Včera mi na mobilu vyzvánělo neznámé číslo. Proti svým zvyklostem jsem ten hovor přijal. Na druhé straně se ozval člověk, kterého jsem neviděl pěknou řádku let. Pamatoval jsem si jej z dřevních dob první poloviny devadesátých let. Tehdy působil jako takový permanentní rebel. Pak jsem o něm dlouho neslyšel. Žije v Ostravě. A hned spustil. Hovořil s vervou a používal tajemný plurál. Mluvil o tom, že se jim ten kluk z Milionu chvilek nelíbí. Kdo prý ho platí a co je to za hru, která se na ně, na obyčejné lidi hraje. Řekl jsem mu, že jsem na Letné byl taky a že jsem tam byl rád. „Aha, takže patříš mezi ně,“ kontroval. A když jsem mu sdělil, že jsem na loňské demonstraci Milionu chvilek dokonce řečnil z tribuny, tak jsem se pro něj v tu chvíli stal také rozvracečem státu. A s ještě větší silou v hlase opakoval svůj výlev o tom, kdože nás to platí.

Tím to neskončilo. Pak se pustil do aktuální „politologické“ analýzy. Říkal, že oni vědí, že Babiš není ideál bez poskvrny, ale vše prý funguje a Babiš je prý lepší než všichni jeho předchůdci. A pokračoval. „Co vlastně chcete?“ pravil s viditelným běsem v hlase. Prý jestli bychom chtěli vládu ODS, ČSSD a KSČM. Usmál jsem se té fantasmagorii a už jsem mu chtěl říct, že by si měl dát studený obklad na rozpálené čelo, když vyslovil tu hlavní myšlenku svého sdělení, a sice tu, že bychom si měli zapamatovat, že Babiš je nenahraditelný a naše údajně dětinské protesty jej jenom posilují a jeho škraloupy lidem nevadí. Poté jsem hovor ukončil.

Ale to nebyl poslední zážitek včerejšího dne. V mailu jsem objevil zprávu mojí pravidelné čtenářky, dámy v již pokročilém věku. Přeposlala mi reakci na moje texty od jednoho svého spolužáka. Zajímavé bylo to, že psal úplně stejným způsobem, který jsem před pár hodinami slyšel od toho ostravského „rebela“. Stejná argumentace. Taky ho zajímalo, kdo nás platí a co tou kritikou premiéra sledujeme. Zazněla stejná argumentace o tom, že Babiš je nenahraditelný. Dotyčný důchodce si kladl otázky, například co tím autor tohoto článku sleduje. Jestli si fakt myslím, že až se zbavíme Babiše, že nám pak budou padat pečení holubi do pusy. Jestli prý pak nezrušíme Benešovy dekrety a nepustíme pohraničí Němcům. To prý vážně chceme oslabit naši pozici v EU, kterou prý Babiš tak statečně hájí. Tohle byl obzvláště vykutálený argument. A pochopitelně došlo i na nebezpečí islámských hord, před nimiž nás chrání chrabrý hrdina všeho lidu, tedy kromě několika křiklounů z Letné. I on připustil, že Babiš má své chyby, ale maká pro lidi.

Je možné, že trollí farmy z Chodova dostaly nové noty od svého velitele, že Prchal a spol. sešlápli pedály a upravili strategii cílené komunikace nové situaci. Jisté je to, že mají své seznamy nepřátel státu a útočí cíleně. Určitě mají na každého viditelně neposlušného jedince své složky. Je to prosté, co se jednou soudruzi naučili ve strukturách státní politické policie, to se jim hodí v každé době. Babiš byl zvláště šikovný učedník. Jeho žijící i již nežijící stvořitelé z něj mají, anebo by měli jistě velkou radost.

A co na to nejmajetnější Češi z kategorie dolarových milionářů a miliardářů? Oni téměř svorně říkají, že chtějí klid na práci a na toho jejich Andreje se jim sahat nemá. Jeden z nich mi shodou okolností taky zrovna včera vzkázal, že Babiš je pro ně momentálně nenahraditelný, a abych si to už konečně zapamatoval. Oni ho znají a všechno je tak nějak happy, tak proč prý čeřit hladiny našich malebných rybníků. Někteří se ho bojí a jiní z těch holportů s ním slušně profitují. Tak to je. A klidně budou společně slavit Festivaly svobody. Hlavně když se prachy točí. Babiše prý moc nemusí, ale nikdo jiný prý teď k dispozici není (pro jejich interesy). To jsou české poměry 30 let po sametovém opojení. Kdo nejde s nimi… Znáte to. Nejprve přijde varování (pamatuji si na rozřezanou pneumatiku u mého auta atd.). A pak? Pak je prý možné úplně všechno. Obrovská kumulace ekonomické, politické a mediální moci přestane mít v jistou chvíli jakékoliv zábrany. Kvapem se do tohoto stavu již blížíme. Vlastně už v něm jsme. A z Moskvy nám Vladimir Vladimirovič (jinak též náčelník ruských oligarchů a bývalých kágébáků) vzkazuje, že má obavy o osud EU, a zejména ho zneklidňují odstředivé tendence východoevropských zemí. To jsou věci.