Alexandr Dugin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Ruský ideolog Alexandr Dugin už zcela propadl ruskému nacionalistickému šílenství. Zatímco za Putinovým tažením na Ukrajinu jsou dost přízemní motivy, totiž obnova impéria, krádež zdrojů a udržení osobních privilegií, užiteční idioti pokračují ve vymýšlení mytologií, které by celý ten zločin nějak nalakovaly na růžovo.
Dugin, pokud zrovna na sociálních sítích nesdílí fotografie své dcery, která zahynula při atentátu, blouzní o tom, jak bude v blízké budoucnosti uspořádáno Rusko. Jsou to samé lákavé věci. Většina lidí se přestěhuje na venkov a žít se bude v přízemních domcích. K jídlu stačí slaná kaše. Všude samý kostel. Je třeba si utáhnout opasky. K tomu poslednímu nepochybně dojde.
Do čítanek jednou Dugin vstoupí jako autor textíků, které budou ukázkou toho, jak se dá nejodpornější zločin maskovat jako velké duchovno. Není to v historii nic nového, jen nás to v 21. století trochu zaujme, protože tyhle triky už bychom měli znát.
Ukázka.
„Mnozí lidé si začínají uvědomovat, že to, čemu se dříve vysmívali, Bůh, církev, moc, národ, lid, vlast, duše, smrt, je ve skutečnosti něco vážného. Jsme však teprve na začátku cesty. Vše skutečně důležité v naší kultuře se stalo nedůležitým. A naopak, vše nedůležité se stalo důležitým. A tak jsme na tom byli, dokud jsme si nepozvali SVO (speciální vojenská operace, pozn. red.) A pak se vše obrátilo vzhůru nohama. To znamená, že se to stalo správným, začalo to být správné. Bezvýznamné se stalo bezvýznamným, významné se stalo významným, velké se stalo velkým. Jsme však teprve na samém začátku této cesty. Bůh bude stále jasnější a ostřejší. Církev bude stále náročnější a sladší. Moc je mocnější a přísnější. Národ je stále drtivější a zjevnější (z nitra osobnosti). Vlast je stále smrtelnější a něžnější, jako děti, jako dcery. Duše je stále pronikavější a stále trpčí, tak vře duch, myšlenka. Smrt bude vždy a všude a naučí nás létat,“ píše na Telegramu Dugin.
Rozumíte tomu někdo? Ne? Tak to je dobře. Protože pokud má někdo dojem, že naprosté nesmysly dávají smysl, není nejspíš psychicky moc v pořádku.
Je to pseudoduchovní blábol. Na Západě si myslíme, že je dobře, když lidé netrpí zbytečně. Sotva se dá nějak ospravedlnit bombardování nemocnic a škol, porodnic a obytných domů. Žádné pálení svíčiček u ikon Krista a Bohorodičky nevrátí dítěti jeho rodiče nebo ztracenou ruku a nohu. Desetitisíce zmařených životů se nedají omluvit ničím. Jsou to životy ukrajinské i ruské. Všechno se děje ve jménu fantazií a bludů. Impérium, osvobození, národ, rodina, vlast, hodnoty, morálka. Pak přiletí raketa a zabije lidi.
Jaká rodina, když vidíme děsivý propad ruské porodnosti a rozvodovost? Kde je role otce a matky, když se muži ani nedožívají důchodu? Jaká láska k dětem, když jim stát ani nezajistí splachovací záchod ve škole? Boha reprezentuje kdo? Agent KGB Gunďajev vystupující pod jménem Kirill?
U nás má pořád někdo jakési pudové nutkání občas zamumlat, že on „obdivuje ruskou kulturu, Dostojevského a tak dále“. Už bychom toho mohli nechat. Nejlepší díla ruské literatury pojednávají o tom, jak je to v Rusku strašné. Všiml si toho někdo?
Nejde o to rozdělit lidi na dobré a špatné a sebe prohlásit za dobré. Můžeme si ale všimnout, že na světě existují společnosti, které jsou nemocné. Ta ruská k nim patří. Když už se před první světovou válkou začala ruská společnost přibližovat k normálnímu světu, přišla válka a bolševická revoluce. Negativní selekce generace po generaci vyzvihovala nahoru lidi pochybné morálky a nicotných schopností. Výsledkem je černá díra civilizace. Ti, kdo do toho nespadli, jsou v tom všem hluboce nešťastní.
Dugin byl dlouho mnohem méně významný, než by chtěl být. Teď, když se nedaří a je třeba hledat hesla, přicházejí ke slovu lidé, jako je on. Hlásají takové absurdity, až to zní hluboce. Ve skutečnosti je to ale jen špatně skrývaný kult smrti. Anticivilizace, které je třeba se postavit. Ukrajinci byli první na ráně, tak tento těžký úkol vzali na sebe. My bychom je v tom měli aspoň podpořit, než duchovní mor dorazí k nám.
