Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ústavní soud zrušil zdanění církevních restitucí a svůj nález doprovodil nezvykle ostrými slovy na adresu jeho autorů. Vyslal tím signál, že v čase postupující relativizace minulého režimu vládě neprojde vše, v tomto případě snaha destruovat právní stát.
Měla to být pragmatická úlitba komunistům za toleranci vlády ANO a ČSSD. Agenti Státní bezpečnosti Andrej Babiš a Vojtěch Filip bez uzardění stvrdili dohodu na opakované krádeži 11 miliard korun v průběhu třiceti let, náležejících církvím a náboženským společnostem v rámci nápravy majetkových křivd způsobených totalitním režimem.
Šance na revanš
Když sněmovní většina 114 poslanců ANO, ČSSD, KSČM a SPD přehlasovala senátní veto a prosadila zdanění finančních náhrad za majetek nevydaný v církevních restitucích, šlo v první řadě o politický akt. Komunisté využili nabídnutou šanci na revanš, jelikož se nikdy nesmířili se ztrátou moci a krachem svého světonázoru. Stále žijí v kategoriích třídního boje a církve považují za svého úhlavního nepřítele.
Nešlo přitom jen o nepřípustný zásah do složitě a kompromisně uzavřených smluv sedmnácti subjektů se státem v roce 2012 po dvaceti letech tápání. Pro některé menší církve, více závislé na finančních náhradách než na vrácených nemovitostech, mohl být dokonce likvidační, jelikož součástí smluvních ujednání je jejich postupná odluka od státu.
Ačkoli rozhodnutí soudů nelze nikdy stoprocentně předjímat, tentokrát byla kvůli očividné protiústavnosti schválené normy vysoká pravděpodobnost, jak Ústavní soud rozhodne. Přesto stojí za pozornost ostré formulace, jimiž doprovodil svůj nález, podpořený drtivým poměrem dvanácti ku dvěma soudcům. Co je v něm mimo jiné uvedeno?
Proti principům demokratického státu
„Restituce slouží k odčinění některých majetkových křivd, spáchaných v období let 1948 až 1989, tedy v době, kdy byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu. Již restituční předpisy z 90. let počítaly s tím, že v budoucnu budou upraveny i majetkové poměry státu ve vztahu k církvím a náboženským společnostem; nastalo však dlouhé období, v němž nebyla nalezena politická shoda na podobě vyrovnání.“
„Zákon o majetkovém vyrovnání vyplnil desetiletí trvající legislativní mezeru spočívající v absenci majetkového vypořádání státu s církvemi a náboženskými společnostmi, jež byla v roce 2010 Ústavním soudem prohlášena za neústavní. Stát se tímto zákonem zavázal být oprávněným církvím a náboženským společnostem seriózním smluvním partnerem a vyplatit jim za stanovených podmínek finanční náhradu za totalitním režimem zabavený majetek, který již nelze vydat naturální formou. Vedle hlavního restitučního účelu má finanční náhrada také funkci přípravy církví a náboženských společností na budoucí ekonomickou odluku od státu, za který církve plní řadu úkolů, zejména v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb.“
„Napadenou právní úpravou zákonodárce nepřípustně retroaktivním způsobem nerozhodl o zdanění, nýbrž o faktickém snížení finanční náhrady, na jejíž celou výši vznikl církvím a náboženským společnostem právní nárok a legitimní očekávání okamžikem uzavření smluv o vypořádání. Dodatečné snížení finanční náhrady za křivdy způsobené zločinným komunistickým režimem míří proti základním principům demokratického právního státu. Zákonodárce tím porušil principy právní jistoty, důvěry v právo a jeho předvídatelnost a ochrany nabytých práv, jakožto stěžejní principy demokratické společnosti, a právo dotčených subjektů vlastnit majetek.“
Porážka populistů
Vojtěch Filip a jeho soukmenovci nemohou překvapit a nic jiného od nich nelze očekávat. Možná to jen zkoušeli a potřebovali před řídnoucími řadami svých voličů sehrát svoje tradiční divadlo. Pokud dnes považují rozhodnutí Ústavního soudu za nespravedlivé, jelikož „byly pominuty zájmy občanů“, vracejí se do období, kdy jejich prostřednictvím vládl „lid“, nikoli demokratické právo.
Stejně ostudná je role bezskrupulózního „obchodníka“ Andreje Babiše, který nemá zábrany kšeftovat vlastní mocenskou podporu i bez ohledu na principy právního státu. Selhala i sociální demokracie, která v éře Vladimíra Špidly navrhovala vyrovnání státu s církvemi ve srovnatelném finančním objemu.
Porážku utrpěla nejen tato sněmovní koalice, která předvedla populistický útok na církve s cílem získat laciné body, ale i prezident Miloš Zeman. Rovněž farizejsky podpořil návrh komunistů, ačkoli se jindy staví do polohy přítele Izraele. Nevadilo mu, že o desítky milionů korun mohly přijít i židovské obce, okradené nejen fašisty, ale i komunisty.
Zeman se navíc projevil jako špatný prognostik. „Především, ústavní žaloba při nevýkonnosti našeho Ústavního soudu může trvat velmi dlouho,“ řekl v dubnu na TV Barrandov, když potvrdil svůj slib, že novelu zákona podepíše. Už tehdy avizovali někteří senátoři, že se v takovém případě obrátí na Ústavní soud.
Mýlil se, šlo to mnohem rychleji. Ústavní soud vyhověl přání 44 předkladatelů ústavní stížnosti z řad KDU-ČSL a ODS, ke které se připojil klub STAN, na přednostní projednání. Nová daňová povinnost totiž platila už od ledna 2020.
Příznivý signál
Ústavní soud tímto nálezem vyslal příznivý signál, že v čase třicátého výročí obnovení svobody a demokracie a současného prorůstání zájmové sféry jednoho mocenského impéria do státní sféry existují limity. Aspoň někde. Že všude neplatí diktát Jakešových pohrobků, jemuž podléhá Babišova vláda výměnou nejen za podporu při hlasování o důvěře, ale i klíčových zákonů v čele se státním rozpočtem.
Vojtěchu Filipovi zatím nesourodá mesaliance s velkokapitálem příliš nevynáší, spíše naopak. Fiasko protiústavního pokusu dodatečně zdanit církve v rozporu s uzavřenými smlouvami, tedy jeho vlajkové lodi tolerance vlády, tento trend příliš nevylepší.
