Politici vedou džihád proti České televizi. Tak nějak lze shrnout holá fakta, která zaznívají z úst mediálních expertů k politickým útokům na veřejnoprávní stanici. Označení „svatá válka“ je tu přitom víc než trefné. Pomluvy a nestoudné lži, které tu o ČT systematicky šíří nájemný prezident a mezinárodně profláknutý premiér včetně proruských partají s českou trikolórou nebo japonským rodokmenem, se trumfují v nenávisti právě k veřejnoprávní televizi.

To vše za šumu mediálního křoví z Babišovy Mafry, Parlamentních listů, z Barrandova a Luboše Xavera Veselého z Českého rozhlasu. Takřka každodenní smršť dezinformací od sofistikovaných po ty vysloveně hloupé má za cíl systematicky nahlodávat důvěru občanů v ČT a získávat veřejnou podporu pro její politické ovládnutí. Úkol zní jasně: k moci kritická žurnalistika nesmí na Kavčích horách projít,  brašna nebrašna. Fňukání Andreje Babiše nad „zlou“ ČT teď proto vystřídala primitivní arogance, s níž premiér odráží dotazy reportérů na své dotační maléry a mezinárodní ostudu a zuřivě kličkuje před otázkami na své angažmá v komunistické Státní bezpečnosti. Sám Babiš má přitom po ruce mocný nástroj, jak veřejnoprávní televizi srazit na kolena, jeho hlasovací klika ve Sněmovně bude ještě rozhodovat o zbývajících výročních zprávách o České televize za rok 2018. Důsledky jejich dvojitého neschválení pro personální smršť na Kavčích horách netřeba připomínat. 

Sám Babiš je ale v postoji k České televizi obzvlášť kreativní, jeho agresívní chování vůči novinářům ČT tu sice nebere konce, zato plytké a alibistické komentáře zaměstnanců jeho mediálního impéria k vládní politice a jeho kauzám mu ve veřejnoprávní televizi náramně vyhovují. Spojenci zla tu dostávají prostor často. V této souvislosti nalezl autor těchto řádek paradoxně pochopení pro Babišovo sebehodnocení, v němž se předák ANO označuje za „urputné hovado“. V Radě České televize totiž sám prostřednictvím generálního ředitele ČT vytrvale apeluje na změnu „vyvažující“ editorské praxe, kdy se k Babišovi vyjadřují v televizi i jeho zaměstnanci. Že v každé privátní společnosti existují pravidla, jak svého chlebodárce nikde mediálně nepoškodit, je přitom sázka na jistotu. Babišova média nevyjímaje. Jak objektivní jsou pak k tématu Babiš na obrazovce ČT novináři jako Petr Kolář z MF DNES, Ondřej Leinert (dříve také MF DNES), Martin Zvěřina z Lidových novin či lidé z Babišova Institutu pro politiku a společnost, je nasnadě. Bolševický křik o „kádrování“ je přitom drzou snahou ohnout zákon o České televizi: „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou… poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.“ Babišovi nájemní novináři z Mafry nebo novopečený komentátor Deníku a někdejší nejservilnější poslanec ANO Martin Komárek je v ČT veřejnosti neposkytnou. 

Útoky na Českou televizi mají ale i humornou stránku. Jejím hlavním „editorem“ je přitom expropagandista z komunistických Haló novin, Zemanův úředník Ovčáček. Když zrovna na sociálních sítích ve stavu náboženského vytržení nežehná národu, nevybíravě sprosťačí nad kritiky prezidenta a plive po České televizi. Že blbost kvete i v prosinci, dokázal prezidentův mluvčí opět nedávno, kdy z bezpečí růžového salonku Hradu „udeřil“ skrze Twitter na ikonu televizní zábavy Karla Šípa. Moderátorovi totiž vyčetl satiru, kterou Šíp v jeho pořadu při rozhovoru se slovenským hercem Milanem Kňažkem zavtipkoval o půvabu a kondici slovenské prezidentky Čaputové ve srovnání s českým Zemanem. „ČST Praha nacpe své vlhké politické sny i do pátečního zábavného pořadu,“ politizuje Šípův humor Ovčáček. I pro stihomam lze mít ale pochopení, na Hradě je totiž povoleno smát se výhradně obstarožnímu vtipu, který Zeman opakuje přes dvacet let a je o něm, o Klausovi a Claudii Schifferové v pekle. Po směšné výměně ztrhané tváře prezidenta Photoshopem za růžolící obličej Zemana bez vrásek z doby jeho první prezidentské kampaně, to vše na aktuální fotografii  Zemana na fotbalovém utkání Slavie, jde jen o další příběh obyčejného šílenství z prezidentské kanceláře.

Pražským hradem s nejbohatším Čechem v zádech a partajemi pod taktovkou drůbežího oligarchy s normalizačními choutkami je Rada Česká televize dlouhodobě označována jako „obranný val“ generálního ředitele ČT Petra Dvořáka. Jejich propaganda tu zcela výjimečně v něčem nelže. Jakkoliv to neplatí o striktní kontrole radních nad hospodařením a budoucím financování veřejnoprávní televize, obranným valem, který veřejnoprávní televizi brání před politickými tlaky a pokusy proměnit ji v píárovou agenturu ruských, čínských a privátních zájmů premiéra, současná Rada České televize většinou prokazatelně je. Až do jara příštího roku, kdy v režii Babišovy hlasovací kliky ve Sněmovně dojde k její razantní obměně. A padouch a hrdina budou zase jedna rodina. Po vánočních pohádkách a televizní pohodě u veřejnoprávní obrazovky tak čeká ČT obzvlášť napínavý thriller. Scénář  mu paradoxně píší ti politici, k jejichž špinavostem právě Česká televize nemlčí.  Zda v něm budou občané jenom za kompars a Babiš se Zemanem obsadí hlavní role, teprve uvidíme. Štěstí přeje připraveným…