ROZHOVOR / Pokud nerozhodnou české soudy, tak rozhodne Evropský soud pro lidská práva a bude to ostuda České republiky, říká k vleklému sporu mezi Českem a Lichtenštejny kvůli rozsáhlým majetkům místopředseda senátu Tomáš Czernin (TOP 09). Ten podle svých slov vítá aktivitu prezidenta Petra Pavla, který podle deníku Právo začal pomáhat alpskému knížectví s prosazením smírného řešení.
TOP 09 je vnímána jako pražská strana. Není snaha oslovovat voliče i v regionech, například na Ostravsku nebo Ústecku?
Já si myslím, že není tak úplně pravda, že by TOP 09 byla pražskou stranou. Jak je známo, já jsem se stal úplně prvním senátorem za TOP 09 v roce 2016 a jsem venkovan, o venkovských tématech rád mluvím. Ale určitě tam máme rezervy.
Já se nedomnívám, že vláda dělá něco špatně. Naopak je velice odpovědná a dělá opatření, na která si Andrej Babiš netroufl.
Jak po dvou letech hodnotíte koalici SPOLU, jíž je TOP 09 součástí?
Jsem rád, že jsme spojili síly, protože je určitě víc toho, co nás spojuje, než toho, v čem se lišíme. Máme tady příklad ze Slovenska, kde se demokratické spektrum fragmentovalo do více stran a volby tam dopadly, jak dopadly, a mám obavy, jak se to tam bude vyvíjet. My jsme tady měli osm let oligarchicko-populistickou vládu a zastavili jsme ji tím, že jsme se dali dohromady.
Ještě zůstanu u tématu koalice SPOLU. Jak jste spokojený s tím, že do evropských voleb půjdete na společné kandidátce s ODS a KDU-ČSL?
Pokud se ptáte na můj názor, já jsem od začátku usiloval o to, abychom se dali dohromady i do evropských voleb. My si nesmíme dovolit nechat opět vyhrát Andreje Babiše. Pokud by všechny tři strany kandidovaly samostatně, TOP 09 by na tom zřejmě byla stejně, jako když půjde v koalici SPOLU. Jsem ale přesvědčen, že v koalici SPOLU získáme celkově více europoslanců. V opačném případě bychom otevřeli dveře k vítězství Andreji Babišovi a to zkrátka nechceme.
Neobáváte se, že do voleb ještě dojde k nějakým rozkolům mezi jednotlivými kandidáty? Například váš europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09) má na mnoho věcí v evropské politice jiný pohled než lídr kandidátky Alexandr Vondra (ODS).
Ten hlavní rozpor je asi euro, a to se nebude rozhodovat v Bruselu. To si musíme rozhodnout v České republice, kdy ho přijmeme. Samozřejmě názory mají asi pan Vondra a Niedermayer odlišné, ale to je jejich legitimní právo. Mohou si dělat vlastně svoji kampaň, ale nad nimi musí být SPOLU.
Od posledních parlamentních voleb uběhly zhruba dva roky a podpora vládních stran klesla. Například koalice SPOLU by podle říjnového volebního modelu agentury Kantar získala 19,5 procenta, což je ve srovnání s volbami 2021 propad 8,5 procenta, a od květnového modelu ztratila 4,5 procenta. Co podle vás dělá vláda špatně?
Já se nedomnívám, že vláda dělá něco špatně. Naopak je velice odpovědná a dělá opatření, na která si Andrej Babiš netroufl. Jsou to opravdu zásadní kroky pro sanaci veřejných financí. Dva roky po volbách považuju za celkem běžné, že vláda není populární, protože její kroky se dotýkají opravdu asi každého občana. Ale ta opatření se musí dělat takovým způsobem, aby byla trvalá, a i kdyby se politická situace za dva roky nebo někdy v budoucnu změnila, aby už byla nezvratná, protože nám jde o naši zemi. Ne o to, získávat nějakým populistickým způsobem voliče na svoji stranu.
Když jste zmiňoval Andreje Babiše, někteří lidé například vládě vyčítají, že slibovala deagrofertizovat státní správu, ale výsledek je zatím rozpačitý, nebo mluvila o odvolání nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, což se také nestalo. Nejsou to chyby?
Samozřejmě že některé věci bych si představoval možná taky rychleji, ale teď je zkrátka primární zachránit veřejné rozpočty. Přece jenom jsme se dostali do stavu, který jsme neočekávali. Nikdo netušil, že vypukne válka na Ukrajině, teď zase konflikt Izraele s Hamásem. Vláda musí reagovat na věci, o nichž ani netušila, že přijdou. Nicméně na druhou stranu mohu zmínit změnu služebního zákona nebo kroky našeho ministra zdravotnictví Vlastimila Válka. Ten prosadil úspory a snižuje byrokracii.
Mluvíte o panu ministru Válkovi. Pokud jde o něj, média spíše plní téma nedostatku léků než cokoli jiného. Není to problém komunikace?
Já se snažím zdůrazňovat, že to pan ministr Válek dělá správně. Přijde mi dost nefér, že jsou mu předhazovány léky. Protože ty nejsou nikde a ukázalo se – nejenom v České republice – že je chyba vyrábět léky za nejnižší ceny, čímž se výroba přesunula do Číny a do zemí, kde je levnější pracovní síla. No a evropské země se v době covidu málo předzásobily léky na běžné choroby, vyrábělo se méně a jak to teď během chvíle dohnat?
Už jste v jedné odpovědi nakousl Izrael a Ukrajinu, využiji to ke změně tématu. Vy jste před pár dny právě v souvislosti s aktuálními konflikty ve světě položil na sociální síti svým sledujícím otázku, zda jsme jako lidstvo nepoučitelní. Zmiňoval jste útok na Izrael, válku na Ukrajině, hrozící krizi v Náhorním Karabachu, Sýrii a Kongu. Jakou máte na tu otázku odpověď vy?
Asi úplně jasnou odpověď nemám, protože ty konflikty se pořád opakují. Do značné míry jsme si to udělali sami, protože jsme se nepoučili z historie. Je ale správné, že Česká republika je jasná ve svých postojích, podporujeme jak Ukrajinu, tak Izrael. Kdybychom to nedělali, tak bychom se do válečné situace mohli dostat i my.
Obáváte se světového konfliktu?
Samozřejmě že mám obavu i ze světového konfliktu. Rusko je určitě nevyzpytatelné, je to pořád říše zla. Někdy mám kvůli tomu doma – řekněme – napjatou atmosféru. Jak známo, moje manželka je Rakušanka a já říkám, že rakouská neutralita je dávno překonaná. Určitě měla smysl, když byla Evropa rozdělená na Východ a Západ, byl to určitý kompromis. Ale dneska být ve vztahu k Ukrajině neutrální považuju za nemožné. Kdyby byly neutrální všechny země, tak by Rusové dneska už byli opravdu až v Paříži. Je třeba mít jasný postoj a já jsem rád, že Česká republika patří na Západ.
Mluvíte o Západu, nicméně jaké máte pocity, když sledujete v západních zemích, ale i u nás protesty proti Izraeli?
Znepokojuje mě to, stejně jako mě znepokojuje rostoucí antisemitismus. Já jsem si dlouho, možná naivně, myslel, že to jsou věci, se kterými se společnost vypořádala a ke kterým se nikdy vracet nebude. Možná to má i souvislost s tím, jak lidé bohužel podléhají falešným informacím.
Na nedělním pochodu Prahou hlásali účastníci anglické heslo „From the river to the sea Palestina will be free“, tedy „Od řeky k moři Palestina bude svobodná“, což v podstatě vyzývá k vyvraždění Židů. Neměla policie zasáhnout?
Pokud padnou takováto hesla, tak se domnívám, že by zakročeno být mělo, protože to jsou trestné činy. Pokud někdo podporuje genocidu, tak by se to opravdu mělo řešit rázněji.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v pondělí oznámila, že se navýší humanitární pomoc pro Pásmo Gazy o dalších 25 milionů eur. Jak bychom k tomu měli přistupovat?
Určitě bychom měli zrevidovat, na co ty peníze jdou, posílit kontroly a mechanismy, aby skutečně bylo jasné, že ty peníze jdou na to, na co je posíláme. To znamená na humanitární účely, nikoli na to, že budou nějakým způsobem zneužity.
Premiér Petr Fiala byl na cestě po afrických zemích a Nigérie jeho státní návštěvu na poslední chvíli zrušila. Podobná situace se odehrála před nedávnem, kdy Saúdská Arábie zrušila návštěvu ministru průmyslu Jozefu Síkelovi. Jsou názory, že důvodem je naše podpora Izraele. Neměli bychom naše prohlášení nějak, řekněme, mírnit?
Já si myslím, že je to ze strany těch zemí trest za naše jasné postoje. Já jsem vlastně rád, že jsme se dostali mezi západní jestřáby. Je to správné, v tom nesmíme polevit.
Nicméně například exministr Lubomír Zaorálek (SOCDEM) nedávno kritizoval vládu s tím, že diplomacie nebyla vyvinuta proto, abychom se bavili jen s přáteli, ale byla vyvinuta právě proto, abychom se bavili i s těmi, se kterými přátelské vztahy nemáme.
Samozřejmě že diplomacie je o jednání, ale není o ústupcích. Víme, že pan Zaorálek se sám angažoval ve prospěch Číny, a dneska bohužel v Africe hraje prim právě Čína a Rusko. Tamní režimy jsou ovlivněny a my s tím musíme bojovat, ale rozhodně ne za cenu nějakých ústupků. Každý ústupek posílí mocnosti, které se k nám staví otevřeně nepřátelsky. Rusko nás zařadilo na seznam nepřátelských zemí. Není důvod, proč bychom si to nějakým způsobem měli žehlit nebo se lísali.
Jak hodnotíte příspěvek ministryně obrany Jany Černochové, která koncem října po hlasování v OSN na sociální síti napsala, že se za OSN stydí a Česko nemá v organizaci, která fandí teroristům, co dělat?
Paní ministryni trošku ulítly emoce, protože byla z té situace zklamaná. Ale to jsou takové výkřiky, na které se zase zapomene.
Deník Právo před pár dny přišel se zprávou, že prezident Petr Pavel začal Lichtenštejnsku pomáhat prosazovat smírné řešení dlouholetých sporů s Českem. Jak se na ten spor díváte vy?
Můj názor je možná až moc vyhraněný, protože za mě je to opravdu kolosální nespravedlnost. Lichtenštejnské knížectví bylo i za druhé světové války neutrální, takže v žádném případě nemohli být Lichtenštejnové Němci, a přesto byli zestátněni podle Benešových dekretů, které byly namířeny proti Němcům a proti nepřátelům. To se jich v žádném případě týkat nemůže. Já tu iniciativu pana prezidenta spíše vítám. Jde o kulturní dědictví České republiky a Lichtenštejnové nabízejí, že ho budou spravovat společně s Českou republikou a že bude pořád otevřené veřejnosti (například Lednicko-valtický areál, pozn. red.). Takže se s tím můžeme nějakým způsobem vypořádat. Nicméně vím, že si nemůžeme dovolit žádné politické řešení, musí rozhodnout nezávislý soud.
Od některých lidí zaznívají prohlášení, že si ten spor nemůžeme dovolit prohrát, protože by to bylo vítězství Lichtenštejnska. Podobně mluvila v článku deníku Právo například vedoucí katedry mezinárodního práva Univerzity Karlovy Veronika Bílková. Jako by se vytrácelo právo a zůstávaly jen emoce.
To považuji za politováníhodné a jsem si jist, že pokud nerozhodnou české soudy, tak rozhodne Evropský soud pro lidská práva a bude to ostuda České republiky.
Kde se podle vás vzal názor části lidí, že například Lednicko-valtický areál patří všem, a vůbec nepřipouštějí, že někomu mohl být ukraden?
Ono to jako kulturní dědictví naše je a naše i zůstane, i když v listu vlastnictví bude někdo jiný. Zkrátka jsou to takové emoce, kdy si lidé myslí, že když je něco soukromé, tak už to nemůžou užívat. Já jsem taky vlastníkem lesa a může tam jít kdokoliv na houby nebo se kochat krásou přírody. Stejné by to bylo s lichtenštejnským majetkem, zkrátka zámky a lesy by byly přístupné veřejnosti.