NÁZOR / Teroristický útok v Crocus City Hall přišel jako na zavolanou. Stalo se to ve „správný“ čas, na „správném“ místě a téměř okamžitě se ozvali „správní“ lidé se „správnými“ komentáři se „správnými“ závěry a „správnými“ viníky.
Kremelská hlava sotva stačila říct, že by se všichni měli vnitřně mobilizovat, ale hned byl důvod i k vnější mobilizaci. A po dalším, nejintenzivnějším útoku na civilní objekty na Ukrajině bylo dobré odvést od toho pozornost a přepnout ji na sebe. Pár stovek lidí by nebylo málo. A nynější svět si nejspíš neuvědomí, že v letech 1943 až 1945 k žádným teroristickým útokům v zemi agresora nedošlo. Docházelo ke stávkám nebo sabotážím.
Místo bylo vybráno tím nejlepším možným způsobem. Jeden z největších sálů, plně zaplněný, nepodléhal žádným „covidovým omezením“. Nebyla zde žádná Rosgvardija ani speciální služby, přestože v docházkové vzdálenosti je moskevská základna OMON. Rozsah je úměrný cíli.
Koho by v Rusku překvapila smrt několika lidí, když nebyla zorganizována ani masová střelba, ani výbuch takového rozsahu. Špičková byla i organizace teroristického útoku, pokud se jeho organizátorům a pachatelům podařilo vyváznout bez trestu.
Závěry a komentáře ze strany Putina a jeho bandy se okamžitě sesypaly a měly jedno společné, pro Ukrajinu to může skončit špatně. Nejjednodušší přece bylo hned chytit několik „banderovců“ s úkoly od Zelenského. Dokonce i ruské speciální služby si pospíšily, aby se od ukrajinské stopy distancovaly. Ukrajinská verze by pro ně byla výhodnější, ale i ony si uvědomovaly, že tomu nikdo ve světě neuvěří. Ale tato lež není určena pro svět, ale především pro vnitřní potřebu.
Pouze dva faktory dokáží lidi sjednotit silněji než cokoli jiného – NENÁVIST a VELKÝ TREST. Kreml se zřejmě sám rozhodl, že potenciál faktoru nenávisti se vyčerpává. Tím spíše, že nenávist sice existuje, ale úspěchy na jejím základě se nekonají. V takovém případě je třeba přejít na faktor velkého neštěstí. Koneckonců válka proti Ukrajině pro ně velkým neštěstím není. A ztráta statisíců lidí, zejména z okrajových částí země, také ne. Proto se Putin a spol. rozhodli k zoufalému kroku. Obětovat několik stovek Moskvanů. Ne proto, že by byli příliš cenní, ale proto, že všichni ostatní už byli obětováni.
A zde je krásný obrázek z jejich pohledu. Nepřítel je již v srdci naší vlasti. Není tedy kam ustoupit a my musíme mobilizovat. A je to jednodušší vysvětlit. Jak obyvatelům provincií, tak Moskvanům, kterých se to nikdy předtím nedotklo. A teď se taková hrůza může dotknout všech. A to z jakéhokoli důvodu.
Ale ani tady současní ruští mocní podle mého názoru ve svém cynismu nevzali v úvahu všechno. Za prvé, ne všichni v Rusku mají rádi Moskvany a nemusí se kvůli nim sjednocovat. Za druhé, jednat s Moskvany takovým neuváženým způsobem je riskantní. Vždyť tím, že je úřady zbavují pocitu bezpečí, možnosti chodit během války bezpečně na koncerty a do restaurací, skutečně riskují. I když po volbách je možné, že jim je to celkem jedno. Samozřejmě není vyloučena ani jiná možnost. V zemi, kde jedinými výdobytky jsou degradace a destabilizace, kde lidský život a svoboda nic nestojí a kde je zbraní a lidí, kteří prošli válkou, dostatek, je docela dobře možné takovými metodami nastartovat národněosvobozenecké hnutí.
V každém případě si to obyvatelstvo musí uvědomit. Mají jen dvě možnosti. Buď se stát občany a vzít si zemi zpět pro sebe, nebo zůstat tím, čím jsou, a být obětí. „Občané, vlast je v nebezpečí! Naše tanky jsou na cizím území,“ to nejsou „zbytečná“ slova a varování ruského básníka a disidenta Alexandra Galiče. Je to připomínka vážného nebezpečí. Jestli jej nepochopí, Rusové riskují, že se ocitnou v roli obětí či poškozených, a dokonce budou poslouchat rituální slova soustrasti a soucitu.
Úřady se rozhodly bez ohledu na to, kdo byl pachatelem této tragédie. Nyní je na řadě obyvatelstvo. A míra sympatií k němu bude záviset na jeho reakcích a činech.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.