Kníže Hans Adam II. z Lichtenštejna a jeho žena Marie Aglaé, která se narodila v Praze jako hraběnka Kinská. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Český Ústavní soud vynesl rozsudek s dalekosáhlým významem. Je to rozhodnutí jednak rasistické, neboť potvrzuje poválečnou etnickou čistku, a pak je to navíc rozhodnutí absurdní, protože se v tomto případě vztahuje na občany státu a dokonce i na samotnou hlavu státu, který s Třetí říší neměl nic společného.
Ústavní soud v úterý 9. května odmítl stížnost Lichtenštejnů ve sporu o nemovitý majetek na Kolínsku, který nyní drží lesní a vodohospodářské podniky a další státní složky. Rodu Lichtenštejnů byly rozsáhlé majetky konfiskovány v roce 1945 na základě Benešových dekretů, přitom úřady nebraly ohled na to, že se jedná o občany státu Lichtenštejnsko, který byl za války neutrální a dokonce se vlivu Hitlerova Německa aktivně bránil.
Nadace Lichtenštejnů, jež se neoprávněné konfiskaci brání, poukazuje v žalobách, že poslední držitel rodových majetků František Josef II. z Lichtenštejna nebyl občan Německa, ale neutrálního Lichtenštejnska, navíc hlava suverénního státu.
Pobuřující nález je dílem soudkyně zpravodajky Milady Tomkové, jejíž funkční období však v mezičase před vyhlášením rozhodnutí skončilo. Tato dáma tedy ještě stihla poškodit Českou republiku, poškodit právní stát a poškodit významnou evropskou rodinu, jejíž historie patří k historii naší země.
Druhý ústavní soudce, který hlasoval pro nové okradení Lichtenštejnů, je soudce Tomáš Lichovník. Ten zaujal alibistické stanovisko, z něhož plyne jasné vědomí křivdy vůči Lichtenštejnům, ovšem bez ochoty ji napravit. Lichovník sdělil: „Zákonodárce jasně vymezil, od které doby mají být křivdy napravovány, a to od 25. února 1948. A teď mluvím sám za sebe: křivdy se tady jistě děly i před tím. Nicméně Ústavní soud ani obecné soudy nemohou nahrazovat vůli zákonodárce a napravovat křivdy, které se tady staly dříve, bez toho, aby k tomu měly zákonné zmocnění.“
Proti těmto vytáčkám se postavil třetí člen senátu David Uhlíř, který zaujal opačné stanovisko. Uhlíř sdělil celkem jasnou pravdu, že Lichtenštejnové nejsou spoluzodpovědní za zločiny nacistické Třetí říše, a připomněl, že kníže z Lichtenštejna, kterému byl sporný majetek dekretem konfiskován, byl občanem státu, který si po celou dobu druhé světové války udržel neutralitu. „Není žádný důvod na něj hledět jinak než jako na jakéhokoliv jiného německy mluvícího občana jiného neutrálního státu, kupříkladu Švýcarska. Švýcarům totiž majetek v Československu konfiskován nebyl, a není tudíž žádný důvod hledět na Lichtenštejny jinak. Myšlenka, že by František Josef II., kníže z Lichtenštejna, byl spoluodpovědný za zločiny Třetí říše a že se na něj proto vztahuje dekret prezidenta republiky, je absurdní,“ uvedl Uhlíř.
Naprosto výstižný je pak Uhlířův komentář k podstatě důvodu, proč Česko nechce majetek Lichtenštejnům vrátit. O některých bankách se podle Uhlíře říká, že jsou „too big to fall“, tedy příliš velké na to, aby mohly padnout. Podobně majetek Lichtenštejnů je asi „too big to be returned“. Jde o majetek, který je zřejmě příliš velký na to, aby mohl být vrácen, poznamenal Uhlíř. Takové „praktické“ hledisko je ovšem v totálním rozporu s právem každé civilizované země.
Je opravdu šokující, že jednomu ze tří soudců je podstata lichtenštejnského problému zcela jasná, zatímco ho přehlasovali dva soudci, kteří dali přednost udržování poválečného bezpráví.
V kostce jde přitom o toto: Konfiskace na základě Benešových dekretů se týkaly z právního hlediska kuriózní kategorie „viníků“ – „Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců“. Za viníka je zde označen každý příslušník určité národnosti a je dán do stejné množiny jako kolaboranti a zrádci. Tím byla odůvodněna brutální etnická čistka německého obyvatelstva. V případě Lichtenštejnů je ale problém absurdní hned dvakrát, protože současné české soudy potvrzují rasistické hledisko, že někdo je prostě Němec, a proto bylo správné ho okrást. A zda jde o Němce, to rozhodují naše soudy, protože naši soudci jsou zřejmě velcí odborníci na rasové otázky. Ústavní soud tak Lichtenštejny okradl v podstatě podruhé a znovu na principu etnicity, ačkoli si dává záležet na tom, aby to zakryl.
Rozhodnutí Ústavního soudu by mělo v každém Čechovi vzbuzovat hluboký stud a je také urážkou českého státu, který tím dostává cejch rasistické špíny. Je přitom také ostudné, že současná vláda Petra Fialy nepřikročila k mimosoudnímu řešení tohoto trapného problému. Do Lichtenštejnska se dá jet z Prahy skoro pořád po dálnici a trvá to pouze šest hodin. Je to na Západ.
