Jak se situace ohledně koronaviru nelepší, mírně řečeno, vystupují stále víc najevo duševní vlastnosti Andreje Babiše. Dokud šlo jen o peníze a zákony, mohl to snad někdo pořád přehlížet. Realitu vždycky spláchl vodopád premiérových slov. Teď jde ale o zdraví a o životy a běsnění nevyrovnaného a nezakotveného jedince v premiérské funkci se stalo veřejnou záležitostí číslo jedna.

Na začátek nějaké citáty. Předsedkyně opoziční TOP 09 Markéta Pekarová Adamová píše: „Hejtmani chtějí jednat, celá opozice chce jednat a předložit jasný plán, ale premiér trucuje a společnou schůzku odmítá. Naopak zájem má o setkání s panem Landou. Pokud se chceme hnout z místa, musí premiér odhodit mentalitu pětiletého ukřivděného dítěte. Jde o zdraví a životy.“

Hejtmani chtějí jednat, celá opozice chce jednat a předložit jasný plán, ale premiér trucuje a společnou schůzku odmítá. Naopak zájem má o setkání s panem Landou.

Pokud se chceme hnout z místa, musí premiér odhodit mentalitu pětiletého ukřivděného dítěte. Jde o zdraví a životy.

— Markéta Pekarová Adamová (@market_a) February 13, 2021

Předtím ještě zareagovala na twitteru na zmínku Václava Dolejšího, dramaturga a spoluautora Šťastného pondělí Seznamu Zprávy, který napsal: „Opozice dnes (13. 2.) byla připravena výměnou za pár ne zas tak těžce splnitelných požadavků pomoci Babišově vládě s prodloužením nouzového stavu, ale on prý na schůzce jen křičel, na všechny nadával a ještě je vydíral zodpovědností za mrtvé. To se pak takovému člověku blbě pomáhá.“

Předsedkyně TOP 09 upřesňuje: „Dovolím si, jako jedna z účastnic zmiňované schůzky, malou korekci – nekřičel. Hlas nás zvyšovala řada ostatních, premiér ne. Zbytek je přesný. Navíc řekl, že když NS nebude prodloužen, tak rozhodně nepodá demisi, protože – ač vlastně vláda neexistuje – on nikdy neodstoupí.“

Padl dotaz, zda je tedy už Babiš rezignovaný.

Markéta Pekarová Adamová: „Neřekla bych vyloženě rezignovaný, ale rozhodně neoplývá aktivitou. Probíhá to následovně: říkáte mu konkrétní návrhy a požadavky a on vám začne povídat o tom, jak jsou ti a oni neschopní, a zakončí to slovy ‚tak mi řekněte vaše požadavky‘. Jako kdyby každý mluvil jinou řečí.“

Pořád kolem dokola se nám potvrzuje, že člověk, který vede vládu (tedy měl by), je zřejmě psychicky na úrovni malého dítěte.

Chování našich nejvyšších představitelů, bývalých i současných, už vzbuzuje pozornost i jiných odborníků, než jsou politologové, ekonomové a další. V některých okamžicích bychom potřebovali spíše vysvětlení psychologů a psychiatrů. Miloš Zeman, Václav Klaus a Andrej Babiš by mohli posloužit jako zajímavé objekty na zkoumání a mohly by se o nich napsat osvěžující kapitolky do učebnic. Studenti a studentky by u nich určitě neusínali.

Zmíněné trojici se věnují v nedávno vydané knize Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo (Nakladatelství Lidové noviny, 2020) Jan Hnízdil a Michal Tříska. Podrobněji o knize poreferujeme později, ale zmínky o Babišovi, který se chová jako „pětileté ukřivděné dítě“, nám hned připomenou jednu příslušnou kapitolu.

Nejdřív se tam líčí poněkud tristní obraz komunistické rodiny Babišů. Jak to bývá, i tady se vzorce chování přenášejí z generace na generaci. A výsledek? Citujeme:

„Celoživotní nedosahování nedosažitelných emočních cílů Babiše frustruje, Důsledkem je agresivita, která je současně jeho obranou. Pomáhá mu zvládat situace, které jsou pro něho bolestivé, připomínají mu emoční zranění. Obranu nemá pod rozumovou kontrolou, je impulzivní, jeho nehraná agresivita pramení z několika zdrojů:

Projekce: Nevědomé svedení viny na někoho jiného, nepřipouštění si vlastního selhání. U Babiše pramení z pocitu méněcennosti, současně je naplněním rčení ‚podle sebe soudím tebe‘. Jeho hněv není hraný. Na všechny ty tuneláře, zloděje a politiky minulých časů se opravdu zlobí. Jedná se ale o projekci hněvu. Ve skutečnosti mu vůbec nevadí, že někdo okrádal a okrádá jemu ukradené občany. Sám byl a je generátorem systému okrádání. Příčinou hněvu je strach podívat se na sebe, na vlastní rozporuplné činy, přiznat se ke zranitelnosti, poprosit se o odpuštění. To dokáže jen dospělý silný člověk. Nikoliv nezralé slabé dítě, kterým Babiš ve skutečnosti je.

Racionalizace: Rozumové zdůvodnění, proč neuspěl. Je otázkou času, kdy Babiš předloží nespočet důvodů, proč není líp, respektive proč je hůř. Půjde o mistrovské dílo jeho marketérů. Konfrontován s neúspěchy bude Babiš vinu emotivně svalovat na neschopnou Evropskou unii, neschopné předchozí politiky, nepřízeň osudu, nepřízeň počasí, na koronavirus…

Kompenzace: Náhrada nedosažitelné emoční potřeby něčím, co člověku umožní alespoň částečné odvedení pozornosti. Důsledkem kompenzace rodinných problémů může být závislost na alkoholu, na drogách nebo workoholismus (makám pro vás 24 hodin denně).

Popření: Zavírání očí před problémy, které připomínají emoční bolest a zranitelnost. Babiš problémy nechce vidět, buď je oddaluje, nebo popírá.“

Ano, jsme v rukou vyšinutých lidí. Ještě tísnivější je, že se do funkcí dostali kvůli hlasům lidí, kteří se nechali oblbnout, a není jich málo.