síly a jaderné zbraně by zůstaly pod jednotným velením. Jsem si jist, že by to bylo mnohem lepší než to, co následovalo po skutečném rozpadu Sovětského svazu.“
Agentura TASS ještě přináší další Gorbačovovy myšlenky k době, kdy se už Sovětský svaz rozpadal:
„První prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov označil okamžik, kdy odstoupil z funkce hlavy státu, za ‚temné dny‘ pro sebe, Sovětský svaz i Rusko. Pokusy o použití síly k udržení moci by podle něj vyvolaly ostrý občanský konflikt s nepředvídatelnými důsledky.
‚Byly to temné dny pro Sovětský svaz a Rusko. I pro mě to byly temné dny, ale neztratil jsem sebekontrolu. Dal jsem svůj podpis na dekret, že odstupuji z funkce prezidenta Sovětského svazu, a myslím, že jsem neměl právo jednat jinak.‘
Zmínil dva důvody, proč si nemohl dovolit použít sílu: ‚Za prvé bych v takovém případě přestal být sám sebou. A za druhé by takové rozhodnutí vyvolalo ostrý občanský konflikt s nepředvídatelnými důsledky. Byl jsem přesvědčen, že je třeba se mu všemi prostředky vyhnout… Bezprostředně po Bělověžských dohodách jsem prohlásil, že o osudu mnohonárodnostní země nelze rozhodovat podle vlastního uvážení vůdců tří republik a že tato otázka musí být vyřešena ústavní cestou. Kritizoval jsem tento dokument jako ukvapený a nezralý. Nebyl projednán ani s obyvatelstvem, ani s nejvyššími sověty republik, jejichž jménem byl podepsán,‘ řekl Gorbačov.
První sovětský prezident připomněl, že v té době zákonodárné sbory sovětských republik projednávaly návrh Svazu suverénních států. ‚Musím říci, že jsem vkládal naděje do demokraticky zvolených parlamentů, i když Bělověžské dohody neznamenaly jejich ratifikaci. V té kritické chvíli neřekly ani slovo. Navíc odvolaly své zástupce z Nejvyššího sovětu SSSR a 12. prosince Bělověžské dohody přijaly a bez diskuse jim zatleskaly. Mimochodem, postoj ruských komunistů tehdy zněl: v zájmu svržení Gorbačova je možné všechno.'“
Jak před 30 lety zanikl Sovětský svaz
Referendum o zachování SSSR se konalo 17. března 1991 v devíti republikách (ostatní republiky hlasování bojkotovaly) a většina obyvatel těchto republik se vyslovila pro zachování Svazu. Referendum znamenalo pro Gorbačova drobnou vzpruhu. V létě 1991 se osm republik dohodlo na nové unijní smlouvě, která by zemi přeměnila v mnohem volnější unii. Podpis smlouvy však přerušil srpnový puč – pokus o státní převrat, který se pokusili provést členové vlády a KGB zastávající tvrdou linii, kteří se snažili zvrátit Gorbačovovy reformy a obnovit kontrolu centrální vlády nad republikami.
Poté, co puč ztroskotal, byl Jelcin za své rozhodné kroky považován za hrdinu, zatímco Gorbačovova moc fakticky skončila. Poměr sil se výrazně přiklonil na stranu republik. V srpnu 1991 Lotyšsko a Estonsko okamžitě vyhlásily obnovení plné nezávislosti (po vzoru Litvy v roce 1990). Gorbačov koncem srpna odstoupil z funkce generálního tajemníka a brzy poté byla činnost strany pozastavena na neurčito – čímž fakticky skončila jeho vláda. Na podzim již Gorbačov nemohl ovlivňovat dění mimo Moskvu, a i tam se mu postavil Boris Jelcin, který byl v červenci 1991 zvolen ruským prezidentem.
Zbývajících 12 republik pokračovalo v diskusích o nových, stále volnějších modelech Svazu. Do prosince však všechny kromě Ruska a Kazachstánu formálně vyhlásily nezávislost. Během této doby Jelcin převzal zbytky sovětské vlády včetně moskevského Kremlu. Poslední rána byla zasazena 1. prosince, kdy se Ukrajina, druhá nejsilnější republika, drtivou většinou vyslovila pro nezávislost. Odtržení Ukrajiny ukončilo jakoukoli reálnou šanci, že země zůstane pohromadě i v omezeném měřítku.
Dne 8. prosince 1991 podepsali prezidenti Ruska, Ukrajiny a Běloruska Bělověžské dohody, které prohlásily Sovětský svaz za rozpuštěný a místo něj založily Společenství nezávislých států (SNS). Přestože přetrvávaly pochybnosti o tom, zda jsou dohody k tomuto kroku oprávněné, podepsali 21. prosince 1991 zástupci všech sovětských republik s výjimkou Gruzie Alma-Atský protokol, který dohody potvrdil. Dne 25. prosince 1991 Gorbačov odstoupil z funkce prezidenta SSSR a prohlásil, že jeho funkce zanikla. Pravomoci, které mu byly svěřeny, předal Jelcinovi. Té noci byla naposledy spuštěna sovětská vlajka a na jejím místě byla vztyčena ruská trikolóra. (en.wikipedia.org)
