Americký prezident Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Do prezidentských voleb ve Spojených státech zbývá méně než rok a dosud vše naznačuje tomu, že se spolu 5. listopadu 2024 o post nejmocnějšího člověka světa utká opět stejná dvojice jako naposledy: Donald Trump a Joe Biden. Zatímco ale před třemi lety poměrně přesvědčivě zvítězil demokrat Biden, dnešní průzkumy dávají větší šanci na vítězství Trumpovi.
Republikánský exprezident z let 2017 až 2021 je přitom dnes nevypočitatelnější než kdy dříve – a to jak na poli domácí politiky, tak zejména ve vztahu k zahraničním partnerům v čele s Ukrajinou. A jeho druhé funkční období by mohlo výrazně otřást už tak nestabilní Evropou čelící ruské agresi.
Předem rozhodnuté primárky
Ještě nedávno se zdálo, že by se Trump dost možná nemusel stát ani vítězem prezidentských primárek v Republikánské straně, natož aby znovu zamířil do Bílého domu. Po prohraných prezidentských volbách a přinejlepším remíze v midtermech se stal novou republikánskou hvězdou floridský guvernér Ron DeSantis, který Trumpa v jednu dobu předehnal v průzkumech.
Brzy se však ukázalo, že DeSantis nemá pro souboj s exprezidentem potřebné charisma, a v průzkumech před primárkami dnes dokonce i na Floridě s náskokem mnoha desítek procent přesvědčivě kraluje Trump. Ačkoli jeho vnitrostraničtí odpůrci spatřují určitou naději v bývalé guvernérce Jižní Karolíny Nikki Haleyové, která na sebe upozornila v několika posledních debatách, v tuto chvíli se Trumpova porážka zdá jako zcela utopická.
Ještě jistější pozici ve vlastní straně má současný prezident Joe Biden, který v demokratických primárkách přišel i o posledního významnějšího vyzyvatele, kontroverzního bojovníka proti očkování Roberta F. Kennedyho Jr. ze slavné rodiny Kennedyů. Je proto takřka jisté, že se v prezidentských volbách za rok znovu střetne právě Trump s Bidenem – a pro současnou hlavu státu toto zopakování duelu z roku 2020 zatím nevypadá vůbec dobře.
Slabý prezident
Bidenovi výrazně ubližuje nepříliš stabilní ekonomická situace, vysoký věk (20. listopadu mu bude 81 let), a především dojem fyzické i mentální nezpůsobilosti, který jeho konkurenti patřičně zveličují mimo jiné šířením pečlivě sestříhaných videí na sociálních sítích. Výsledkem je rekordní nedůvěra v průzkumech veřejného mínění, která odráží postupný rozklad Bidenovy vítězné koalice – prezident ztrácí podporu klíčových demografických skupin včetně mladých lidí, Hispánců nebo černošského obyvatelstva.
Naopak Trump u těchto skupin přes všechny skandály a dlouhý seznam soudních procesů posiluje a v tuto chvíli se zdá, že má před Bidenem náskok také v klíčových amerických státech, ve kterých se v prezidentských volbách tradičně rozhoduje o vítězství. Bidena dokonce vzhledem k rozhodnému postoji k izraelsko-palestinskému konfliktu opouští i americká arabská komunita, jejíž hlasy by mohly přispět k Trumpovu vítězství ve státě Michigan.
Definitivním Bidenovým hřebíčkem do rakve mohou být nezávislí kandidáti, kteří se rozhodli ucházet o prezidentský post mimo rámec dvou hlavních stran. Kandidaturu již ohlásil zmíněný Robert F. Kennedy Jr. nebo levicový filosof a lidskoprávní aktivista Cornel West, tedy dvojice osobností, které mají téměř s jistotou větší potenciál odebrat hlasy demokratům nežli republikánům.
Trumpovo vítězství samozřejmě není předem dané a jeho šance může výrazně poškodit kupříkladu další skandál nebo dokonce uvěznění. Je také možné, že se demokratům nakonec podaří znovu zkonsolidovat vítěznou koalici z předchozích voleb – strach z Trumpova opětovného zvolení se opakovaně ukázal jako mocný mobilizační nástroj. Přesto má smysl se začít ptát na to, co by mohlo případné druhé prezidentské období Donalda Trumpa znamenat pro Spojené státy a potažmo celý svět.
Koncentrace moci
Dopady na domácí politické scéně budou částečně odvislé od toho, jak dopadnou paralelní volby do Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu. Pokud se republikánům podaří alespoň na první dva roky ovládnout obě komory Kongresu, je možné, že dojde například k zavedení zákazu potratu na federální úrovni – právě o to strana usiluje od té doby, co se jí podařilo zvrátit dekády staré rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Roe vs. Wade.
Trump také otevřeně deklaruje, že bude usilovat o „čistku“ státních zaměstnanců ve federálním byrokratickém aparátu a jeho obsazení loajálními úředníky, které bude možné dle potřeby vyhodit. Mimo jiné plánuje dostat pod přímou kontrolu prezidenta doposud nezávislé agentury jako je Federální komise pro komunikaci nebo Federální obchodní komise.
A panují i obavy o nezávislost tajných služeb, proti jejichž představitelům Trump v minulosti otevřeně vystupoval. „Naše současná výkonná moc byla vytvořena liberály za účelem prosazování liberální politiky,“ tvrdí bývalý Trumpův personální ředitel Bílého domu, John McEntee, který se podílí na plánu této rozsáhlé administrativní „reformy“. „Neexistuje žádný způsob, jak stávající strukturu přimět, aby fungovala konzervativním způsobem. Nestačí jen správné personální obsazení. Je třeba kompletně přepracovat systém jako takový.“
V extrémním případě by se nakonec mohlo stát, že Trump v dalších prezidentských volbách v roce 2028 stejně jako před třemi lety neuzná porážku republikánského kandidáta – a tentokrát k tomu bude mít potřebnou stranickou podporu. Republikáni už se postupně zbavili prakticky všech odpůrců Trumpova lživého tvrzení o „ukradených“ volbách z roku 2020 a zároveň v ovládaných státech prosadili sérii restriktivních opatření, která by měla zvýšit šance jejich kandidátů na vítězství.
Pokud by republikáni do voleb v roce 2028 vstupovali s většinou v obou komorách Kongresu a Trump by si tentokrát zajistil dostatečně loajálního viceprezidenta, měli by šanci výrazně zkomplikovat předání moci vítěznému kandidátovi demokratů. Jeho legitimita v očích významné části veřejnosti by byla navíc závažně poškozena a je otázkou, jestli by nedošlo k ještě větším nepokojům, než byl nechvalně proslulý útok na Kapitol ze 6. ledna 2021.
Ukrajinské obavy
Zatímco na domácí politické scéně může Trumpa podobně jako v průběhu jeho prvního funkčního období omezovat Kongres, v zahraniční politice má prakticky volnou ruku – a potenciál napáchat obrovské škody. Zvláště velké obavy z exprezidentova návratu pociťuje Ukrajina, která se v obraně proti ruské invazi od počátku opírá zejména o masivní podporu ze Spojených států.
Dodávky amerických zbraní a vojenského materiálu na Ukrajinu mnohonásobně převyšují pomoc, kterou napadené zemi posílají další členské státy NATO a Evropské unie. V případě Trumpova návratu jsou ale tyto dodávky v ohrožení. Republikánský exprezident tvrdí, že by ruskou invazi „vyřešil během 24 hodin“ – s největší pravděpodobností by ale byl takovým „řešením“ tlak na to, aby se Ukrajina ve prospěch Ruska vzdala části svého území.
Lze předpokládat, že by ukrajinský prezident neustoupil, a naopak se snaží už nyní přesvědčit Trumpa o tom, že musí jeho zemi nadále pomáhat. V Republikánské straně nicméně delší dobu převažuje názor na to, že pomoc Ukrajině je příliš velká, a Trump sám navíc nepřestává vůči Putinovi projevovat osobní obdiv. Americká podpora by se tak přinejmenším podstatně zmenšila a Spojené státy by zároveň pod Trumpovým vedením mohly vysílat protichůdné signály, které by pozici Ukrajiny dále oslabovaly.
Druhé prezidentské období Donalda Trumpa rovněž představuje nebezpečí pro širší spojenectví západních zemí, které se po ruském vpádu na Ukrajinu alespoň dočasně utužilo. Republikánský exprezident ještě zesílil svou kritiku NATO a objevují se spekulace o tom, že má tuto klíčovou alianci dokonce v úmyslu opustit. Vztahy se státy širšího Západu by se navíc bezpochyby vyostřily i z důvodu Trumpovy agresivní obchodní politiky včetně plánu na zavedení plošného desetiprocentního cla na dovoz veškerého zboží do Spojených států.
Rozklad Evropy
Jakékoli oslabení americké role v NATO znamená zvláště prekérní situaci pro Evropu, která dosud na USA spoléhala při zajišťování vlastní obrany proti stále agresivnějšímu Rusku. Skoro všechny evropské země včetně České republiky sice od invaze na Ukrajinu výrazně zvyšovaly výdaje na obranu, na zadržování Ruska ale bez Spojených států nemají kapacitu – a ostatně dost možná ani politickou vůli.
Už nyní v celé řadě evropských zemích sílí populistické a často proruské strany, které oslabují jednotný postup vůči Putinovu režimu. K dlouhodobě liknavému Maďarsku se v nedávné době přidalo i sousední Slovensko, kde vznikla vláda složená ze stran vycházejících vstříc prorusky naladěné a desinformacemi ovlivněné části společnosti. Nová slovenská vláda už odmítla balíček vojenské pomoci Ukrajině ve výši 40,3 milionu eur (v přepočtu zhruba 989,5 milionů korun) a slibuje, že napadené zemi nedodá „ani jediný náboj“.
Ještě významnější nebezpečí představuje vzestup podobných tendencí v největších a vojensky nejsilnějších zemích Evropské unie, například AfD v Německu nebo Národního sdružení Marine Le Penové ve Francii. Tyto strany, kterým v posledních měsících prudce rostou preference, volají po zrušení protiruských sankcí, ukončení vojenské pomoci Ukrajině a po opětovném navázání standardních vztahů s Ruskem.
Dá se předpokládat, že by Trumpovo vítězství ve Spojených státech jejich pozici dále posílilo a přivedlo EU na cestu ke stále větší fragmentaci a konfliktům mezi jednotlivými členskými státy.
Východní křídlo Evropské unie a NATO včetně České republiky by se v takovém případě ocitlo v ještě bezprostřednějším nebezpečí ze strany agresivního Putinova Ruska, které by se bez amerických a potažmo západoevropských bezpečnostních záruk mohlo pokusit znovu expandovat dokonce i do zemí dosud chráněných členstvím v Severoatlantické alianci.
František Kalenda je antropolog, spisovatel a publicista se zaměřením na Latinskou Ameriku. Působí jako redaktor nakladatelství Bourdon a stálý spolupracovník rubriky NOVÁ ORIENTACE v deníku FORUM 24 a komentátor Týdeníku FORUM.
