Stát selhal v dodávkách ochranných prostředků. Přes včasná varování vláda zareagovala pozdě a dlouho obelhávala veřejnost. Selhává i nadále, jelikož pružně nereaguje na nabídku spolupráce českých firem. Vláda může podpořit výrobu protivirových nano roušek, ale zapojit i textilní podniky, jako to dělají jiné země. Proč to nedělá?
Premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dlouho mystifikovali veřejnost včetně virovou infekcí nejvíce ohrožených zdravotníků. Opakovaně všechny ujišťovali, že je vláda na pandemii připravena a dostatečně předzásobena ochranným materiálem. Nic z toho nebyla pravda. Ve státních hmotných rezervách bylo donedávna jen 10 tisíc respirátorů a dramaticky chybějí i roušky.
Opožděná reakce
Vláda nezměnila svůj bohorovný přístup ani dlouhé týdny poté, kdy se začal nebezpečný čínský virus šířit do Evropy. Odkazuje se na to, že stejně pozdě reagovaly i jiné evropské země. To je jen alibismus ve snaze vyvinit se z odpovědnosti za festival chaosu a improvizace, kdy jsou zejména Babiš a Vojtěch odbornou sférou, ale i koaliční ČSSD obviňováni z ohrožení zdraví tisíců lékařů a sester.
„Stát bohužel zcela selhal. Ukázalo se, že nejsou žádné strategické zásoby ochranných pomůcek. Epidemie vypukla v Číně v listopadu, tak samozřejmě bylo několik týdnů na to se připravit,“ kritizuje dnes přístup státu prezident České lékařské komory Jiří Kubek.
Distributoři ochranných pomůcek předvídali jejich akutní nedostatek už v polovině ledna. Vláda se však začala problémem vážněji zabývat až začátkem března poté, kdy centralizovala nákupy, a tím paralyzovala trh se zdravotnickým materiálem. To se odehrálo v době masivního přetlaku poptávky na světovém trhu, což kvůli rychle rostoucím cenám a kšeftaření různých překupníků vyvolává mnohonásobně vyšší náklady státu.
Další evropské státy byly rychlejší
„Ještě na začátku ledna byla situace taková, že se dal respirátor koupit za 60 korun. Dnes se cena pohybuje kolem 300 korun. Bohužel další evropské státy byly rychlejší a objednaly respirátory a roušky ze zásob na starém kontinentu dříve než my v České republice,“ uvedl pro Českou televizi Tomáš Mertlík, generální ředitel společnosti Batist Medical, což je největší domácí výrobce roušek s nanovlákny a distributor respirátorů.
Ministr Vojtěch úplně vypadl z role, krizovou situaci nezvládl a výmluvy a odkazy, jak jsou na tom jinde hůř, odborná sféra neakceptuje. Vláda je podrobena masivní kritice „zdola“, na čemž má nepominutelnou zásluhu chvástavý a nekompetentní přístup předsedy vlády.
Zatímco národ začal ve velkém šít roušky, Agrofert proměnil svoje deníky v budovatelské Rudé právo 50. let. Tlumí i nehajitelné průšvihy, ke kterým nemuselo dojít při profesionálnějším řízení „státu jako firmy“.
Pokud si nyní premiér Babiš v televizním projevu sype popel na hlavu, nevyplývá to z jeho přirozenosti, jelikož se do té doby choval jako jiný člověk. Jde nejspíš jen o další marketingový kalkul v době, kdy vršení vládních i osobních kiksů přesahuje únosnou mez. Naposledy dovozem čínských rychlotestů s osmdesátiprocentní chybovostí.
Premiér bude mít příležitost prokázat, jestli svoje vstřícná slova myslel vážně. Jestli opustil jemu vlastní velikášský a sebestředný styl a zda bude pružněji reagovat na dynamicky se měnící podmínky. Lze o tom však důvodně pochybovat.
Kdy budou zapojeni čeští výrobci?
Je nepochopitelné, že se vláda úslužně klaní čínskému režimu, a dosud nezapojila mnohem intenzivněji do řešení krize domácí firmy. Nabízejí přitom spolupráci i při výrobě ochranných pomůcek. Nyní nezbývá nic jiného než řešit akutní nedostatek materiálu dovozy hlavně z Číny s největšími výrobními kapacitami, ale jde už i o výhledy do budoucna.
Domácí iniciativy probíhají ve dvou rovinách. Když vláda zjistila, že není schopna včas zajistit dostatek roušek, a vyzvala občany, aby si je šili sami (což vyvolalo skvělé a spontánní osobní iniciativy), mohla nejpozději v téže době v rámci podpůrného státního programu zadat výrobu látkových roušek domácím textilním firmám.
Ono by to šlo, kdyby byla vůle a kompetence vlády rozhodovat. Na Slovensku, které se potýká s obdobnými problémy jako Česko, už dva týdny šijí textilky na zakázku vlády bavlněné roušky. Ta dokonce oslovila i českou firmu Pietro Filipi.
Šijeme pro Slovensko
„Vlastně nás trochu překvapilo, že nás zatím nekontaktovali, protože jiné státy to dělají. Třeba Slovensko už naši výrobu poptalo a dnes pro ně šijeme roušky,“ podivil se zástupce firmy Pietro Filipi Štěpán Pára přístupu Babišova kabinetu v pořadu 168 hodin (22. 3. 2020).
„Měli teď těm zbylým textilkám, které jsou schopny vyrábět roušky, nařídit jejich výrobu a odkupovat ji od nich. Jednoznačně,“ potvrzuje Stanislav Pantůček, ředitel společnosti Evona.
V tomto případě se jedná o řešení akutního problému, protože vládou oznámených 30 milionů roušek, které budou dováženy postupně, vydrží při správném používání jen několik dní. Textilní roušky lze používat opakovaně.
Roušky proti virové infekci
Druhou rovinou je podpora domácí výroby roušek a respirátorů, což má platnost i do budoucna. Po této tragické zkušenosti bude nutné po tchajwanském vzoru přehodnotit koncepci státních strategických zásob a téměř monopolní závislost na dovozech (nejen) zdravotnického materiálu.
Někteří výrobci už reagovali sami. Patří mezi ně výše zmíněná společnost Batist Medical. Aby mohla na trhu konkurovat levnější asijské výrobě, nabízí inovativní roušky z nanovláken, odolné i vůči virové nákaze. Standardní chirurgické roušky chrání jen proti bakteriální infekci.
Firma v březnu spustila dvě nové výrobní linky s cílem vyrobit milion nano roušek měsíčně. Kromě toho chce dodávat na trh milion klasických chirurgických roušek. Je připravena tuto výrobu ještě rozšířit, odkazuje se však na spoluúčast státu. Pro firmu by bylo dnes rizikové podstatně více investovat s nejasným výhledem odbytu do budoucna, i když dnes zájem mnohonásobně přesahuje její možnosti.
„Pokud by stát podpořil investici do dvou dalších výrobních linek, mohla by produkce stoupnout na šest milionů nano roušek měsíčně,“ řekl deníku FORUM 24 generální ředitel Batist Medical Tomáš Mertlík. Mohly by se využít nejen pro spotřebu po dobu trvání pandemie, ale výhledově i ke snížení závislosti na rizikových dovozech.
Změna priorit
Investice do těchto dvou dalších výrobních linek domácí provenience by si vyžádala 20 milionů korun. Jestliže dotace Agrofertu na toustovou linku přišla na 100 milionů, neměl by to být takový problém. Zodpovědná vláda bude muset přehodnotit svoje priority a současně ve větší míře podpořit malé a střední podniky.
Jenže zatím tomu nic nenasvědčuje. Ačkoli premiér Babiš před několika týdny výrobu v Batist Medical navštívil, od té doby se nikdo z vlády neozval. „Nedošlo k žádnému dalšímu kontaktu,“ potvrdil ředitel Mertlík.
Nezbývá než doufat, že se situace rychle zlomí a že ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který šermuje stovkami miliard, nechystá zase jen přímou podporu tradičně zejména velkých firem. Jenže tady se hraje i o čas, nikoli o mnohomluvné přísliby do budoucna.