Mezi obviněnými je i bývalý náměstek primátora Petr Hlubuček. FOTO: Magistrát hlavního města Prahy / se souhlasem
FOTO: Magistrát hlavního města Prahy / se souhlasem
Není velké umění nahlédnout, že na vládní hnutí STAN se lepí jakási divná smůla. Není to tak dávno, kdy tato politická formace musela vracet podezřelé dary a co se nyní již zesnulý místopředseda Věslav Michalik musel vzdát ministerské funkce kvůli nepatřičnému souběhu s podnikáním.
Kauza dnes již bývalého náměstka pražského primátora Petra Hlubučka je ovšem silnější káva, neboť má jít o milionové úplatky a účast ve zločinecké skupině.
Z dosud publikovaných zpráv není příliš jasné, jak vážná byla Hlubučkova účast v této údajné skupině. Zatímco na jiného obviněného, konkrétně na zlínského podnikatele Michala Redla, má policie drsné poznatky i ohledně šíření drog, tak Hlubučkovu roli popisuje jako dosazování lidí ochotných spolupracovat do kýžených funkcí v městských podnicích.
Je na soudu, aby Hlubučkovu roli prozkoumal. Na mediálním obrazu kauzy a zejména na běsnění opozičního lídra Andreje Babiše je ale smutně typické, že kokain, mafiánské přezdívky a obálky s penězi tu létají vzduchem v paušalizující smršti. Přitom nevíme, jaká je přesná míra individuální zodpovědnosti za konkrétní skutky. Zdrženlivost v hodnocení Hlubučkovy viny je tedy na místě. Každopádně ale soudce uznal návrh policie, aby byl komunální politik za STAN vzat do vazby.
Pro STAN a potažmo i pro celou vládní koalici je tato událost velmi vážná. Dosavadní vysvětlení vedení STAN, že jde jen o chybujícího jednotlivce, v této situaci již z hlediska politické zodpovědnosti neobstojí. Stálo by za to se zamyslet nad tím, zda lepkavá smůla nemá někde své příčiny a zda by se dalším kauzám neměl STAN razantněji bránit a podrobit své fungování hlubší sebereflexi.
Hnutí Starostové a nezávislí už svým jménem a logikou uskupení relativně malé komunity odráží nezralost naší stranicko-politické struktury a její náchylnost ke krizím. Část společnosti je kvůli někdejším korupčním kauzám ODS a ČSSD ochotná věřit bludu, že „hnutí“ je cosi morálnějšího než klasická politická strana. Přitom je to právě nálepka „hnutí“, která svádí k nestandardním postupům a snadnějšímu žonglování s idejemi.
Jiné hnutí, totiž Babišovo ANO, tak dokázalo dokonce vytvořit politickou formaci bez jakýchkoli idejí, čímž postavilo smysl demokratické politické soutěže na hlavu.
Pak je tu hned další blud: Je to představa, že starostové jsou nějakým lepším a kompetentnějším druhem politiků. Přitom je to naprosto absurdní a pro parlamentní demokracii vysloveně škodlivý koncept. Takhle bychom mohli poslat do parlamentu třeba hnutí lékařů, těm přece také hodně lidí důvěřuje. Je to mentalita ovlivněná televizními seriály Jaroslava Dietla. K Nemocnici na kraji města a k Okresu na severu bychom mohli ještě přidat Plechovou kavalerii a podle této logiky bychom mohli do sněmovny vyslat hnutí řidičů kombajnů.
Nejde tu ale jen o infantilitu českého voliče a marketingový cynismus části politických činitelů. Jde tu i o to, že právě komunální politika je celkem logickým prostředím rozvětveného byznysu, který počítá s veřejnými prostředky. A na rozdíl od celostátní úrovně jde o byznys méně kontrolovatelný a méně průhledný.
STAN navíc vznikl z početné skupiny tzv. „nezávislých“ starostů, což je další kýč české politiky. Co to je „nezávislý starosta“? V čem je lepší než starosta „závislý“, který se musí zodpovídat svým kolegům v politické straně? Hnutí STAN je ale třeba přiznat, že se v průběhu let profilovalo jako zřetelně liberálně-demokratické uskupení.
Je jasné, že Andrej Babiš absurdním způsobem přehání, když říká, že celý STAN je synonymem zločinu. Jako osoba obviněná z dotačního podvodu by měl mlčet. Babiš má ale svoji taktiku postavenou na odzbrojující drzosti a nedočkáme se, že by se někdy styděl.
STAN se umí rozhodně stydět lépe než ANO. To se totiž ani trochu nestydělo za konflikt zájmů svého předsedy či za svoji brněnskou stoku. Potřebujeme ale více. Potřebujeme co nejvíce pracovat na tom, aby se zvýšila politická kultura demokratických stran tak, aby náchylnost ke korupci byla vytěsňována, a nikoli přitahována.
V této vážné a turbulentní době, kdy navíc nemáme ve sněmovně demokratickou opozici a příští volební neúspěch demokratů nás může katapultovat mezi banánové republiky nebo rovnou po bok Běloruska, je zodpovědnost demokratů za politickou kulturu v jejich stranách (a hnutích) nebývale vysoká.
