Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Český veřejný dluh se zvyšuje rekordním tempem, jak upozorňuje i nedávná analýza Raiffeisenbank, jejíž autorkou je její hlavní ekonomka Helena Horská. V prvním čtvrtletí roku 2021 tak vzrostl hned po Kypru nejrychleji ze všech zemí Evropské unie. Přesto se nezdá, že by problematika obřích rozpočtových schodků a konsolidace veřejných financí byla ústředním tématem předvolební debaty u nás. To by ale být měla, jednak proto, že se od ní odvíjí mnoho dalších zásadních otázek, a rovněž z toho důvodu, že už dnes nás obsluha veřejného dluhu stojí spoustu peněz – a brzo může být ještě mnohem hůř.
Helena Horská pro Echo24 uvedla, že již teď na obsluhu veřejného dluhu vynakládáme měsíčně 3 miliardy korun. „To je 300 korun na každého z nás včetně kojenců,“ zdůraznila hlavní ekonomka Raiffeisenbank Horská. Když se nad tím zamyslíme, není to vůbec málo. Jde o částku, která v žádném případně není zanedbatelná. Zvlášť když si představíme čtyřčlennou rodinu s průměrnými, či dokonce podprůměrnými příjmy, 1200 korun v rodinném rozpočtu každý měsíc je už zkrátka znát.
V hospodaření státu se to ale moc neřeší a o tom, že nás veřejné zadlužení také něco stojí, se příliš nemluví. A teď je třeba k tomu ještě dodat, že jde pouze o úroky z již nasekaného dluhu. Ten se dále zvětšuje a spolu s ním samozřejmě roste i částka, kterou každý rok platíme na jeho obsluhu.
Kromě toho s tím, jak se u nás v současné době skokově a velmi rychle zhoršuje celkový stav veřejných financí, hrozí, že nám úroky z dluhů významně stoupnou i kvůli tomu, že se zhorší naše důvěryhodnost coby spolehlivého a bezrizikového dlužníka u našich věřitelů, což se také v určitý moment může stát celkem rychle. Spolu s tím se samozřejmě roztáčí i dluhová spirála, která je rovněž velkým nebezpečím, jemuž můžeme docela brzo čelit.
Ve zmíněné analýze Raiffeisenbank se to popisuje celkem pregnantně: „Dluh ale neroste jen z důvodu rozevírajících se nůžek mezi příjmy a výdaji, ale také vlivem ceny zadlužení, tj. úrokových sazeb. Splátky dluhu rychle rostou, o desítky miliard korun ročně. Úroky z veřejného dluhu budou ročně místo nízkých desítek miliard korun ze státního rozpočtu ukrajovat vyšší desítky miliard a při setrvalém růstu úrokových sazeb už v roce 2023 překročí úroky z dluhu hranici 100 miliard korun ročně. Při rychlejším růstu sazeb či zhoršení úvěrového hodnocení státu (tzv. ratingu) bude dluh ještě dražší a s ním i jeho splácení,“ varuje Helena Horská.
Spolu s Belgií nejhůře hospodařící zemí v EU
Nezaškodí ještě jedna várka čísel, kterou analýza uvádí: „Od letošního roku půjde na splátky dluhu více než 1 % roční výkonnosti ekonomiky (HDP) a za 3 roky 1,6 %, a to navzdory solidnímu tempu růstu české ekonomiky (reálně přes 3 % v průměru). Tři roky od vypuknutí pandemie covid-19 se zadlužení státu zvýší o další bilión a překročí ještě před rokem pro mnohé z nás těžko představitelné 3 bilióny korun, tj. 45 % HDP! Nezabrání tomu ani solidní růst ekonomiky a vyšší inflace – dluh bude narůstat rychleji než výkonnost ekonomiky a inflace dohromady,“ upozorňuje analýza od hlavní ekonomky Raiffeisenbank.
Zmínka o tom, že nás nevytrhne ekonomický růst, je velmi důležitá, protože z volebního programu některých politických stran to vypadá, že se na něj spoléhají až přespříliš. Proto je velmi užitečné připomínat, že růst ekonomiky ke konsolidaci veřejných financí a významnému snížení rozpočtových schodků rozhodně stačit nebude.
Stejně tak ale nebude dostačující ani v kombinaci s opatřeními na výdajové straně státního rozpočtu. Klíčová jsou také opatření na příjmové straně. Analýza navrhuje oboje, a navíc věnuje nemalou pozornost tomu, aby se úsporami nezaškrtil ekonomický růst. O tom, jaká konkrétní opatření by to měla být, by se ovšem měla vést důkladná předvolební debata, protože to bude právě poslanecká sněmovna, respektive vláda vzešlá z letošních říjnových voleb, která o nich bude muset rozhodnout.
Do předvolební diskuze patří samozřejmě i to, jak se k celé této otázce staví ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové. Helena Horská ve své analýze uvádí, že ministerstvo rezignovalo na záchranu veřejných financí před nezadržitelným sešlápnutím dluhové brzdy a v Konvergenčním programu České republiky připouští nárůst veřejného dluhu těsně k hranici 55 % HDP, což je právě úroveň dluhové brzdy, už v roce 2024. Hlavní ekonomka Raiffeisenbank rovněž poukazuje na to, že podle Sdružení Evropských nezávislých fiskálních institucí hrozí, že v roce 2024 budeme spolu s Belgií nejhůře hospodařící zemí v EU se schodkem ve výši 5 % HDP.
Nepříjemné probuzení se do reality
Analýza tak resort Aleny Schillerové podrobuje značné kritice: „Jediná alternativa k tomuto neblahému vývoji, kterou doposud ministerstvo financí představilo, spočívá v narovnání snížené daňové zátěže od roku 2023. Nikoliv však ve formě narovnání zdanění příjmu fyzických osob, které kleslo po zrušení superhrubé mzdy a zvýšení odečitatelných položek, ale zvýšením daní ze spotřeby, zisků globálních společností a revizí daňově uznatelných nákladů,“ upozorňuje analýza.
A pokračuje: „Tato alternativa není rozpočtovou konsolidací v pravém slova smyslu – jen zpomaluje růst veřejného dluhu a tím o rok či dva oddaluje kolizi. Ministerstvo financí nastavilo autopilota, který míří s českými veřejnými financemi nekompromisně proti zdi, před kterou zákon o rozpočtové odpovědnosti přikáže sešlápnout dluhovou brzdu.“
Na jednotlivých politických stranách a koalicích před blížícími se sněmovními volbami je, aby co nejpodrobněji a co nejkonkrétněji hovořily o tom, co chtějí dělat, abychom do té zdi nenarazili. Ne, že by tak nečinily vůbec, ale je potřeba to dělat ještě mnohem usilovněji, protože zatím je to jen takové šolíchání, které je hned překryté jinými tématy. Pokud se to nezmění, může se nám to dost nepříjemně vymstít, protože po volbách se možná probudíme do celkem nepříjemné reality.
