Žádné ohrožení demokracie v České republice prý nehrozí. Pokus o zavedení možnosti přesunu pravomocí z Parlamentu na předsedu vlády není ani trochu nebezpečný. Zjistila to Česká tisková kancelář při rozhovoru s ústavními právníky. Takže nám spadl kámen ze srdce.
Česká tisková kancelář, jejíž novináři jsou tradičně velmi loajální vůči jakékoli vládě, vydala zprávu s titulkem: „Ústavní právníci: O změnách ústavních pravomocí se diskutuje léta“. Autoři vystupují tradičně pod šiframi. Tentokrát šlo o práci tří novinářů: „cap“, „ana“ a „rot“.
Čtenář z dikce titulku a dvou třetin textu cítí konejšivý tón státní tiskové agentury, v jejíž radě zasedá stále více obránců nových pořádků Andreje Babiše a Miloše Zemana. Z uvedení zprávy plyne, že čeští ústavní právníci nejspíš unisono považují znepokojení opozice a části médií ze skandálního návrhu ministra obrany Lubomíra Metnara za přehnané a zbytečné. Až kdesi hluboko v textu, někde na samém jeho konci, najdeme upozornění jedné právní expertky, že takový přesun pravomocí při řízení státu v nouzovém stavu z Parlamentu na vládu se může dotýkat demokratického právního pořádku. Novináři ČTK tedy dali prostor i odlišnému právnímu názoru, což je projevem jejich demokratického cítění a seriózního přístupu „k problematice“, jak je celá věc v článku citlivě nazvána. Tou „problematikou“ je možný nástup diktatury. Tak se běžně nazývá stav, kdy jedna osoba řídí stát dekrety. Každý, kdo potkal na pár minut Andreje Babiše a nepodlehl kouzlu jeho peněz, ví, že je to jeho sen.
Aby ČTK mohla veřejnost uchlácholit, tak si vybrala zejména Aleše Gerlocha, který je oblíbeným ústavním expertem prezidenta Miloše Zemana. Tento ústavní právník bývá často v podezření, že prezidentovi radí, jak nejlépe obcházet Ústavu. Když ho chtěl prezident prosadit do pozice soudce Ústavního soudu, vzbudilo to u veřejnosti oprávněný nesouhlas. Gerloch byl normalizační komunista, do KSČ vstoupil v roce 1975, což byl z hlediska vlády práva vskutku pozoruhodný rok. Profesor teorie práva z britského Cardiffu Jiří Přibáň o Gerlochovi řekl: „Aleš Gerloch přednášel teorii socialistického státu a práva neostalinským dialektem, který již v době perestrojky nebyl nutný ani vyžadovaný. Gerlochův talent nespočíval v odbornosti, ale ve schopnosti kombinovat osobní ambice s neosobní loajalitou se všemi, kteří byli momentálně u moci.“ (Citováno z Wikipedie)
Ústavní právníci Aleš Gerloch a Jan Kudrna tedy podle ČTK prohlašují, že se o změnách v pravomocích ústavních orgánů při vyhlašování krizových stavů diskutuje už léta. Odmítají tvrzení, že materiál zpracovaný ministerstvem obrany byl připravován účelově v poslední době, naopak se podle nich připravuje již delší dobu a jeho načasování pro předložení považují oba jen za souhru náhod. Debatovali o návrhu již mnohokrát v odborných komisích a na legislativní radě vlády a pan Babiš do jejich debaty prý nikdy nezasahoval.
V rozporu s vyzněním zprávy ČTK je ovšem vyjádření ústavního právníka Jana Kysely pro Hospodářské noviny. Kysela potvrzuje, že o problému řízení státu v nouzových situacích se debatuje již léta. Ale stávající kauzu Metnarova návrhu považuje za špatné řešení v nešťastné době. Kdyby se novináři ČTK rozhodli pojmout svůj článek přesně opačně, tak by našli celou řadu ústavních právníků, jejichž citace by vyznění článku zcela otočily. Jenže duch doby tomu tak chce, že vyznění zprávy ČTK zjevně musí podporovat stávající vládu.
Práce novinářů ČTK je ale paradoxně přínosná něčím jiným, než je objektivita informování. Díky tomuto stylu žurnalistiky totiž můžeme odhadnout, jak zhruba bude vypadat nástup budoucí diktatury.
Tak především – bude se odehrávat ve spěchu uprostřed jakési epidemie a nouzového stavu, jehož příčiny budou jaksepatří zveličeny. Řízení státu se ujme kvůli vyřazenému Parlamentu premiér, neboť poslanci a senátoři zůstanou v domácí karanténě, aby se nenakazili. Ústavní právníci na dotaz loajálních provládních novinářů dojdou k závěru, že je všechno v pořádku a nazývat vládnutí jednou osobou prostřednictvím dekretů diktaturou je přehnané, protože přesun pravomocí na vládu je v nouzovém stavu „ústavně konformní“.
A bude vymalováno.
—————
Zpráva ČTK z 31. března 2020
Aby čtenář mohl posoudit informování ČTK v této záležitosti, přinášíme kompletní text zprávy ze servisu agentury.
Ústavní právníci: O změnách ústavních pravomocí se diskutuje léta
Praha 31. března (ČTK) – O změnách v pravomocích ústavních orgánů při vyhlašování krizových stavů se podle ústavních právníků diskutuje už léta. Odmítají tvrzení, že materiál zpracovaný ministerstvem obrany byl připravován účelově v poslední době. ČTK to řekli ústavní právníci Jan Kudrna a Aleš Gerloch, kteří se spolupodíleli na řešení této problematiky.
Ministerstvo obrany chtělo vládě předložit zprávu o činnosti odborného týmu, který doporučil změnit způsob vyhlašování stavu ohrožení státu (SOS) pro případ, že by nebyl schopen se sejít Parlament. Podle doporučení by byla posílena role vlády a premiéra. Opozice dokument ostře kritizovala, vláda podle ní zneužila období nouzového stavu. Opoziční politici se obávají omezení demokracie a porušení vyváženosti dělby moci. Ministerstvo obrany taková obvinění odmítlo, hájí se tím, že plnilo několik let starý úkol ještě předchozí vlády.
Obhajobu ministerstva potvrdili Kudrna i Gerloch. Materiál se podle nich připravoval delší dobu a načasování pro předložení považují za souhru náhod.
Podle Kudrny se otázka velmi silného a nezastupitelného postavení Parlamentu v českém ústavním systému řeší mnoho let. Aktuální materiál vychází z rozhodnutí vlády z roku 2015, odkazuje se ale na starší usnesení, která mají počátek již v roce 2000. Ministerstvo obrany, které dostalo za úkol problém zpracovat, Kudrnu společně s dalšími ústavními právníky oslovilo v roce 2018. Požádalo je, aby se touto otázkou zabývali v pracovní skupině. „Uvědomovali si, že to přesahuje jejich resort politicky, společensky i odborně,“ poznamenal Kudrna.
Hledáním řešení se právníci společně se zástupci několika ministerstev zabývali asi na pěti schůzkách. Kudrna odmítl, že by například premiér Andrej Babiš (ANO) nebo ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) do jejich jednání zasahovali. Metnar se podle něj zúčastnil pouze části schůzek. Zdůraznil na nich potřebu, aby se výsledné řešení diskutovalo v Parlamentu.
Právníci dostali za úkol se zabývat okolnostmi vyhlašování SOS. Ten vyhlašuje Parlament na návrh vlády. Zákony ale neřeší situaci, když by se Parlament nemohl sejít.
Podle Kudrny právníci diskutovali o třech variantách. První z nich byla obdobou náhradního parlamentního orgánu prvorepublikového Československa. Na něj byly přeneseny podstatné pravomoci Parlamentu v době, kdy nemohl jednat. Druhou možností je přenést rozhodování z Parlamentu na exekutivu. Podobnou cestu podle Kudrny zvolilo přes 15 evropských zemí. Opatření v takovém případě navrhuje vláda a musí je schválit hlava státu. Třetí varianta počítala s využitím zkušenosti s nouzovým stavem, který vyhlašuje vláda, jež musí neprodleně informovat Poslaneckou sněmovnu. V případě nutnosti tak může učinit premiér, ale vláda jeho rozhodnutí musí následně urychleně odsouhlasit.
Výsledný materiál, který po doporučeních ústavních právníků zpracovalo ministerstvo obrany, má být podle Gerlocha i Kudrny podkladem pro další diskusi. Vláda materiál, který zdůrazňuje potřebu prodiskutovat problematiku napříč politickým spektrem, neměla schvalovat, ale vzít pouze na vědomí.
Podle Gerlocha se dlouhodobě v této oblasti diskutují i další otázky, například zda by nebylo vhodné jmenovitě rozšířit případy, kdy se vyhlašuje stav nouze, třeba na terorismus či kyberútoky.
Helena Hofmannová z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy ČTK řekla, že znění materiálu nezná, takže se k němu konkrétně vyjádřit nemůže. „Mohu jen obecně uvést, že expanze exekutivy na úkor Parlamentu má pro parlamentní demokracii vždy značný potenciál ohrožení ústavnosti a liberálně demokratického politického režimu, o čemž jsme se mohli v řadě případů z historie (nejen u nás) s fatálními následky přesvědčit,“ sdělila. Pokud by byla takováto opatření činěna v době nouzového stavu, kdy již je mechanismus parlamentní demokracie oslaben a jsou významně omezena některá základní práva a život společnosti, je to z hlediska ohrožení záruk demokratického právního státu velmi riskantní, dodala.
cap ana rot