Hitler byl kdysi také malíř a celý život o sobě tvrdil, že je vlastně především umělec. Když se dostal k moci, realizoval se spíše jako politický herec, který si nechával pro svá vystoupení zřizovat působivé scény při různých masových shromážděních, kde občané vystupovali jako kompars. Je známo, že své projevy si pečlivě nacvičoval a na jisté publikum působí dodnes.
Hitler do konce života také snil, že do historie vstoupí i jako inspirátor architektury a hodlal přestavět Berlín na hlavní město světa Germanii.
Obrazy z jeho předdiktátorského období se částečně zachovaly. Nejsou ani geniální, ani úplně špatné. Pozoruhodné je, že i on se možná dočkal plagiátorů, což je vlastně jakýsi svérázný druh posmrtného uznání. Jak to víme? Tři akvarelové obrazy, jejichž autorství se připisovalo bývalému nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi, byly zabaveny německou policií.
Díla byla na prodej v aukčním domě Kloss v Berlíně, ale objevilo se podezření, že se jedná o padělky, tvrdí místní média. Jeden z exponátů zobrazuje horskou scénu, řeku a vzdálenou postavu sedící pod stromem.
Obrazy byly údajně vytvořeny počátkem 20. století, když Hitler, pozdější diktátor a strůjce válečných zločinů, působil jako malíř v Mnichově.
Podle BBC došlo k zásahu policie přibližně v 10. 30 místního času. Berlínská policie sdělila BBC, že detektivní specialisté obrazy přezkoumali a začalo vyšetřování pokusu o podvod.
Mluvčí policie Patricia Brämerová uvedla, že autentičnost obrazů byla dříve ověřena odborníky a dodala, že vyšetřovatelé nyní potřebují zjistit, zda se znalci mýlili. Nikdo z aukčního domu Kloss se k věci nevyjádřil a nedošlo ani k žádnému zatčení.
Většinou se padělají obrazy slavných malířů a ti byli slavní, protože byli mistry. V tomto případě jde samozřejmě především o jméno autora. Kdyby to namaloval někdo jiný, asi by se podvodník uchýlil k napodobení někoho jiného.
Více než o obrazy jde o to, jak fascinujícím dojmem působí různé artefakty, které jsou spojeny se životem zločince. Stejně jako u jiného fetišismu zde působí předvědecká představa, vědomá či nevědomá, že do předmětu spojeného s nějakým velkým mužem (ženou) vstupuje něco z jeho síly. Pokud je někdo obdivovatelem takové osoby, chce vlastnit něco, co dotyčnému patřilo, když už nemůže mít přímo jeho ostatky.
V případě Hitlera moc ostatků nezbylo. Sověti to, co z jeho tělesné schránky po sebevraždě zbylo, různě přesouvali a nakonec hodili do řeky. Zbyla jen Hitlerova čelist, kterou mají v Moskvě a demonstrovat se na ní dá hlavně to, jak bídný byl stav chrupu potenciálního pána světa.
Existuje ale ještě něco, čemu se říkalo „ostatky dotýkané“, tedy například části oděvů, které se dají stříhat na malé kousky a uctívat. Jako existovaly falešné ostatky svatých, existují i podvodné ostatky lidí nesvatých.
Byla by to úsměvná záležitost, kdyby to nebylo v době, kdy mnoho lidí „objevuje“, že ne všechno v totalitních režimech „bylo špatné“. Mohl snad být Hitler špatný člověk, když tak hezky maloval stromy a domy?
Politika není moc racionální záležitost. Racionální může být kalkul vůdců, jak zapůsobit na emoce lidu. Reakce na manipulaci ale už racionální není, je to citové hnutí, kterému se moc nedá čelit nějakými argumenty. Proto se dá pochopit, že dost primitivním svůdcům podléhají i lidé vzdělaní a jinak rozumově založení. Povede se prostě oslovit tu složku jejich osobnosti, kterou nezvládají a nemohou se bránit. Pokud roste počet okouzlených, mohou se ve víře navzájem utvrzovat, protože „se přece nemohou mýlit“, když tomu samému věří tolik dalších lidí.
Je nakonec jedno, jestly jsou tyto údajné Hitlerovy obrazy padělek. On sám byl padělek státníka a moudrého otce národa. Na tento padělek, jehož pravost bohužel také dosvědčovaly různé autority, skočila řada lidí a následky byly horší, než tomu bývá u nějakých malůvek.
