Poslanecká sněmovna projednává novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi z pera poslance a místopředsedy sociálního výboru Jana Bauera (ODS), který chce prosadit, aby z doplatku na bydlení a dávky na živobytí byly strhávány pokuty pravomocně udělené za nejvážnější přestupky. Šance na přijetí tu je, sněmovní výbor pro sociální politiku tento záměr většinově podpořil.

Nezisková a další kritika se dala očekávat. Například Platforma pro sociální bydlení tvrdí, že tato změna zkomplikuje život těm nejchudším, a to právě v době, kdy v důsledku koronavirové krize může mezi sociálně nejslabší spadnout nezanedbatelná část populace. Je tento návrh chybný? A pokud ano, tak v obsahu, nebo v načasování?

V obsahu nikoliv, protože novela nemíří primárně na sociálně slabé, ale na lidi, kteří opakovaně páchají vážné přestupky a neplatí za ně obcím pokuty. Například za přestupky proti občanskému soužití, veřejnému pořádku nebo za přestupky majetkové – tedy výhradně za přestupky vážné, jejichž společenská škodlivost je větší než třeba špatné parkování. Strhávat peníze na uhrazení pokuty z dávek bude možné v případech, kdy dotyčný nebo dotyčná spáchali tři přestupky během jednoho roku.

Dále čtěte

Důchody se stávají stále větší časovanou bombou. Před volbami by se na to nemělo zapomínat

Jedním ze zásadních témat letošní předvolební kampaně by měla být i důchodová reforma, o které se v Česku mluví už…

Zvýšení pravomocí obcí

Je tedy vytvořen princip „třikrát a dost“ se dvěma dobře odůvodněnými výjimkami. Obce mohou požádat o strhávání pokuty z dávek distribuovaných na pracovištích Úřadu práce už v prvním nebo druhém případě, pokud mají obavu, že jiným způsobem bude pokuta nevymahatelná, a současně jde o pachatele s minimální snahou se napravit. Dáváme tedy pravomoc do rukou obcím a lidem, kteří nejlépe znají místní situaci a pachatele přestupku.

Druhá výjimka v zásadě zachovává současný stav, kdy se úřadům práce hlásí přestupek „záškoláctví“, aniž by se čekalo na jeho třetí zopakování. Aktuální návrh ponechává stávající znění zákona, podle kterého je nezodpovědný rodič dočasně vyloučen ze systému v hmotné nouzi. Nad rámec tohoto ustanovení ale umožní ještě strhnout pokutu – pokud byla udělena a věc se nevyřešila jen napomenutím – z dávek, které následně rodič zase začne pobírat.

Toto ustanovení má za cíl předcházet tomu, aby se chudoba a život v přestupcích a dávkách nedědily z generace na generaci. Myslím, že naši mladí spoluobčané vietnamského původu jednoznačně ukazují, že vzdělání je nejlepší cesta k sociálnímu začlenění do společnosti.

Platforma pro sociální bydlení ve svém stanovisku dále uvádí, že tento návrh povede ke zvýšení kriminality a že přitvrzuje represi tam, kde nezabírá. V tomto bodě se jistě neshodneme, moje osobní zkušenost i statistická data ukazují, že jestli něco nefunguje, tak je to kobercové neziskové bombardování dobrem.

A poslední slovo k načasování. ODS se snaží prosadit princip „třikrát a dost“ již delší dobu, takže projednávání ve sněmovně v době covidové je jen náhodné. Náhodné, ale lepší být nemohlo. Dnes, kdy se společnost ocitla v akutní krizi a státu docházejí peníze na její řešení, je čas říci, že stát bude pomáhat jen těm, kdo se snaží, a ne těm, kdo si postavili živobytí na sociálních dávkách a svému okolí se odvděčují opakovaným porušováním zákona.

Kateřina Jurigová je členkou programového týmu ODS Důchodová reforma, sociální a prorodinná politika