Johana Hovorková a Pavel Šafr v Podcastu FORUM FOTO: Roman Černý / FORUM 24
FOTO: Roman Černý / FORUM 24
Expremiér Andrej Babiš v sobě objevil konzervativce. Vystoupil totiž v Budapešti na mezinárodní konferenci CPAC sdružující různé evropské i americké národovce a zejména fanoušky Donalda Trumpa. Hlavní hvězdou akce byl maďarský premiér Viktor Orbán. Ve svém projevu Babiš útočil na Evropskou unii, která prý bere státům jejich suverenitu a omezuje svobodu slova, čímž se nyní myslí zejména omezování ruské válečné propagandy. Téma Johany Hovorkové a Pavla Šafra v Podcastu FORUM.
Redaktoři deníku FORUM 24 a Týdeníku FORUM zareagovali na podivné přemnožení národoveckých konzervativců. Rozhodli jsme se dát těmto „konzervativcům“ najevo, že evropské konzervativní myšlení stojí někde zcela jinde něž jejich nahnědlá a často rusofilní hnutí. Konzervatismus neznamená konzervování buranství a zaostalosti, nýbrž zejména úctu k právu, kterou rozhodně ani Babiš a ani Orbán nevynikají. Rozhodli jsme se proto ukázat, jak by vypadal skutečný konzervativní program, kdyby to s hodnotami někdo myslel pro změnu vážně.
K podivné době patří podivné zacházení se slovy, která měla dříve jasný obsah. V politickém myšlení bylo dříve každému zřejmé, že liberalismem myslíme důraz na individuální svobodu a konzervatismem věrnost prověřeným hodnotám, tradicím a institucím.
Stejně jako se vzedmuté vlny podivné doby převalily jako tsunami přes celý svět a životy milionů lidí, tak se převalily i přes tato slova a změnila jejich smysl. Pojmu liberalismu mnozí přiřkli záporné znaménko fanatického progresivismu a projevu úpadku západní kultury a slovo konzervatismus se stalo oblíbeným praporem zastánců národovectví, silové politiky, odporu vůči autoritám i faktům až po vyslovené buranství.
U nás začala podivná doba nástupem Zemana a Babiše k moci, zatímco ve světě se projevila Putinovou anexí Krymu, zvolením Donalda Trumpa prezidentem Spojených států či migrační krizí. Vyvrcholila pak rozpoutáním brutální ruské války proti Ukrajině.
V těchto nových souřadnicích se nálepkou liberálních demokratů častují v pejorativním smyslu ti, co si spojují moderní společnost jak s parlamentarismem, právním státem a svobodou médií, tak i s akceptací ekologičtější energetiky, respektováním LBGT či s očkováním proti epidemiím. A za konzervatismus se vynáší obrana „našeho starého dobrého světa“, v němž nás chránily hranice před migranty a multikulturalisty, mohli jsme plácat holky přes zadek, platili jsme hotovostí, nikdo nám nevnucoval elektromobily a Rusko nás dojímalo svými armádními písněmi.
Tento „konzervatismus“ rád hájí svobodu hlásat „nekorektní názory“, kupříkladu zpochybňovat masové vraždy prováděné ruskou armádou na Ukrajině, pranýřovat americkou rozpínavost, diktát z Bruselu, Green Deal a roztahování homosexuálů. Takový druh konzervatismu staví proti těmto progresivistickým „nešvarům“ důraz na tradiční hodnoty, jako je třeba vlastenectví, tradiční rodina, a když se nikdo moc nedívá, tak i mlácení žen v domácnosti.
Noví čeští konzervativci, s nimiž se roztrhl pytel, hlásají, že klíčovým projevem svobody je možnost otevřeně podporovat Vladimira Putina, jako by to vůbec nebyl masový vrah a novodobý Hitler. Vlast si spojují s uzavřenými hranicemi, odklonem od Západu, s obchodováním a spoluprací s Ruskem. Ukrajinu by tito naši pseudokonzervativci rádi hodili přes palubu, ať si s ní dělá Putin, co chce. Vždyť přece Krym si dobyli Rusové už za Kateřiny Veliké a Ukrajina také byla za cara i za SSSR vlastně „jejich“.
Kdyby se k takovému druhu konzervatismu mohli vyjádřit mnozí staří dobří konzervativci, jako třeba John McCain nebo Roger Scruton, asi by se velmi podivili. Řekněme si tedy rovnou, že se tu vylíhlo nejen mnoho nových „konzervativců“, ale i řada nových „konzervatismů“. Je to smutná parodie.
Nárůst konzervativnějších akcentů ve veřejné debatě je jistě logickou reakcí na předešlý arogantní nástup levicové agendy. Na přelomu století došlo v euroatlantické civilizaci k nárůstu levicových nálad zejména na univerzitách, ale i v politice. Zatímco se předchozí levicové proudy vyznačovaly zaostalou a fanatickou marxistickou ideologií, jež se měla stavět za nemajetné vrstvy, tak nová vlna levicového blouznění se už déle než dvě dekády orientuje na komplexy a módní mánie lidí žijících v hojnosti.
Už nejde o rovnost tříd, protože rozšíření bohatství ve společnosti je zcela bezprecedentní a sociální mobilita slaví nebývalý úspěch. Proto si moderní levice musela najít novou agendu. Stala se jí okázalá rovnost v oblasti lidské intimity, arogantní suverenita v rozhodování o životě a smrti a fanatická mánie ohledně reálných změn klimatu, která je vyhrocena až do podoby nového pseudonáboženského blouznění. S touto vlnou je spojená nebývalá relativizace etických norem, povědomí o přirozenosti, nabourávání demokratických institucí, radikalismus a sociální inženýrství. Je jedině správné vystavět vůči těmto trendům konzervativní oponenturu.
Arogance, s níž se levice snažila již léta indoktrinovat společnost, neúcta k přirozenosti a nátlak, s nímž vyžadovala akceptaci i zcela absurdních pseudopravd, způsobila v druhé dekádě nového století tvrdou reakci lidového, intelektuálního i politického odporu. Lidé mají plné zuby takzvané korektnosti v jazyce, vzývání homosexuality, vymýšlení nových pohlaví. A často mají plné zuby i ostentativního kultu smrti, který zařazuje právo na potrat a právo na eutanazii mezi základní lidská práva. Tím je levice doslova posedlá.
Stejně tak způsobilo odpor, že každá kamna a každý výfuk mají podle levicové propagandy způsobit konec světa. Moderní levice tímto fanatismem navazuje na středověká chiliastická a gnostická hnutí. A proto má i reakce na takové destruktivní a demoralizační myšlenkové proudy povahu volání po inkvizici a upalování kacířů. Fanatismus stíhá fanatismus. A myšlenkový svět euroatlantické civilizace se někdy jeví jako pohyb v začarovaném kruhu. Odpovědí na jedno nemístné přehánění bývá často jiné nemístné přehánění, kterému se zcela mylně říká konzervativismus, jak po vzoru extrémního proudu tzv. národního konzervatismu v USA, antievropských hnutí ve Francii a v Británii, ale dokonce i po vzoru fatálně nebezpečného ultranacionalismu v Rusku.
Lidový odpor vůči moderní levicové vlně je zákonitý, odráží se v něm biologický pud společenské sebezáchovy. To ale ještě neznamená, že má tento legitimní pud vždycky stejně legitimní artikulaci. Nahnědlá a údajně pravicová politika obnovuje fanatické vlastenectví, autoritářský koncept vlády silné ruky, a v zaostalém Rusku dokonce hon na LGBT komunitu. To je pro liberálnější konzervativce, jejichž myšlení formoval rámec západní a dříve latinské kultury, zcela nestravitelné a odpudivé.
Liberalismus jako politický a duchovní proud, který přinesl nebývalou míru svobody a respektu k lidské důstojnosti, je vydáván za cosi asociálního nebo hloupého. A stejně mechanicky a zcela nepravdivě se proti údajně vládnoucímu liberalismu staví okázalý konzervatismus, který prý preferuje kmenové vlastenectví založené na hlasu krve místo povědomí o vazbě na širší kulturní okruhy. Preferuje údajný selský rozum místo faktů a vzdělání, preferuje takzvanou tradiční kulturu místo kultury rozhledu, preferuje uzavřenost místo otevřenosti a ignoranci reálných problémů, jakým je kupříkladu změna klimatu.
V Americe vedla nahnědlá politika k útoku na parlamentní budovu, při kterém umírali lidé. I tomu se bohužel říká konzervatismus. U nás si konzervativci říkají lidé, kteří prosazují pod heslem „mír“ kapitulaci před Putinem. Konzervativní pózy jsou postaveny do protikladu vůči liberální demokracii. A to je nepřijatelné.
Proto je čas si říct, že západní a liberální konzervatismus jako politický a myšlenkový proud, který se stavěl proti totalitním režimům a přispěl k vítězství Západu ve studené válce se Sovětským svazem, byl něčím zcela jiným. Nebyl v rozporu s demokracií, naopak ji dával obsah a sílu.
Také je třeba připomenout, že kořeny českého konzervatismu sahají ke zcela opačným hodnotám, než je současné pokrevní slovanské a xenofobní vlastenectví českého burana, který lpí na platbách v hotovosti a nenávidí euro, které nebývalým způsobem politicky propojilo národy Evropy.
Protože nás už doslova štve, kdo všechno si tu bere do špinavých úst slovo konzervatismus, vytvořili jsme zde jako jistou provokaci konzervativní manifest takového českého konzervatismu, který by skutečně chránil základní hodnoty právního řádu, úcty k tradicím a kulturním kořenům národa a širšího celku civilizace, k níž patříme, nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a principu osobní zodpovědnosti za celek i vlastní osud.
Pojďme nejdříve jasně říci, co konzervatismus není:
- Konzervatismus není snaha zničit Evropskou unii a Severoatlantickou alianci.
- Konzervatismus neznamená umožnit proruským webům svobodně hlásat násilí a lži.
- Konzervatismus neznamená ignoranci vůči změnám klimatu.
- Konzervatismus není jakékoli bezduché vlastenectví, které vede k nenávisti k ostatním.
- Konzervatismus neznamená nenávist k uprchlíkům a běžencům a adoraci násilí.
- Konzervatismus prostě není kulturní zaostalost. Protože „konzervovat“ máme to dobré, nikoli to špatné a zaostalé.
- Konzervatismus staví respekt k tomu, co je dobré, respektuje ověřené pravdy, odmítá mravní i názorový relativismus a brání tradiční instituce. Nesnáší radikalismus, velikášství, sociální inženýrství a falešné, administrativně organizované pseudodobro.
Jelikož nám jde o provokaci, kterou chceme pseudokonzervativce konfrontovat s tím, že konzervují tak akorát buranství a zaostalost, přinášíme zde tento programový manifest. Až se ujme vlády v naší zemi opravdová konzervativní vláda, představí tento program:
Konzervativní manifest
aneb Konzervativní provokace
Vedeni snahou o zodpovědnost vůči generacím budoucím a úctou ke generacím minulým a vedeni také odhodláním pečovat se ctí dobrých hospodářů o naši zemi, umožnit průchod spravedlnosti a napravovat zločiny proti jednotlivcům i celé naší vlasti, zavazujeme se k tomuto programu:
Postavení Česka v Evropě a ve světě
Budeme posilovat naše vazby na rodinu demokratických a svobodných zemí a zejména k západnímu společenství a budeme odhodlaně podporovat obranu zemí ohrožených imperialismem autoritářských režimů, a to zejména na Ukrajině a Tchaj-wanu.
Budeme usilovat o aktivní a sebevědomou politiku na půdě Evropské unie, kterou chápeme jako svůj přirozený širší domov a zapojíme se do dominantních politických struktur.
Budeme usilovat o naplnění našich závazků vůči Severoatlantické alianci ohledně obranyschopnosti české armády, a to včetně dostatečných výdajů na obranu ve výši 2 procent HDP, jak odpovídá smlouvě s NATO.
Umožníme výstavbu vojenských základen a letišť NATO i pobyt spojeneckých vojáků na území státu, čímž významně posílíme východní křídlo Aliance a přispějeme tak k bezpečnosti Evropy a vojenské síle demokratického světa.
Obrana zastupitelské demokracie a svobodného prostředí
Zrušíme ústavním zákonem přímou volbu prezidenta a vrátíme tuto pravomoc parlamentu.
Změníme sídlo prezidenta republiky tak, aby odpovídalo jeho ústavní roli a otevřeme Pražský hrad jakožto vznešené sídlo našich králů novým vzdělávacím a kulturním institucím, jež podpoří národní hrdost.
Znemožníme propojování politiky, ekonomiky a médií, zamezíme kumulaci politické, ekonomické a mediální moci.
Zakážeme politikům vlastnit média. Naprosto a v jakékoli formě.
Zavedeme přísné tresty za konflikt zájmů státních funkcionářů, a to včetně propadnutí majetku, ztráty funkce či vězení.
Provedeme důslednou deagrofertizaci státu, zastavíme toky peněz do soukromého holdingu miliardáře, znemožníme monopolizaci chemické, zemědělské a potravinářské výroby a Úřad na ochranu hospodářské soutěže zajistí podmínky pro obnovu konkurenčního prostředí včetně úsilí prosadit soudní rozdělení holdingu Agrofert či jiného obřího holdingu, který znemožňuje konkurenci, aby žádný ekonomický subjekt neměl nepřiměřené dominantní postavení v ekonomice a ve společnosti.
Zastavíme nepolitickou politiku, která falešně vyzdvihuje údajná „hnutí“ a spolky „nezávislých“. Podpoříme fungování plurality demokratických politických stran a budeme podporovat politické stranictví všeobecně. Zavedeme omezení pro kandidátní listiny tak, aby ve volbách vždy alespoň část kandidátů patřila mezi aktivní členy a nešlo pouze o nestraníky či nezávislé. Politické strany budou mít povinnost podporovat své členy i v malých obcích tak, aby tradiční stranictví nahradilo různá hnutí bez politického obsahu. Platí to i pro komunální úroveň.
Hospodaření státu
Zavedeme povinnost vlády usilovat o vyrovnaný státní rozpočet a zákaz nadměrných deficitů. Musí být jasné, že politici nesmějí využívat státní peníze k uplácení voličů, ale jejich povinností je zodpovědná správa veřejných peněz.
Zrušíme progresivní zdanění. Daně budeme prosazovat rovné, což však neznamená stejnou výši, a takto to také budeme vysvětlovat občanům.
Zavedeme přímé úhrady u lékaře, čímž posílíme kvalitní a dostupné zdravotnictví. Umožníme možnost platby za nadstandardní úkony v některých oblastech. Platbami na pohotovosti omezíme zneužívání systému.
Vzdělání
Zavedeme školné a tím podpoříme kvalitu vzdělávání a důstojné platy učitelů. Umožníme vznik půjček pro studenty a prospěchová stipendia, čímž zajistíme, že vzdělání bude i nadále dostupné všem, nepůjde však o samozřejmost a o způsob, jak odsunout pracovní život a prodloužit si ten studentský z daní spoluobčanů.
Ve školách zavedeme výchovu k podnikání, k finanční nezávislosti a k mediální gramotnosti. U nižších ročníků základních škol zavedeme slovní hodnocení. Výuka musí být přizpůsobena době a jejím potřebám, mezi které nepatří jen bezduché biflování faktů, které lze snadno nalézt. V případě výuky dějepisu se daleko více zaměříme na dějiny 20. i 21. století.
Budeme podporovat výchovu elity ve víceletých gymnáziích. Není možné žáky a studenty vychovávat v dojmu, že všude je garantována absolutní rovnost bez ohledu na schopnosti. Budeme podporovat talenty stejně jako pomáhat slabším, nikoli jedno na úkor druhého.
Ve školách posílíme vzdělávání v oblasti náboženství a zavedeme předmět evropské kulturní dějiny. Zaměříme se také na politickou gramotnost, která povede ke schopnosti vyznat se ve volebním systému, v tom, jaké má která instituce kompetence, čímž omezíme možnosti populistů.
Spravedlnost a policie
Zavedeme poroty u soudů.
Provedeme obměnu státních zástupců a vedení klíčových policejních útvarů, abychom zlomili vliv Agrofertu v této zásadní oblasti.
Zvýšíme tresty za znásilnění a domácí násilí. Žádná forma násilí nesmí být trestána nižšími tresty než ekonomická trestná činnost.
Zavedeme přísné tresty za agresivní řízení motorových vozidel, zejména tresty za najíždění a nedodržování odstupů.
Zamezíme tomu, aby policisté mohli bez označení zasahovat proti občanům na politických mítincích, jak se to stalo v létě 2022 na akcích Andreje Babiše.
Zastavíme úniky z policejních spisů do médií, a to pod těžkými tresty.
Policistům dáme nové důstojné uniformy namísto současných tepláků a černých kombinéz, které znevažují jejich důstojnost a občabský charakter polisejních složek státu.
Práce a sociální věci
Budeme podporovat vznik jeslí dostupných pro všechny, vznik dětských skupin, možnost umístění dětí od dvou let do školky a podpoříme firmy, které svým zaměstnancům umožní pracovat na zkrácený úvazek po narození dítěte. Budeme se aktivně zasazovat o to, aby matky nevypadávaly z pracovního procesu na několik let, podpoříme rodičovskou dovolenou i pro otce a pomůžeme každému skloubit rodičovství s kariérou.
Náprava křivd. Politika ve vztahu k historii a právu
Zrušíme Benešovy dekrety a vytvoříme zákonné možnosti pro takový návrat sudetských Němců, který by nezpůsobil nové křivdy. Finanční náhrady budou mít tam, kde není možná fyzická restituce, realistickou a spíše symbolickou povahu. V široké míře ale podpoříme podnikání rodinám bývalých spoluobčanů v příhraničních oblastech, umožníme jim znovuzískání občanství a dáme jasně najevo, že odmítáme princip kolektivní viny, protože nedílnou součástí konzervatismu je respekt k právnímu státu a k jeho hodnotám.
Budeme usilovat o nápravu křivd vůči židovskému obyvatelstvu, které způsobil nacistický režim a na něž pak komunistický režim tiše navázal a pokračoval v nich. Budeme se zabývat osudy konkrétních rodin a připomínat je, protože historická paměť bude pro nás naprosto zásadní.
Vrátíme šlechtě zámky, které byly zabaveny na základě Benešových dekretů a také nezákonných konfiskací, jak tomu bylo v případě hanebně okradených Lichtenštejnů. Pokusíme se tím navrátit alespoň část spravedlnosti do uspořádání naší společnosti. Budeme usilovat o to, aby pojmy jako „státní hrad“ či „státní zámek“ zmizely z veřejného prostoru, protože legitimizují krádeže.
Zrušíme lex Schwarzenberg, kterým byla okradena jedna konkrétní rodina. Jde o výraz naprostého bezpráví a snahy démonizovat konkrétní osoby. Takový zákon do moderního právního řádu v žádném případě nepatří.
Omezíme bezejmenné pomníky sovětským vojákům a názvy ulic a veřejných prostranství, které odkazují na hanebné osobnosti či ponižující události našich dějin. Ve městech a vesnicích necháme pouze pomníky konkrétním zemřelým, nikoli projevy díků Sovětskému svazu a Rudé armádě, která do Československa nepřinesla osvobození, ale pouze desítky let nové diktatury. Do muzeí budou putovat sochy, které oslavují zločince, jakým byl například Antonín Zápotocký v Zákolanech. Budeme měnit názvy ulic, náměstí a dalších míst, dobrým příkladem může být nábřeží Ludvíka Svobody v Praze. Nutnost výměny dokladů nesmí být nadřazena historickým faktům.
Ve vztahu ke krajině, k městům a obcím
Budeme upřednostňovat menší farmáře a sedláky. Navrátíme krajině původní ráz, meze a remízky. Zásadním kritériem bude úcta k přírodě. Odmítneme velké scelené lány a postaráme se o to, aby pohled na Českou republiku z letadla nebyl pohledem na následky kolektivizace.
Podpoříme podnikání v oblasti pohostinství a ubytování v chudých regionech. Primárním úkolem státu nejsou dotace. Avšak podpora podnikání je jediným řešením, které může některým částem naší země pomoci zvýšit životní úroveň. Nemusí jít o přímou finanční podporu, ale chceme hledat jiné cesty, jako je například daňové zvýhodnění.
Zavedeme plán pro obnovu Sudet, který bude zahrnovat investice do infrastruktury, podporu podnikání, dopravní dostupnost a zvelebování krajiny. Podpoříme rozvoj turistiky, stavbu naučných stezek a zároveň povědomí o historii a původních obyvatelích. Chceme propojit historickou zkušenost s moderním rozvojem.
Podpoříme malé pivovary, rozvoj vinohradnictví a prodejny vína v krajině, v níž se tyto produkty tradičně pěstovaly.
Podpoříme bourání paneláků a likvidaci socialistických sídlišť. Zavedeme programy krásné krajiny a krásných měst, jež budou podporovat likvidaci masového sídlištního bydlení i nevkusných industriálních budov a jejich přeměnu podle receptu architekta Hundertwassera. Obyvatelům panelových sídlišť postupně poskytneme jiné alternativy bydlení, které povedou ke zlepšení životní úrovně, k rozvoji a nikoli k postupnému chátrání.
Zavedeme program obnovy socialismem zničených historických měst a obcí.
Obnovíme zpustlé barokní usedlosti a statky, obnovíme barokní ráz české krajiny, budeme podporovat umělecká díla ve veřejném prostoru. Tradice našich předků bude zachována a zároveň tím přispějeme k rozvoji turistiky a vzniku pracovních míst.
Budeme podporovat sázení alejí kolem cest, živých plotů kolem silnic a přírodních zvukových bariér kolem dálnic. Chceme chránit život lidí i zvířat před náporem frekventovaných komunikací.
Doprava
Postavíme moderní rychlostní železnice a napojíme naši zanedbanou železniční síť na evropskou síť vysokorychlostních vlaků. České vlaky se přiblíží vlakům moderních zemí.
Podpoříme obchvaty měst, tunely pro dopravní tepny a parkovací kapacity podzemních garáží.
Zastavíme agresivní cyklistiku v místech pro pěší a na frekventovaných silnicích.
Podpoříme výstavbu dalších cyklostezek, ale jen tam, kde to dává smysl, a zastavíme agresivní cyklistiku v místech pro pěší a na frekventovaných silnicích.
Kultura
Na Pražském hradě vybudujeme nové Muzeum českého království a státnosti a přemístíme sem klíčové sbírky Národní galerie tak, aby čeští občané i zahraniční návštěvníci mohli mít srovnatelný zážitek, jaký mají při návštěvě nejlepších světových galérií, neboť hodnota našich uměleckých sbírek takové ambici odpovídá.
