KOMENTÁŘ / Neuvěřitelných 83 procent. Právě takového výsledku, za který by se nemusel stydět ani Vladimir Putin, dosáhl 4. února ve volbách prezident středoamerického Salvadoru, Nayib Bukele. Zatímco v Evropě je Bukele známý především jako zapálený prosazovatel kryptoměn, ve své vlastní zemi získal obrovskou popularitu zejména kvůli tomu, že dokázal oslabit mocné drogové kartely.

Kritici ale upozorňují, že samozvaný „nejvíc cool diktátor na světě“ ve svém tažení proti gangům nedbá na nevinné oběti a zároveň utužuje moc do takové míry, že se fakticky proměnil v samovládce. Bukele ostatně v letošních volbách vůbec neměl kandidovat, protože to zapovídá salvadorská ústava. Protiústavní rozhodnutí však posvětil Nejvyšší soud, který prezident spolu s řadou dalších státních institucí postupně ovládl.

Rozdrcení opozice

Míra Bukeleho vítězství je v demokratickém světě značně podezřelá. Nejenže Bukele v prezidentských volbách získal více než čtyři pětiny hlasů (jeho nejbližší oponent oproti tomu necelých sedm procent), ale jeho strana také zcela ovládla šedesátičlenný parlament, ve kterém podle předpovědí zasednou pouze dva opoziční poslanci. „Je to vítězství s největším rozdílem mezi prvním a druhým místem v salvadorské historii,“ pochvaloval si znovuzvolený prezident. „Opozici jsme zcela rozdrtili.“

Jen málokdo pochybuje o tom, že k takto přesvědčivému výsledku napomohla určitá míra manipulace. Experti poukazují přinejmenším na kontroverzní volební reformu, při níž došlo k překreslení mapy volebních okrsků a k takovému způsobu započítávání hlasů ze zahraničí, který přispěl k oslabení opozice v hlavním městě San Salvador. 

Na druhou stranu je ale jisté, že by Bukele drtivě zvítězil i bez toho: v nezávislých průzkumech jej totiž podporuje 80 až 90 procent obyvatel Salvadoru, což z něj činí zdaleka nejoblíbenější hlavu státu v celé Latinské Americe. Odhady před prezidentskými volbami mu pak přisuzovaly mezi 56 a 82 procenty hlasů, zatímco jeho hlavní soupeři – levicový poslanec Manuel Flores a pravicový podnikatel Joel Sánchez – měli podporu v jednotkách procent.

Bukeleho obliba bezpochyby souvisí s jeho osobním charismatem a v Latinské Americe zatím zcela unikátní schopností naplno využívat potenciál sociálních médií. Salvadorský prezident je osobně velmi aktivní na síti X (dříve známé jako Twitter) a jeho tým zaměstnává řadu oblíbených influencerů. Zcela nejdůležitějším faktorem jsou ale výsledky jeho politiky – tedy fakt, že se Salvador stal v regionu relativně bezpečnou zemí.

Ještě donedávna tomu přitom bylo právě naopak. Nejmenší středoamerická země trpěla obřím množstvím vražd a únosů, za které byly odpovědné místní kriminální organizace v čele s obávaným gangem Mara Salvatrucha (MS-13). V kritickém roce 2015 dokonce denní počet vražd vystoupal na takovou míru, že překonal válečné zóny v Sýrii nebo Iráku – a Salvador se stal vůbec nejnebezpečnější zemí na světě.

Válka proti gangům

Zásadní změna přišla právě s Bukelem, který se stal prezidentem v roce 2019 a o tři roky později vyhlásil v reakci na vraždu 87 lidí během jediného víkendu drogovým gangům nemilosrdnou válku. Vláda schválila výjimečný stav, který výrazně zvýšil pravomoci bezpečnostních složek a omezil většinu základních občanských práv, a policie začala spolu s armádou zatýkat desítky tisíc podezřelých ze spolupráce se zločineckými skupinami.

Bezpečnostní síly opakovaně oblehly a od okolního světa odřízly celá města, ve kterých prohledávaly dům po domu a zadržovaly podezřelé, kteří byli následně při hromadných procesech posíláni rovnou do vězení. Za mřížemi tímto způsobem postupně skončilo asi 75 tisíc lidí – tedy na dvě procenta dospělé populace Salvadoru, čímž se země na počet obyvatel rázem proměnila v největšího věznitele na světě.

Aby tento nápor Salvador zvládl, nechal Bukele urychleně postavit supermoderní věznici s maximální ostrahou, do které by se mělo v budoucnosti vejít na čtyřicet tisíc lidí. Na rozdíl od ostatních věznic v Salvadoru a potažmo v celém regionu by toto zařízení mělo zajistit skutečnou (a podle kritiků až příliš brutální) izolaci od zbytku společnosti – kartely totiž často z přelidněných, zastaralých a zkorumpovaných věznic dále řídí drogové operace a zařizují likvidaci svých oponentů.

Přestože se o tvrdý postup proti gangům pokoušely i další státy Latinské Ameriky, v Salvadoru překvapivě přinesl výsledky. Kriminální organizace přišly o velkou část svých členů i spolupracovníků a byly vytlačeny z měst do venkovských oblastí. Počet vražd pak začal opravdu prudce klesat – zatímco v roce 2015 jich bylo více než 6600 a v roce Bukeleho nástupu k moci stále skoro dva a půl tisíce, loni země registrovala pouhých 194 násilných úmrtí.

„Salvador se stal z nejnebezpečnějšího místa na světě vůbec nejbezpečnější zemí na západní polokouli,“ shrnul sám prezident úspěchy své politiky. „To se nedělá snadno: nikdo na světě to předtím nedokázal tak rychle a tak čistě, jako jsme to dokázali my. A to bez civilních obětí.“ S druhou částí Bukeleho prohlášení by ale bezpochyby nesouhlasily lidskoprávní organizace, které od počátku upozorňují na odvrácenou stránku tvrdého zásahu proti gangům.

Především je zjevné, že za mřížemi při masovém zatýkání skončily tisíce, možná dokonce desetitisíce nevinných lidí, kteří nemají se zločineckými organizacemi nic společného. Na sedm tisíc původně zadržených už bylo ostatně propuštěno a velká většina uvězněných zůstává za mřížemi bez toho, aby s nimi vůbec proběhl soud. Řada dalších byla odsouzena hromadně po stovkách, bez řádného projednání nebo přístupu k právníkovi. 

Obránci lidských práv navíc upozorňují, že někteří vězni jsou brutálně biti a mučeni, což vyústilo v situaci, kdy v nápravných zařízeních za rok od začátku protidrogové operace zemřelo 153 lidí. „Masivní a systémové porušování lidských práv se stalo státní politikou,“ popisuje Noah Bullock, ředitel organizace Cristosal, která tyto případy dokumentovala prostřednictvím rozhovorů se stovkami propuštěných vězňů. „Je velmi smutné pozorovat, jak se stát opět vrací ke svévolnému zadržování a mučení ve jménu národní bezpečnosti.“

„Cool diktátor“

Dalším problematickým aspektem Bukeleho politiky je nezpochybnitelná koncentrace moci, která se projevila mimo jiné již zmíněným ovládnutím Nejvyššího soudu a prosazením možnosti znovu se ucházet o prezidentské křeslo, přestože to na šesti různých místech výslovně zapovídá salvadorská ústava. Bukele také odstranil nejvyššího státního zástupce, který jeho spolustraníky vyšetřoval kvůli korupci, nebo poslal armádu přímo do budovy parlamentu, aby tak poslance přinutil ke schválení půjčky na financování bezpečnostních opatření.

„Všechny tyto kumulativní kroky a reformy jsou součástí Bukeleho strategie,“ domnívá se Oscar Picardo ze salvadorské Universidad Francisco Gavidia. „Cílem je získat úplnou politickou kontrolu a zašlapat do země jakoukoli opozici.“ Politickou opozici se skutečně v letošních volbách podařilo prakticky úplně vymazat, zbývá opozice části občanské společnosti a zejména nezávislá média, která v posledních letech stále více čelila šikaně a vyhrožování a částečně se musela přesunout do sousedních zemí.

Jak se ale zdá, pro drtivou část obyvatel Salvadoru je to cena, kterou jsou zatím za prudké zvýšení osobní bezpečnosti v souvislosti s oslabením gangů ochotni platit. Bukeleho recept je navíc podle všeho atraktivní i v dalších zemích Latinské Ameriky, které se potýkají s nesnesitelnou mírou kriminality a vysokým počtem vražd. Salvadorský prezident se tak stal inspirací třeba pro Ekvádor, který zažívá výbuch násilí spojený s působením zločineckých skupin, nebo pro sousední Honduras. 

Tamní prezidentka Xiomara Castrová vyhlásila v zemi vlastní výjimečný stav v listopadu roku 2022 a přišla s nápadem postavit novou věznici na izolovaném karibském ostrově, kam by byly přesunuty na dva tisíce vůdců drogových gangů. Se vzrůstajícím násilím i v západních společnostech, kupříkladu v donedávna bezpečném Švédsku, tak znovu vyvstává otázka, jak dlouho může demokratický systém přežít bez toho, aby svým obyvatelům dokázal zajistit základní pocit bezpečí.