Alena Schillerová. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Státní rozpočet skončil v červenci ve schodku 205 miliard korun. Je to nejhorší výsledek od vzniku České republiky. Varovnější je však zjištění, že tento propad je dílem koronakrize jen z poloviny. Premiér Andrej Babiš zůstává v klidu a „špidlovsky“ prohlašuje, že peníze jsou.
Aktuální data ministryně financí Aleny Schillerové signalizují pokračující trend prohlubování schodku státního rozpočtu. Za prvních sedm měsíců letošního roku propadl hlouběji než dosavadní rekordní bilance za celý rok 2009 (schodek 192 miliard korun), kdy se naše ekonomika potýkala s počínajícím náporem globální hospodářské krize. V předchozích letech přitom bývala státní pokladna v červenci v přebytku 10 až 30 miliard korun.
Vliv koronakrize jen z poloviny
Navzdory objektivním příčinám, že se stát musí vyrovnávat s následky epidemie COVID-19, což svádí k částečnému zlehčování rozpočtového vývoje, to není dobrý signál hned z několika důvodů. Pokles daňových příjmů a růst vládních výdajů se očekával. Struktura těchto výdajů však prokazuje, že na problémy bylo zaděláno už před koronavirovou krizí.
Samotné ministerstvo financí přiznává, že bez vládních opatření souvisejících s potlačením šíření epidemie a omezením dopadu hospodářské recese na rozpočty veřejného zdravotnictví, obyvatele a firmy by červencový schodek státního rozpočtu dosáhl 97,2 miliardy. Rovněž by šlo o výrazně horší výsledek hospodaření státu od vzniku České republiky.
Připomeňme, že ministryně Schillerová plánovala deficit na celý letošní rok 40 miliard korun. Mnozí nevládní ekonomové, včetně Národní rozpočtové rady, už loni považovali její představy vzhledem ke zpomalující ekonomice za nereálné, a nyní se to ukazuje v plném světle.
„Vláda Andreje Babiše po sobě zanechá zemi v ekonomickém rozkladu a s důsledky se bude potýkat především další vláda, která místo předvolebních dárečků bude muset myslet na udržitelnost hospodaření státu,“ komentoval poslední údaje první místopředseda ODS Zbyněk Stanjura.
Nenaplněná vládní propaganda
Ze struktury vládních výdajů vyplývá, že největší nárůst padá na sociální dávky včetně penzí a další navýšení mezd ve státním a veřejném sektoru.
Stále se nenaplňují propagandistická hlášení ministrů Karla Havlíčka a Aleny Schillerové o nalití 1,2 bilionu korun do poškozené ekonomiky. Koncem července to byla sotva desetina této částky, přičemž naprostým fiaskem oproti avízu končí všechny úvěrové programy Havlíčkova ministerstva průmyslu a obchodu.
Vláda nyní bude tlačit svoji další mantru o údajně bilionových investicích. To by znamenalo problém, pokud nebudou veřejné prostředky utráceny efektivně a smysluplně, ale hlavně proto, že vláda hodlá předvádět marketingový „investiční boom“. Navzdory tomu, že není připraven dostatek vhodných projektů a kapacit.
Peníze jsou
Tento scénář naznačují slova premiéra Andreje Babiše po jednání se zástupci podnikatelských svazů koncem července. „Krizí se musíme proinvestovat. Peníze jsou. Jen chybějí lidi. Proto musíme měnit strukturu ekonomiky. A digitalizovat,“ uvedl premiér po schůzce.
Na jeho slova reagoval předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. „Babiš: ,Peníze jsou.ʻ To je ještě větší bizár než slavná Špidlova věta ,zdroje jsouʻ. Špidla měl v tu chvíli alespoň 100 miliard korun za Transgas. Andrej Babiš všechny mimořádné zdroje vytuneloval ještě v době růstu a teď už nás bude jenom zadlužovat bezprecedentním tempem,“ uvedl.
Šéf hnutí ANO, který se v Sobotkově vládě stylizoval do role odpovědného hospodáře, přehodil výhybku na nejhrubší populismus. Nevidí žádný problém ve stomiliardových rozpočtových schodcích, ani v chybějících a zanedbaných reformách, ani v nastartování nebezpečného tempa zadlužování.
Chybí jasný plán
Premiér Babiš nevidí problém ani v historicky nejvyšším propadu české ekonomiky ve druhém čtvrtletí letošního roku o 10,7 procenta HDP. Námitky vláda odráží poukazem na okolní vyspělé země. Jenže takové srovnávání kulhá.
Některé evropské státy se sice propadly více, ale tamní vlády dokážou pomoci zasaženým sektorům rychleji a účinněji. Navíc jsme malou, otevřenou a v turbulentním prostředí více zranitelnou ekonomikou.
Z podobných důvodů bychom se neměli příliš konejšit ani situací v Německu, které je naším největším obchodním partnerem. Ekonomický propad je v sousední zemi obdobný a jako celek se zadluží víc. Jenže jak upozorňuje hlavní ekonom společnosti Roklen Dominik Stroukal, v přepočtu je situace úplně jiná.
„Německo si půjčí na jednoho obyvatele 70 tisíc korun, což si Němec z průměrné mzdy vydělává 14 dní. U nás zadlužíme jednoho obyvatele 47 tisíci korunami, na což u nás vydělává z průměrné mzdy 28 dní, tedy dvakrát tak dlouho,“ říká.
Německo má navíc podle Stroukala na rozdíl od naší vlády reálný a jasný plán, co bude s těmi penězi dělat. Nemůže se stát, že tamní kabinet (a neplatí to jen o německém) začne zásobovat veřejnost ad hoc nápady rodícími se na poradách premiérova PR týmu typu snížit superhrubou mzdu bez vyčíslení úspor, nebo megalomanskými „papírovými“ investičními plány.
Vláda si musí na financování obřího schodku půjčovat vydáváním emisí dluhopisů. Státní dluh vzrostl za první pololetí o 516,7 miliardy korun na astronomických 2,16 bilionu, což je nejvyšší míra zadlužení od roku 1993. To jsou ony zdroje premiéra Babiše.
Pokud by se jeho vláda chovala odpovědněji, neprojídala rezervy, nerušila reformní kroky předchozích kabinetů a neorganizovala na dluh masivní finanční transfery ke svým cílovým voličským skupinám, nemusely být záseky do státní pokladny tak dramatické. Za to nemůže ani COVID-19, ani současný ekonomický pokles celého kontinentu.
