Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Odborářský boss Josef Středula pochopil, že ideální by bylo vystupovat jako prezidentská naděje pro všechny. Vzal to důkladně a rozhodl se navazovat na Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. To bude nesporně pozoruhodné divadlo.
V rozhovoru na Prostor X Středula mimo jiné řekl: „Každý prezident České republiky po roce 1989, si myslím, taky udělal něco hodně dobrého. A já bych rád to dobré z toho jenom vytáhl. Jsou to tři věci, u každého jedna. Václav Havel ukázal Českou republiku světu jako místo, kde budeme hájit lidská práva a budeme zastánci humanismu. Václav Klaus otevřel brány pro podnikatele a doprovázel je na cestách po světě, aby ukázal, co oni umějí, co dovedou, a aby podpořil prodej těch produktů, které vymýšlejí a připravují české ruce a české hlavy.“
„A Miloš Zeman v tom zejména prvním období udělal to, že se rozjel po České republice a začal mluvit daleko výrazněji než jeho předchůdci s občany České republiky. Mně by se líbilo, kdyby se toto všechno spojilo v jednom výkonu jednoho prezidenta, aby tyto atributy byly spojené dohromady,“ pokračoval Středula. Měl by to podle něj být výkon „humanisticko-podnikatelsko-občanský“ a k tomu civilní. „Proto si myslím, že je lepší hledat pozitiva než negativa.“
Když to řekne takhle, nic mu nehrozí. Musí oslovit co nejvíc lidí a redukovat počet negativních hlasů. Protože je ale „táta pracujících“ a patří do odborářské stáje, sotva si získá srdce posledních obdivovatelů Václava Klause. Aspoň je ale nebude dráždit a zmíní, jak hezky se Klaus staral o podnikatele.
V Česku se zakořenila představa, že kdo chce vyhrát prezidentské volby, musí na svou stranu získat nějaké voliče Miloše Zemana. Je otázka, jestli je to možné a nutné. Důvěra v samotného Zemana teď klesla asi na 20 procent, což je skutečně bída. Na druhou stranu je to proto, že už to pro někoho není ten „starý dobrý Zeman“, zvlášť když tak nehezky mluví o Vladimiru Putinovi a ještě se nechal očkovat proti covidu. Zemanismus ale Zemana přežije. Šéfodborář má k voličům bývalého prognostika přece jen blíž než nějaký kandidát z lůna pravicových a prozápadních kruhů, který by byl ještě třeba navíc katolík.
Středula ve svých dobře padnoucích oblecích (to je samozřejmě v pořádku) sám sice není žádný muž v rádiovce a kriticky mluvil o kapitalisticko-komunistické Číně, ale jiného kandidáta „trochu doleva“ bude těžké v dnešní nabídce hledat. Navíc jako odborář v době sociálních problémů bude Středula budit dojem, že stojí na straně lidu. To se kampaň dělá sama, a ještě se dá říkat, že to kampaň není. Jakýpak střet zájmů, vždyť přece jen dělá svou práci. Jenže když bude vyzývat k nějakým stávkovým pohotovostem, nikdo ho nezbaví podezření, že u toho také nemyslí na to, jak to bude vypadat.
Na Václava Havla se odvolat může, nikdo na něj nemůže vytáhnout nějaké protihavlovské výroky, jaké pronášel Andrej Babiš, když nevěděl, že to někdo nahrává. Když ale opustíme povrchní dojmy, Havel na jedné straně a Klaus se Zemanem jako politická dvojčata (jak se nakonec ukázalo) na straně druhé nemají mnoho společného. Vzít si od každého „to dobré“ je jako představa, že z kapitalismu a socialismu si vezmeme „to dobré“ a odmítneme „to špatné“, že vezmeme to pozitivní z kočky a myši a získáme dokonalého tvora.
Nejspíš se ale nějakého okatého uctívání trojice Havel-Klaus-Zeman nedočkáme. To je jen pasivní kandidátova obrana, aby se neřeklo, a uhrát se to nějak úspěšně nedá. Předpokládat můžeme spíš vystupňování sociální rétoriky. Bohužel k tomu patří i známý fakt, že hlasatelé sociálna potřebují, aby sociální neklid spíše rostl. Na tom se dá zapracovat a politický kandidát by byl hloupý, kdyby to neudělal. A potom, jak říkal Václav Havel, Pán Bůh s námi.
