Petr Fiala a Markéta Pekarová Adamová FOTO: FB Markéta Pekarová Adamová
FOTO: FB Markéta Pekarová Adamová
Vysmívat se současným opozičním uskupením, že se nikdy nedohodnou na společných kandidátních listinách před volbami do dolní komory Parlamentu, není na místě. Taková dohoda nepatří do světa utopie ani fikce. Žádá si jen trochu vůle a realistické zhodnocení situace. Zatím se v tomto směru vše vyvíjí celkem nadějně, proto je předčasné tvrdit, že žádná spolupráce nikdy nevznikne.
Kdo chce být skeptický ohledně spolupráce opozičních stran před příštími sněmovními volbami, vždycky si k tomu najde bezpočet důvodů. Ostatně se opakují a zaznívají stále dokola. Patří sem nepovedená koaliční spolupráce KDU-ČSL a hnutí STAN před posledními volbami do dolní komory, ze které křesťanští demokraté nakonec vycouvali, což straně doteď někteří její dřívější voliči nemohou zapomenout.
Další věc je, že malý český rybníček je plný starých osobních sporů, křivd a nevraživostí, kde ten se nesnese s tamtím, tenhle ublížil tamtomu a tamten pro změnu nesnáší tohohle atd. K tomu můžeme přičíst hrdost jednotlivých partají, kdy to či ono uskupení lpí na své značce a nebude se mu chtít se jí jen tak vzdát a například se přidat ke kandidátní listině jiné strany a ucházet se tak o hlasy voličů pod cizí hlavičkou.
Jistě sem patří i nemalá ega stranických lídrů a neschopnost je potlačit, upozadit se a spolupracovat mezi sebou. A pak tady máme celou řadu praktických problémů, jak by taková spolupráce opozičních partají měla konkrétně vypadat.
Vznikla by jedna velká koalice, která by musela překročit ne 10 nebo 15 procent hlasů, ale rovnou dvacetiprocentní volební práh v případě společné koaliční kandidátky více než tří politických subjektů? Nebo by se vytvořilo několik menších třeba dvoučlenných bloků? Anebo by se zkrátka kandidáti některých uskupení přidali ke kandidátním listinám jiných subjektů, čímž by se obešlo navyšování pětiprocentní volební klauzule, o to více by však některé partaje musely potlačit svoje značky?
Na těchto všech překážkách a problémech je něco pravdy, přesto však nejde o nic fatálního, co by jakékoli snahy o předvolební spolupráci opozičních stran činilo nemožné a nereálné. A především přes všechny tyto obtíže stále platí, že je nějaká podoba předvolební spolupráce opozičních stran nutná a pokud se k ní neodhodlají, budou nutně tratit. Přičemž hrozí, že z pětice stran ODS, Piráti, KDU-ČSL, hnutí STAN a TOP 09 ve Sněmovně zůstanou jen dvě. Takže bez ohledu na to, s jakými potížemi je to spojené, partaje musí zatnout zuby a nějak to zvládnout.
Ambiciózní cíl a slabá záplata
Samozřejmě těžko si představovat, že vznikne široký blok, ve kterém budou zastoupeni všichni. Kdo doufá v něco takového, bude skutečně zklamán. A strany by o něj ani neměly usilovat, protože pak by se mohlo stát, že se veškeré úsilí o spolupráci zhroutí. Partaje takhle ambiciózní cíl nebudou schopné naplnit, budou ze společných jednání znechucené a nakonec nevznikne vůbec nic.
Přesto však existují reálné možnosti, jak by strany mohly spolupracovat a zvýšit tak svoje šance ve volbách do Poslanecké sněmovny. Nabízí se jich hned několik. Tou hlavní je, aby se politici TOP 09 a nejlépe i KDU-ČSL ucházeli o hlasy voličů buď v koalici s ODS, nebo přímo na její kandidátní listině.
V obou případech si to žádá nějaké oběti. Jedna i druhá varianta má své výhody a nevýhody, klíčové ovšem je, aby se uvedené subjekty dohodly na jedné z nich, která to bude, není ve výsledku tak podstatné. Pokud by ale občanští demokraté nekandidovali do sněmovních voleb v koalici, ani by se politici zmíněných stran neobjevili na její kandidátce, promarnila by se tak opravdu velká příležitost.
V případě Pirátů a hnutí STAN platí něco podobného. Buď by měli vytvořit společnou koalici, nebo by se Starostové a nezávislí měli přidat na kandidátní listinu Pirátů. Zase důležité je, aby to bylo jedno z toho. Jestliže by se nepodařilo to ani to, opět by se jednalo o značné selhání.
Občanští demokraté a Piráti v případných jednáních budou tahat za delší konec provazu, a pokud nebudou chtít s ostatními kandidovat v koalici, lidovci, STAN a TOP 09 by se tomu měli podřídit a domluvit se s nimi alespoň na tom, že se přidají k jejich kandidátkám.
Jestliže ODS a Pirátům skutečně záleží na stranické pluralitě, měly by se ale na něčem z toho s ostatními subjekty dohodnout, protože jinak je tady opravdu velké nebezpečí, že opoziční tábor jako celek po následujících sněmovních volbách výrazně oslabí.
To, že by křesťanští demokraté, topka a hnutí STAN vytvářeli nějaké koalice nebo spolupráci sami mezi sebou, je už jen slabá záplata, která je spojená s mnohem většími riziky a překážkami, než když se spolupráce bude odehrávat především kolem ODS a Pirátů.
Vše se odvine od toho, zda trojice menších stran pochopí, že musí udělat maximum pro to, aby nekandidovaly samostatně. A jestli dvojice větších partají pro změnu dovede projevit aspoň trochu velkorysosti. Mohly by to zvládnout, jen musí trochu chtít. Zatím k tomu mají celkem dobře nakročeno vzhledem ke vzájemnému oťukávání i spolupráci v letošních krajských a senátních volbách.
