Předsedové sněmovních opozičních stran FOTO: FB TOP 09
FOTO: FB TOP 09
Před sněmovními volbami, které se konají příští rok na podzim, se leckdo snaží přimět hlavně opoziční polititické strany v dolní komoře k tomu, aby spolupracovaly a vytvářely koalice. Nejnověji se o to pokouší investor Jan Barta s několika dalšími podnikateli. Ti se chystají věnovat pět milionů korun každému z šestice subjektů (ODS, Piráti, TOP 09, KDU-ČSL, hnutí STAN a ČSSD), které se před volbami do poslanecké sněmovny spojí. Už dříve k vytvoření předvolebních koalic demokratických opozičních stran velmi důrazně vyzýval spolek Milion chvilek. Uvedené snahy mají svůj význam, přesto ale vše má svůj čas a není nutné příliš tlačit na pilu.
Koalice před volbami do sněmovny jsou jedním z hlavních nástrojů, jak pětice opozičních stran (ODS, Piráti, TOP 09, hnutí STAN a KDU-ČSL) může jednak zabránit tomu, že některé z nich po příštích volbách sněmovní lavice opustí, a jednak tím může celkově zvýšit svou váhu a počet mandátů v dolní komoře.
Žádný div, že příznivci opozice a ti, kteří by rádi, aby nevznikla další vláda s hnutím ANO a premiérem Andrejem Babišem, se upínají k předvolebním koalicím a chtějí podpořit jejich vznik. Případně pomoci uskupením, která se rozhodnou spolupracovat.
Přesto je důležité netlačit na opoziční strany příliš a mít s nimi jistou trpělivost. Je lepší, když se podaří dosáhnout alespoň nějaké předvolební spolupráce než žádné. A je lepší, když se oznámí až o nějaký ten měsíc později, ale nic se neuspěchá, neušije horkou jehlou a koalice vydrží, než aby vše rychle upeklo vedení stran a později to ztroskotalo na tom, že členové a funkcionáři partají budou mít výhrady, neztotožní se s tím, a nakonec se spolupráce krátce před volbami rozloží a nic z ní nebude. To by byla velká škoda.
Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek na konci července v rozhovoru pro Deník na toto téma prohlásil: „Věřím, že lídři se dohodnou, a až bude dohoda na světě, lidé, kteří si ji přejí, se musejí rozjet do měst a obcí, mluvit s regionálními opinion makery (tvůrci veřejného mínění), aby získali svoji členskou základnu, aby se elektoráty sčítaly, nikoli odečítaly. To vyžaduje spoustu mravenčí práce, desítky a desítky neformálních rozhovorů, kdy se musíte pokusit lidem všechny souvislosti vysvětlit, získávat je na svou stranu. Za ta léta v politice dobře vím, že největší překážkou koalic jsou osobní ambice, nevraživosti a staré bolístky, které vám ovšem nikdo nepřizná. Nikdo neřekne, že si dohodu nepřeje, protože má jakousi svoji ambici, ale nesouhlas promítne do nějakého zástupného důvodu, který je lidem málo srozumitelný.“
Klíčové vnitrostranické vyjednávání
Uvedené samozřejmě neplatí jen pro občanské demokraty a TOP 09, ale pro všechny strany, které o nějaké formě předvolební spolupráce uvažují. Je to důležité pro oba bloky, o jejichž možném vzniku se v současné době hovoří – jeden kolem ODS a druhý kolem Pirátů.
Plyne z toho jednoduchá věc. Domluvit koalice, které se nerozpadnou, obnáší mnoho práce. Ta se musí odvést uvnitř politických uskupení a není možné ji nahradit tím, že zvenku někdo na něco tlačí, k něčemu straníky vyzývá, povzbuzuje je, případně dokonce partaje ke koalicím finančně motivuje. To všechno má svůj význam a může to pomoci, ovšem to hlavní se musí odehrát v útrobách jednotlivých subjektů a je to z velké části nezávislé na tom, co se děje vně stran.
Právě to, na co bývalý předseda topky i křesťanských demokratů upozorňuje, je tudíž klíčová věc, kterou nelze podcenit a kterou by měli chápat i ti, kteří politická uskupení k vytváření koalic vybízejí. Měli by jim proto dát dostatek času a prostoru, nikoli nervózně podupávat s tím, že už mělo být všechno dávno domluveno a že již začíná být pozdě a partaje pořád na něco čekají a není jasné na co.
Složité organismy politických stran
Platí to pro spolek Milion chvilek, který prostřednictvím svého předsedy Mikuláše Mináře na své druhé velké demonstraci na Letné loni 16. listopadu opoziční demokratické strany vyzval k tomu, aby vyřešily problém oslabených voličských hlasů v důsledku roztříštěnosti opozice: „Nemyslíme si, že cestou je vytvářet jeden velký demokratický blok. Vyzýváme ke spolupráci a uvažování nad volebními koalicemi. Neříkáme politikům, co mají dělat, to je jejich práce. Chceme, aby do roka a do dne přišli s řešením problému, na který ve výsledku doplácíme my všichni.“
A stejně tak to platí pro podnikatele kolem investora Jana Barta, který v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl: „Uvažovali jsme s přáteli byznysmeny, jak bychom mohli podpořit středové a středopravicové strany, protože mají těžké protivníky. Tak jsme se rozhodli, že podpoříme šestku, řekněme, liberálně demokratických stran. Když se nějak pospojují do parlamentních voleb a oznámí to do konce roku, dostane každá pět milionů korun.“
Tyto aktivity jsou prospěšné, bohužel se však zdá, že nejsou spojené s větším porozuměním tomu, že politické strany jsou složité organismy, které někdy mohou fungovat jinak, než by člověk intuitivně čekal. Podobné dobře míněné snahy, pokud by na členy partají působily příliš nátlakově, tak mohou mít i opačný efekt.
Ve stranách je hlavně všechno na dlouho a je to předmětem obtížného vyjednávání, přesvědčování a taktizování. Proto je dobré být opatrný. Vedení zmíněných pěti subjektů na společných koalicích zjevně pracují a mají s výjimkou určitého otazníku u lidovců skutečně velkou vůli se k nim dobrat. Ještě to ale bude nějaký ten pátek trvat, z toho důvodu je třeba v klidu počkat a nikam nespěchat.
