Situace podnikatelů v gastronomii se kvůli vládním opatřením zdá jako neudržitelná. Mnoho jich už svou provozovnu zavřelo, jiní čekají, kdy konečně vláda povolí, aby se hosté opět vrátili do svých oblíbených restaurací, hospod a barů. Deník FORUM 24 vyzpovídal majitelku známé pražské restaurace U Zpěváčků Janu Šťastnou. Ta konkrétně popsala, kolik peněz stojí „provoz“ zavřené hospody, jak ve skutečnosti pomáhá stát, nebo zda by nebylo lepší místo slibů o rozvolňování říct nepříjemnou pravdu.

Paní Šťastná, co dnes pociťuje majitel restaurace? Je to vztek, bezmoc, naštvání, nebo snad rezignace? 

Když budu mluvit za sebe, tak jsou ty pocity ve dvou rovinách. Na jedné straně neskutečný vztek, beznaděj, bezmoc, strach, deprese, touha utéct. Na straně druhé cítím obrovskou radost, že po všech těch úskalích a peripetiích máme pořád své stálé hosty, i když musí stát venku na chodníku a čekají na své jídlo v krabičkách. Kolikrát v zimě, mrazu a dešti. Jsou s námi a drží nás zatím při životě. Pociťuji i hrdost na personál a na sebe, jak to spolu zvládáme. Věřte mi, je to těžké. 

Počítala jste, kolik peněz už vás stála vládní opatření, která vám zavřela restauraci? 

Přesnou částku budu vědět v březnu, až bude účetní uzávěra, ale momentálně jsem v pokladně mínus 1 246 000 korun.

V momentě, kdy je zákaz vydán od dalšího dne, musí to pro vás být další, navíc nečekaný problém. Vyhazujete například suroviny?

Samozřejmě. Pokaždé. Vláda žije, rozhoduje a plánuje ze dne na den. Vůbec dámy a pánové netuší, jak to v reálném životě chodí a funguje. To my si nemůžeme dovolit. Nejde to. Když naložíte hermelíny, utopence a podobně, neděláte to na jedno odpoledne. Když narazíte sud, je to v tu ránu 600 piv, když otevřete láhve s vínem, není to jen jedna. Pokud naložíte 300-gramové steaky, nenakládáte čtyři, ale 30 až 40. A těch věcí je samozřejmě mnohem víc. 

Co vlastně musíte měsíčně zaplatit?

Platíme nájem plus služby, elektřinu, plyn, vodu. Jen tohle je zhruba 200 tisíc.

Potom mzdy, odvody, pojistky na restauraci, auto, zaměstnance, pohonné hmoty, parkovací kartu, telefon a internet, účetní, web, autorská práva, provize bankám za akceptaci karet, za bankovní terminál, provize za stravenky a další. Je toho dost. Kromě provizí a pohonných hmot to je měsíčně zhruba dalších  400 tisíc korun, které zaplatit musím, ať mám otevřeno, nebo ne.

Jak jste se dohodla se zaměstnanci? Asi by bylo nejjednodušší jim dát výpověď a až zase otevřete, nabrat je zpět?

Moji zaměstnanci u mě pracují velmi dlouho. V průměru deset až dvanáct roků, ale i sedmnáct let. Jsou to tátové a mámy od rodin. Nemůžu jim přece jen tak říct – jděte na úřad práce. Na jaře vláda zahlásila zavření restaurací na 14 dní, jestli si pamatujete. Tak jsem to tenkrát brala. Teď máme to okénko a snažíme se přežít.

Jak reagovali zákazníci, když se na pár týdnů v létě situace trochu uklidnila a opět mohli přijít?

Byli jsme si tak nějak blíž. Lidsky. Měli jsme se mnohem radši. Bohužel se ale Praha 1 vyprázdnila. Školy, divadla byla zavřená, do kanceláří nikdo nechodil. 

Některé restaurace přistoupily k prodeji voucherů, které půjdou uplatnit, až otevřou. Nepřemýšlela jste o něčem takovém, abyste měla nějaké finance?

Jsem natolik zodpovědná, že tohle neudělám. Vždyť já nevím, jestli to zvládnu. Stačí jedna nezaplacená záloha na elektřinu a končím. Záloha, která je vypočítaná z roku 2019, kdy bylo dnes a denně plno, a spotřeba tomu odpovídala. 

Když se řekne státní podpora, co se vám vybaví?

Tak to snad ani nechcete vědět. 

Kolik jste reálně dostala od státu peněz?

Se vším všudy zaplatili zhruba jeden měsíc chodu restaurace. Zavřeno máme dohromady sedm měsíců.

Přemýšlíte často o tom, že by bylo lepší s podnikáním přestat?

Upřímně, mnohokrát už jsem na to myslela.

Kontaktoval vás nějaký úředník, nebo se o všech zákazech také dozvídáte z tiskových konferencí vlády?

Od začátku mi nepřišel jediný dopis, ani e-mail, jediná zpráva, nic. Nejhorší na tom je, že posloucháte zprávy, vláda nařídí věci tak a než se otočíte, už je to jinak. Aniž byste to postřehl.

Pomáhá alespoň trochu prodej přes „okénko“?

Naštěstí ano. Okénko a rozvozy obědů.  

Veřejným tajemstvím je, že největší výdělek mají hospodští na alkoholu. Dá se tedy pouze vařením zajistit pokrytí nákladů?

Není to jen alkohol. Je to úplně něco jiného, když host přijde do restaurace a tam si dá večeři, moučník, nějaké dobré pití. Jsme v Praze 1, nájem je tam mnohem vyšší než kdekoli jinde a polední menu za 118 korun ten podnik prostě neutáhne. 

Kdybyste měla tu možnost a rozhodovala byste o koronavirových opatřeních, jak byste se postavila k otevření restaurací?

Postavila bych se tomu čelem. Když už bych něco měla zavírat, tak opravdu všechno na dobu dvou až tří týdnů. Veškeré instituce, úřady, banky, obchody s náležitým řádným odkladem povinností. Jaký smysl má zavřená restaurace, kolem které projíždí jedna lidmi nacpaná tramvaj za druhou? Ti lidé jedou do práce, do úřadu, k lékaři a tam jsou v davu.

Je lepší, když vláda slibuje, že se brzy bude rozvolňovat, nebo kdyby například řekla „do května musíte mít zavřeno”?

Samozřejmě že je lepší, když s vámi vláda hraje fér a řekne: do května nic. I když ta představa je hrozná, alespoň by se na to člověk připravil. Vždyť já nevím, co bude zítra, a řeknu vám, je to strašné. 

Máte nějakou představu, jak velké množství podnikatelů v gastronomii už zkrachovalo?

V Praze 1 už hodně, ale přesné číslo nevím.

Co by vám v současné době nejvíc pomohlo?

Otevřít a začít normálně pracovat a žít.

Před časem jste psala naštvaný komentář na facebook ministryně Jany Maláčové. Jaké byly reakce vašeho okolí i lidí na sociální síti?

Kromě jednoho e-mailu jen hezké. Děkuji za optání.