Příslušnice mechanizovaného praporu během cvičení Aurora 23, ilustrační foto FOTO: Antonia Sehlstedt / Försvarsmakten / se souhlasem
FOTO: Antonia Sehlstedt / Försvarsmakten / se souhlasem
ANALÝZA / V den, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, se tehdejší švédská premiérka, sociální demokratka Magdalena Anderssonová, i po opakovaných dotazech novinářů zdráhala vyslovit výraz „invaze“. Později to vysvětlovala snahou o politickou korektnost, která je tak typická pro většinovou švédskou společnost. Jenže jak šel čas, musela korektnost stranou.
Teď Švédsko stojí před branami NATO a podle toho, jak je v poslední době aktivní ve zbrojení i armádním výcviku, to vypadá, že do aliance hodlá napochodovat sebevědomě a s pocitem, že bude mít hned od začátku svým spojencům co nabídnout. Iluze neutrality, která trvala od posledního švédského použití síly v roce 1814, kdy potlačili snahu Norů o nezávislost, vzala definitivně zasvé.
První průlom znamenalo rozhodnutí o vojenské pomoci Ukrajině, čímž země zbořila další „tabu“, a to vývoz zbraní do země ve válečném konfliktu. Naposledy tak učinila v roce 1939 v takzvané zimní válce, kdy Sovětský svaz napadl Finsko.
Pokud by už na konci února 2022 mělo Švédsko pravicovou vládu, šlo by všechno mnohem rychleji. Sociálnědemokratická premiérka totiž o podpoře Ukrajiny, natož o členství v NATO nechtěla zpočátku ani slyšet, protože by se tím podle ní situace mohla ještě více destabilizovat.
Pozdě, ale přece
O změně některých postojů byla nucena začít přemýšlet až po tlaku středopravicové opozice a okolností, především bezpečnostní situace a nasazení ostatních zemí v Evropě, které Ukrajině přispěchaly na pomoc téměř okamžitě. Ještě čtrnáct dní od ruské invaze ale švédská vláda říkala členství v NATO jasné ne. Sázela na užší obrannou spolupráci s Finskem a USA, vojenskou podporu od zemí EU a vlastní vyzbrojování.
Ani běžní Švédové nebyli tehdy vstupu do aliance zvlášť nakloněni. Necelé dva měsíce od vypuknutí války se jich pro vyjádřilo jen pětačtyřicet procent. Pokud by ovšem současně vstoupilo i Finsko, podpora dotazovaných by byla výrazně vyšší, třiašedesát procent. Obě země nakonec podaly přihlášku společně v květnu 2022.
Jenže kvůli průtahům ze strany Turecka (švédskou žádost schválilo po 20 měsících letos v lednu) a Maďarska (tam termín není stále jasný) východní soused Švédy předběhl, když do NATO vstoupil loni v dubnu. Navzdory nekonečným odkladům se podpora členství v alianci ve Švédsku dlouhodobě pohybuje kolem šedesáti procent.
Levice říká ne
Po volbách v září 2022 už nikdo nemohl pochybovat, že se země od zvoleného kurzu neodkloní. V parlamentu získaly těsnou většinu středopravé strany s jasným názorem na zahraniční a bezpečnostní politiku. Toho, kdo dění ve Švédsku sleduje jen příležitostně, možná překvapí, že jednoznačně protirusky vystupuje také druhá nejsilnější strana Švédští demokraté, kteří jsou v ČR považováni za obdobu okamurovců.
Při parlamentním hlasování o vstupu do NATO loni v březnu byli proti Zelení a Levicová strana, která je příbuznou české KSČM. Po začátku války její poslanci dokonce odmítli pomoc Ukrajině. Svou zdrženlivost vysvětlují mimo jiné tím, že členství v alianci ohrožuje bezpečnost země více než stávající neutralita, protože by se Švédsko i proti své vůli mohlo stát součástí válek a konfliktů vedených ostatními zeměmi NATO.
Zbrojí se ostošest
Za necelé dva roky od zahájení ruské invaze švédská vojenská pomoc Ukrajině značně pokročila. Zatímco v rozpačitých začátcích šlo hlavně o ochranné vybavení, postupně přicházely na řadu tanky, pokročilé zbraňové systémy nebo munice. Houfnice Archer či bojové vozidlo 90 jsou příklady vlastní výroby. Celková hodnota podpory k 12. prosinci 2023 činila něco přes 22,2 miliardy švédských korun (necelých 50 miliard Kč).
Letos v lednu ministr obrany Pål Jonsson oznámil, že vláda chce během několika let ztrojnásobit výrobu munice, konkrétně dělostřeleckých granátů ráže 155 milimetrů. Důvodem je kromě pomoci Ukrajině i snaha o zrychlení vlastního přezbrojování. V tom je s ní opoziční sociální demokracie, nejsilnější strana v zemi, zajedno. Už loni na podzim vláda rozhodla, že bude spolufinancovat investice, pokud o to zbrojaři požádají.
Velkou proměnou prošlo v souvislosti se zvýšenou zbrojní výrobou město Karlskoga, které se stalo jedním z klíčových bodů pro obranu Ukrajiny. Jak ve své reportáži informoval deník Dagens Nyheter, je tu například těžké sehnat kadeřníka, protože několik jich odešlo vyrábět zbraně a munici. Karlskoga je totiž sídlem dvou největších švédských zbrojovek, Saab Dynamics a BAE Systems Bofors.
Další tamní podnik Nammo zvýšil výrobu dělostřeleckých granátů 155 mm, které se na Ukrajině používají nejčastěji, na čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Paradoxně je to teď levicová opozice, která vládu kritizuje za to, že nedělá dost pro to, aby dodávky pro napadenou zemi byly ještě rychlejší.
Na první misi v rámci NATO se až tisícovka švédských vojáků vypraví na základnu poblíž Rigy, kde budou mít s ostatními spojenci za úkol odstrašit Rusko, pokud by ho napadlo zaútočit na Západ a NATO. Tím bude švédská neutralita definitivně pohřbena.
