Tento týden budeme v prvním kole volit prezidenta České republiky. Nechci říkat lidem, koho mají konkrétně volit, ale vím, jak by měl vypadat můj ideální kandidát. V každém případě by měl být stoupencem našeho členství v Evropské unii a NATO.

Je třeba si uvědomit, že v českém ústavním systému nemá prezident tak silné postavení jako například jeho francouzští a polští kolegové. Nemluvě o prezidentovi USA, který je zároveň předsedou vlády. Podle naší ústavy český prezident například jmenuje a odvolává předsedu a jednotlivé členy vlády a také svolává zasedání poslanecké sněmovny, kterou má právo i za určitých podmínek rozpustit. V jiných pravomocech je omezený, například soudce Ústavního soudu může jmenovat teprve po jejich schválení Senátem a stejný postup platí i pro volbu členů rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kdy jím navržené kandidáty musí rovněž schválit horní parlamentní komora.

Český prezident tedy není žádný absolutní monarcha a podle toho by měl vystupovat. Představuji si, že vláda bude pod jeho vedením sestavena neprodleně, a tedy bude jmenovat takového premiéra, který má šanci na sestavení kabinetu s důvěrou poslanecké sněmovny. V případě, že se tak nestane, by se měla hlava státu neprodleně podílet na sestavení nové vlády a nenechat proti duchu základního zákona země příliš dlouho ve funkcích ministry bez důvěry zákonodárců.

Totéž platí i v dalších případech. Tak například by měl jmenování ústavních soudců konzultovat jak s právními odborníky, tak se zákonodárci. Měl by vyslechnout případné námitky ke konkrétním kandidátům, aby se nestalo, že mu je senátoři zamítnou, zkrátka měl by jednat tak, aby důležité státní instituce nebyly ochromeny a bez problémů fungovaly.

Svá zahraniční vystoupení by měl prezident konzultovat s vládou. Předešlo by se tak trapným situacím, jaká nastala například loni na podzim, kdy v Parlamentním shromáždění Rady Evropy prezident Miloš Zeman ve svém projevu navrhoval uznat ruskou anexi Krymu a zrušení protiruských sankcí, avšak premiér Bohuslav Sobotka jeho slova dementoval s tím, že prezident Zeman řekl pouze svůj osobní názor, za zahraniční politiku je podle ústavy zodpovědná vláda a na českém postoji odsuzující anexi Krymu a podporující sankce se nic nemění.

Měl by si uvědomit, že musí být v každém případě týmovým hráčem a ne sólistou, který půjde proti všem. Spíše by měl umět druhé inspirovat a nadchnout pro svůj pohled, což dokáže jen s politickými a diplomatickými zkušenostmi. Naštěstí máme z koho vybírat.