Vladimir Putin FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Americký analytik polského původu Janusz Bugajski z Jamestown Foundation ve Washingtonu se domnívá, že rozpad Ruska je pravděpodobný hned z několika důvodů. Hlavním spouštěčem bude válečná prohra na Ukrajině.
V rozhovoru zveřejněném na youtubovém kanálu European Resilience Initiative Center zmiňuje, že rozpad Ruska předpovídal již před několika lety, ale válka na Ukrajině tento proces urychlila.
„Ruský stát má velmi slabé základy. Z ekonomického hlediska, i z demografického hlediska čelí stále větším problémům, pokud jde o etnické ruské obyvatelstvo a mladou populaci, pokud jde o jeho surovinovou základnu, pokud jde o jeho příjmy. Je také příliš závislý na jednom zdroji příjmů a příjmy samozřejmě ovlivňují všechny ostatní aspekty života včetně sociálního zabezpečení, dotací, důchodů, všech věcí, které dělají stát přijatelným,“ říká Bugajski.
„Jedním z větších problémů, který bude v průběhu této války narůstat, je odcizení regionů od Moskvy a chudoba v mnoha z nich. Mezinárodní sankce působí, roste odpor kvůli tomu, že tisíce a tisíce mladých mužů jsou zabíjeni v imperialistické válce na Ukrajině,“ vysvětluje analytik.
Objevuje se samozřejmě otázka, že když se hovoří o tom, že Rusko je zhroucený stát, tak přes ztrátu přes čtvrt milionu lidí na Ukrajině stále nevidíme žádné známky nepokojů. Neukazuje to, že ruský stát je ve skutečnosti nesmírně silný?
„Řekl bych, že represivní aparát Ruska, který byl vybudován za posledních několik let, není tak silný, jak by nám chtěl někdo namluvit. Už jsme byli svědky potenciální vzpoury, vlastně to byla vzpoura, která skončila kompromisem,“ připomíná Bugajski tažení šéfa skupiny Wagner na Moskvu letos v létě.
„V armádě panuje obrovský neklid, mezi generály a ministerstvem obrany a náčelníkem generálního štábu. Existuje velký vnitřní odpor k tomu, jak je tato válka vedena. Můžeme to číst na blozích (ruských vojenských blogerů, pozn. red.), ale vidíme to také na sesazení některých generálů a těch, kteří kritizovali ministerstvo obrany a vládní strategii na Ukrajině… Ruský stát zakrývá jakékoli náznaky nepokojů protestní opozice. Pokud člověk čte mezi řádky a naslouchá některým lidem v regionech, je patrný nárůst opozice. Nejen u lidí, kteří opouštějí zemi, ale také u lidí, kteří se snaží vyhnout odvodu do armády. Jedním z důvodů, proč nedošlo k plné mobilizaci, je, že Putin se obává opozice, kterou by to mohlo následně vyvolat,“ říká Janusz Bugajski.
Analytik se domnívá, že roste zoufalství z verbování lidí do bojů na Ukrajině. „Stát, který se zdá být velmi silný (jak jsme si to mysleli i o Sovětském svazu v předvečer jeho rozpadu), se ve skutečnosti ukazuje jako velmi křehký. Má možná velké tělo, ale jeho nohy jsou velmi slabé.“
Dále pak upřesňuje, co by mohlo být konkrétním spouštěčem, který uvede rozkladné síly do pohybu, a bude to prohra na Ukrajině.
„Oni už měli tři porážky u Kyjeva a Charkova a u Chersonu, nicméně se to snažili zamaskovat jako nějaký záměrný ústup, konsolidaci a přeskupení sil. Víme ale, že byli poraženi. Teď se zakopali do obrovských obranných linií na Donbasu a v Záporoží a u Chersonu a na Krymu, aby zabránili ukrajinské protiofenzívě. Až dojde k nějakému velkému průlomu, nemyslím si, že by ty ruské linie vydržely. Jinými slovy, pokud Ukrajina provede účinný útok směrem k Azovskému moři, tak prolomí ruské linie a vytvoří jim to obrovské logistické problémy. Jde o to, že velká vojenská porážka na Ukrajině bude vnímána jako ztráta území. Vojáci se pak vrátí domů,“ předvídá analytik.
Pak bychom podle něj mohli být svědky ještě větší vzpoury, než byla ta v žoldáckém wagnerovském vojsku uvnitř pravidelné armády, a to mezi řadovými vojáky proti jejich důstojníkům, dokonce mezi některými těmi důstojníky, kteří nesouhlasí s rozkazy, jež dávají generálové v sebevražedné a prohrané válce. Lidé začnou pochybovat, zda má tento režim pokračovat.
Problém bude v tom, že v Rusku teď, na rozdíl od komunistického systému, neexistuje jasná linie nástupnictví. V SSSR býval také boj o moc, ale pak se všichni v kolektivním vedení shodli. Tady není jedna autorita, která by mohla Putina nahradit, není žádná komunistická strana, která by kontrolovala zemi. Je tu rostoucí nespokojenost v regionech a regiony a republiky by využily příležitosti vojenského kolapsu, aby sledovaly své vlastní zájmy, ať už by to byli gubernátoři jmenovaní centrální vládou, nebo by to byli nějací noví političtí aktéři, kteří by se rozhodli, že se musí odtrhnout od Moskvy a postavit se na stranu svého lidu spíše než na stranu prohrávající autority v Moskvě.
Posledním bodem je, že vojenská porážka také naznačí, že Moskva ve skutečnosti nekontroluje svou vlastní zemi, což bylo zjevné již v případě Prigožina. Povstalci byli rychle u bran Moskvy bez jakéhokoli významného odporu. Pokud si představíme vzdálené regiony od Chabarovska po Kaliningrad, až tam vypuknou vzpoury a vznikne opozice a nové vlády, Moskva nejspíš nebude schopna byla tuto lavinu zvládnout. Bude to v něčem připomínat rozpad carského impéria po roce 1917, ale tentokrát tu nebudou žádní bolševici, kteří nakonec s Rudou armádou dokázali znovu dobýt většinu území.
„To je další slabina Putinova režimu, tam nejen chybí politický nástupce, ale není tam ani státní nástupce jako takový, takže nastane obrovská bitva o budoucnost toho, co z Ruska zbude,“ konstatuje Janusz Bugajski z Jamestown Foundation.
