Lichtenštejnský kníže Hans Adam II. u zámku v Lednici, který je součástí Lednicko-valtického areálu. O panství rod Lichtenštejnů připravily Benešovy dekrety. FOTO: ČTK / Šálek Václav
FOTO: ČTK / Šálek Václav
KOMENTÁŘ / Text s naprosto neuvěřitelným titulkem vydal jeden z nejčtenějších webů v zemi – Novinky.cz. Článek nazvaný „Lichtenštejni chtějí obejít Benešovy dekrety, prezident Pavel jim pomáhá“ hraje na tu nejtemnější strunu komunistické propagandy, zaostalého nacionalismu a hlavně snahy omluvit, že český stát někoho okradl a teď za každou cenu odmítá majetky vrátit.
Předně je fascinující, že podobně zavádějící titulek má být napsán v žánru zprávy, je tedy evidentní, jaký má autor textu pan Danda názor. „Naše“, tedy „státní“ zámky a lesy přece musíme bránit! A to i v případě, že by měly patřit těm, kterým byly ukradeny. Fakt, že i více než třicet let po sametové revoluci je tohle zjevně převažující uvažování v nezanedbatelné části společnosti, je skutečně smutný.
Pak bychom se ale měli věnovat tomu, co se v článku dozvídáme. Vyznění na první dobrou je jasné – zlý prezident Petr Pavel pomáhá „cizákům“, aby nám sebrali to naše, to, co nám opatřil Edvard Beneš, když aplikoval kolektivní vinu a v rámci nedemokratické třetí republiky umožnil státu, aby okrádal jako zběsilý, což vydával za vyrovnání křivd 2. světové války.
Prezident Petr Pavel se naopak zachoval slušně, dlužno říci, že daleko odvážněji než vláda, která se zjevně v této věci obává veřejného mínění. Pavel se setkal s dědičným princem Aloisem. Konečně se některý vysoký představitel našeho státu začal chovat civilizovaně. Vzpomeňme si, že jeho předchůdce tu vyhrál volby lží o sudetských Němcích. To jsou věci, kterých se už konečně musíme zbavit, a díky za to, že máme prezidenta, který v tomto činí alespoň nějaké kroky.
Pavel navíc s Lichtenštejny hovořil o možném vzniku nadace, tedy o jakémsi kompromisu. I ten českým nacionalistům vadí, protože oni chtějí, aby si všechno ponechal ten jejich stát (a tohle ruské uvažování se bez omezení a bez oponentury dostává do médií). Přitom je to naopak – Lichtenštejnové byli okradeni i v rozporu s Benešovými dekrety, protože nejsou Němci, ačkoli české soudy je za ně stále považují. Ten kompromis není morálně správný z opačného hlediska. Co bylo ukradeno, má být vráceno, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Do obhajování krádeží se v Dandově článku pustila vedoucí katedry mezinárodního práva Univerzity Karlovy Veronika Bílková. Dozvěděli jsme se mnohé o tom, jak se v Česku uvažuje o právních otázkách. „Bylo by to vítězstvím Lichtenštejnska, protože je to smír podle jejich podmínek, a pokud ho akceptujeme, tak to znamená minimálně implicitní uznání, že na své straně vnímáme pochybení,“ řekla Právu Bílková.
Ano, takže tady nejde o právo, spravedlnost nebo morálku. Tady jde o to, abychom „vyhráli“ nad Lichtenštejnskem, a to vítězství znamená, že obhájíme krádež a všechno zůstane tak, jak je. Zjevně s takovým výkladem souhlasí i ministerstvo spravedlnosti, což je ještě smutnější příběh. A hlavně prý nesmíme „prolamovat“ Benešovy dekrety. No nedejbože, aby někdo chtěl odčinit křivdy, které vznikly v rámci kolektivní viny. To by tedy ten náš stát nejspíš nepřežil.
Česká republika má ve své historii opravdu dlouhou řadu okrádání. Od pozemkové reformy, přes okradení Židů, po nich Němců a později všech, na které stát ukázal prstem. Česká justice a naše úřady se činí, aby ve chvíli, kdy se někdo brání, udělaly za peníze daňových poplatníků všechno pro to, aby se krádeže obhájily. Je to skandální věc, jež stále ovlivňuje myšlení mnoha lidí, kteří si myslí, že něco „státního“ je taky trochu „jejich“.
Ty zámky, lesy a další pozemky se mají vrátit původním majitelům. Lichtenštejnům. A pokud se prezident snaží alespoň trochu zmírnit ostudu, kterou současný český postoj představuje, díky za to. A že je nějaký novinář schopen takovýmto způsobem nadbíhat obhájcům zločinů, to je na pováženou.
