„Proti lockdownům tu protestovalo tak 15 lidí.“ V Lichtenštejnsku pořádají referenda a nikdo nechce nic měnit

REPORTÁŽ / Stejně jako Česká republika leží Lichtenštejnsko v srdci Evropy a miluje přepočty všeho na obyvatele. Na světě je pak totiž lídrem skoro v každé oblasti – od olympijských medailí po počet solárních panelů. Stejně jako Česko tuto konstituční monarchii, jejíž hlavou je lichtenštejnský kníže, zasáhlo zvýšení cen energií kvůli válce na Ukrajině.

Ve druhém patře budovy skupiny First Advisory Group v hlavním městě Lichtenštejnska Vaduzu mě vítá Thomas Zwiefelhofer. Před zhruba pěti lety byl požádán vládou České republiky, aby zastával funkci vedoucího honorárního konzulátu. V té době zrovna končil ve vedení ministerstva spravedlnosti a hospodářství. Telefonát, zda by o funkci v české diplomacii stál, proběhl zhruba dvě hodiny po jeho rezignaci.

„Bylo to velmi rychlé. Museli být rychlí, protože od kolegů z Bernu věděli, že všichni hledají konzuly s politickými zkušenostmi,“ popisuje Zwiefelhofer pro deník FORUM 24, jak se k funkci v české diplomacii dostal.

Majitelé skupiny, která se zabývá ekonomickým a finančním poradenstvím a Zwiefelhofer je členem jejího představenstva, se zajímají o nemovitosti a mají sbírku umění. „To je jeden z důvodů, proč jsou tady všude obrazy. Pro zaměstnance je to hezké, protože to vypadá, že pracujete v muzeu,“ směje se Zwiefelhofer. To, že majitelé mají rádi umění, dokazuje i instalace ve vstupní hale. Z ocelové konstrukce tam visí socha slona a pochází z výstavy ve švýcarském městě Bad Ragaz. „Viděli ho tam a zamilovali se do něj,“ dodává honorární konzul České republiky ve čtyřicetitisícovém Lichtenštejnsku.

Zwiefelhofer má kořeny v České republice. Jeho rodina žila v okolí Českého Krumlova zhruba 400 let. „Stále cítím české kořeny a to byl také důvod, proč se mě česká vláda zeptala, jestli bych mohl být konzulem, čímž jsem byl poctěn.“ Funkci konzula dělá ve svém volném čase a nedostává za ni ani žádný plat, proto může pracovat v jedné z největších finančních skupin v zemi. „Dělám to (honorárního konzula, pozn. red.), protože si myslím, že je to důležité a zajímavé,“ popisuje.

Speciální vztahy s Českem mají jednu trhlinu

Vztahy mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím jsou podle něj speciální. „Mají pozitivní a negativní stránku. Pozitivní je kulturní a politická historie, která byla velmi intenzivní. Moderní historie je ale více komplikovaná,“ odkazuje na soudní spor mezi rodinou Lichtenštejnů a Českou republikou. Té se bude deník FORUM 24 věnovat v další reportáži z Lichtenštejnska.

Sám kvůli sporu přemýšlel, zda by měl bývalý člen vlády v Lichtenštejnsku reprezentovat Českou republiku. „Nakonec je to jednoduché, protože se česká vláda chovala vždy velmi profesionálně,“ dodává Zwiefelhofer s tím, že si cení toho, že Česko celou situaci neřeší v emocích. „Bylo by rozumné vyřešit to dohodou a ne u soudu,“ komentuje. V tom, že se rodině a její nadaci podaří získat pozemky zpět, je optimistický.

Bylo by rozumné vyřešit spor s Českou republikou dohodou a ne u soudu.

K navázání silných vztahů došlo v roce 2009 díky přímému diplomatickému styku, který zajišťuje lichtenštejnský velvyslanec v Rakousku. I podle Esther Schindlerové, náměstkyně lichtenštejnské ministryně zahraničních věcí, jsou česko-lichtenštejnské vztahy výjimečné. Žalobu podanou na Českou republiku k Evropskému soudu nevnímají jako nepřátelský akt. „Je to jen legální možnost, kterou využívá mnoho zemí,“ doplňuje v sídle diplomacie s výhledem na hory.

Přepočet na obyvatele máme v Lichtenštejnsku rádi

Pro Lichtenštejnsko je velmi důležitá udržitelnost. Například ve vládních budovách, hotelech nebo bankách je zakázané používání klimatizace. Stejně tak je zakázané vyhřívání soukromých bazénů. Nejde ale jen o debatu ve vztahu ke změně klimatu. Energií musí země šetřit, většinu jí totiž nakupuje na zahraničních trzích.

Na druhou stranu je Lichtenštejnsko světovým lídrem v počtu fotovoltaik na obyvatele. „V přepočtu na obyvatele jsme téměř ve všem světovými lídry. Není to vtip,“ směje se Zwiefelhofer ve své kanceláři v centru hlavního města, ve kterém žije zhruba šest tisíc lidí. Stejně tak je knížectví jedním ze světových lídrů v počtu získaných olympijských medailí na obyvatele. „V přepočtu na obyvatele jsme velmi dobří. Pokud se podíváte na absolutní čísla, je to jiný příběh,“ dodává s úsměvem bývalý ministr a ředitel vládní strany.

Naopak větrnou elektrárnu nemá knížectví ani jednu. V minulosti vznikl projekt, který počítal s výstavbou větrných turbín v horách. Obyvatelé ale jejich vybudování neodsouhlasili v referendu s tím, že větrná elektrárna by zničila krajinu. „To je demokracie. Zeptáte se lidí a oni rozhodnou,“ uzavírá pro deník FORUM 24 Thomas Zwiefelhofer.

Referenda jsou v Lichtenštejnsku běžná stejně jako ve Švýcarsku. Obyvatelé mohou díky nim například změnit knížectví v republiku. Tato možnost je zapsaná v ústavě, ale zatím nikdy k referendu o změně uspořádání země nedošlo. „Nenašli byste moc lidí, kteří jsou proti nynějšímu uspořádání. Knížecí rodina je si vědoma toho, že když začne zneužívat svoji moc, může se to změnit. Je to dobře vybalancovaný systém,“ myslí si Zwiefelhofer. Stejně tak nedošlo ani k výstavbě železnice mezi Rakouskem a Švýcarskem, která by šla právě přes knížectví. Lidem připadala zbytečná, protože by procházela jen pár městy.

To je demokracie. Zeptáte se lidí a oni rozhodnou.

Pro Čechy je možná až neuvěřitelné, o čem všem se ve všelidových hlasováních rozhoduje. Rodina Lichtenštejnů obývá hrad ve Vaduzu, který se tyčí nad městem. I to bylo rozhodnuto v referendu. Kvůli tomu ale není historické sídlo přístupné turistům a veřejnosti. Každý občan má ale možnost ho párkrát v životě navštívit. Každoročně jsou tam zváni prvňáci, kteří míří do základních škol, maturanti a jednou ročně se otevírají brány zahrady poblíž hradu.

Referenda jsou popsána v ústavě stejně jako pravomoci knížecí rodiny. Ta může odvolat jednoho z pěti ministrů, kteří se nepřímo volí ve volbách jednou za pět let. K využití této pravomoci ale nedošlo ani jednou. Stejně tak může rozpustit parlament nebo vetovat zákony. I k tomu ale ještě nikdy nedošlo.

Výdaje domácností na energie se skoro zdvojnásobily

I malý stát, který nemá armádu a policistů jen zhruba 120, zasáhla válka na Ukrajině. „Ceny energií jsou velkým tématem. Velké společnosti jsou na tuto krizi připraveny, protože už před lety se Švýcarská národní banka vzdala fixace směnného kurzu švýcarského franku a eura,“ popisuje Zwiefelhofer.

To Lichtenštejnsku pomohlo, protože jeho ekonomika se téměř ze sta procent soustředí na export. „Kdybyste se chtěli spoléhat jen na domácí trh, můžete zavřít v pondělí po obědě. Domácí trh je skoro nulový.“ Zvýšení cen energií bylo opožděné, protože nákup probíhá na spotovém trhu. „Výdaje domácností na energie se skoro zdvojnásobily,“ přibližuje energetickou situaci, která v posledním roce hýbala Evropou, bývalý ministr hospodářství.

Kromě cen energií má ale lichtenštejnská ekonomika i další problémy. Zaměřuje se na výrobky s přidanou hodnotou a bankovnictví. Jednu z bank dokonce vlastní fond knížecí rodiny, na živobytí si totiž musí vydělat sama, protože z daní žádné příjmy nemá. Například společnosti Hilti, zabývající se výrobou a prodejem nástrojů pro stavební profesionály, založila ve Vaduzu velké výzkumné centrum. To ale nemůže fungovat bez výroby, která je kvůli vysokým platům nákladná. Zhruba 57 procent zaměstnanců do Lichtenštejnska navíc přijíždí ze zahraničí, hlavně ze Švýcarska a Rakouska. „Utrácí tam peníze a platí tam daně. Máme tedy odliv produktivity. Máme moc pracovních pozic a málo lidí,“ popisuje Zwiefelhofer.

Jak bychom zvládli předsednictví? Jak bychom zvládli obsadit místa ve všech institucích? Nemáme dost zaměstnanců ani do těch našich. Nikdy to pro nás nebyla otázka.

I tak se ale knížectví zapojilo do pomoci napadené Ukrajině. Země přijímá stejné sankce jako Evropská unie, snaží se dohnat ruské představitele k zodpovědnosti za válečné zločiny a zločin agrese. Navíc Ukrajině knížectví poskytlo 1,8 milionů švýcarských franků v humanitární pomoci, což odpovídá 45 americkým dolarům na osobu. „Nejsou to peníze, které jdou jen Ukrajině, ale i okolním zemím,“ popisuje Esther Schindlerová z ministerstva zahraničních věcí s tím, že přijali také zhruba 450 válečných uprchlíků.

Ekonomika každopádně profituje i ze spolupráce s Evropskou unií a Švýcarskem. Jako člen Evropského hospodářského prostoru má přístup na trh Evropské unie, stejně tak je členem Schengenu a celní a měnové unie se Švýcarskem. Na větší integraci do Evropské unie ale nepomýšlí. „Každých deset let máte například předsednictví. V naší administraci je 50 procent lidí pracujících pro stát ze Švýcarska a Rakouska. Jak bychom zvládli předsednictví? Jak bychom zvládli obsadit místa ve všech institucích? Nemáme dost zaměstnanců ani do těch našich. Musíme být rozumní. Nikdy to pro nás nebyla otázka,“ říká Thomas Zwiefelhofer.

Parlament postavený ze zhruba milionu švýcarských cihel

Vcházím do nové moderní budovy lichtenštejnského parlamentu. Staré sídlo zákonodárného sboru stojí hned vedle ní. „Lichtenštejnsko bylo velmi chudou zemí. Žili zde jen farmáři a když ji (starou budovu parlamentu, pozn. red.) Jan II. nechal postavit, byla opravdu moderní. Měla například teplou vodu. V té době to byl luxus,“ přibližuje Gabriela, která mě novou budovou provází. Bylo v ní všechno, kromě parlamentu tam sídlila i policie a vše, co stát potřebuje. Postupně se všechny instituce začaly stěhovat. Poslední v ní zbyl parlament, který se přestěhoval v roce 2008.

Kromě nedostatečného vybavení budovy začala být poslancům navíc malá. V roce 1988 se zvýšil počet jeho členů z 15 na 25. Jedním z důvodů bylo zavedení volebního práva žen. To získaly jako poslední v Evropě, až v roce 1984. První žena se do parlamentu dostala o dva roky později. Už dříve proběhlo několik pokusů uzákonit ženám tuto možnost v referendu. Těch se ale ženy nemohly účastnit, a muži tak rozhodli za ně. Na třetí pokus se to povedlo. Později povolil hlasování ženám jen Katar, Kuvajt a částečně i Saúdská Arábie.

Procházíme dále budovou, jejíž stěny i střecha se skládají z více než milionu švýcarských cihel. Budova se line kolem strmého srázu, na kterém se tyčí hrad Vaduz, proto není skoro žádný roh v budově pravoúhlý. „Architekt chtěl, aby měla budova světlo ze dvou stran,“ ukazuje Gabriela na malý prostor mezi horou a parlamentem, kterým se do budovy dostává přírodní světlo.

Kdyby Lichtenštejnci věděli, kolik je bude budova stát, možná by si hlasování o jejím zřízení rozmysleli. Každý rok se musí vyměnit poškozené cihly za zhruba 200 tisíc švýcarských franků. Její střecha navíc musela být vyměněna celá, protože architekt nepočítal se změnami teplot v důsledku takzvaných fénů, větrů vanoucích z jihu přes Alpy, a všechny cihly popraskaly. Byl z toho skandál.

Za vstupní budovou je malá kantýna a archiv. Samotná jednací síň je v druhém patře. Na zdi visí obraz vládnoucího knížete Hanse Adama II. Na stropě je připevněná zvuková pěna, která v místnosti upravuje akustiku. Když byla budova nová, ozvěna v ní podle Gabriely byla jako v kostele. Uprostřed jednací místnosti je kulatý stůl s 32 místy k sezení. Ta obsazují členové vlády, ministři, premiér a prezident parlamentu.

U obřího kulatého stolu dříve sedával i Thomas Zwiefelhofer. V jeho kanceláři popisuje, že ministrem už nikdy nebude. V Lichtenštejnsku je totiž zvykem, že když někdo z politiky jednou odejde, už se do ní nevrací. Zákony v tom nikomu nebrání, ale vtipkuje, že kdyby se rozhodl ucházet se o ministerský post, jako první by mu volala jeho máma a říkala mu, že s ním něco není v pořádku. Ministrů má navíc Lichtenštejnsko jen pět a každý z nich tak musí zastávat více resortů.

Lichtenštejnsko se nachází přímo mezi Švýcarskem a Rakouskem. Zhruba 160 kilometrů čtverečních země, s nimiž je šestou nejmenší na světě, na jedné straně ohraničuje řeka Rýn a na druhé rakouské Alpy. Stejně jako Česká republika bývá umístění země označováno za srdce Evropy. „Myslím, že skoro všechny evropské státy o sobě říkají, že leží v srdci Evropy,“ směje se Esther Schindlerová poté, co jí říkám, že Česká republika je zemí v srdci Evropy také.

Ekonomicky jde o jeden z nejsilnějších regionů v Evropě. Oblast okolo Bodamského jezera, které je na sever od knížectví a leží mezi Rakouskem, Německem a Švýcarskem, má HDP zhruba stejné jako celé Finsko, a to hlavně díky průmyslu.

Myslím, že skoro všechny evropské státy o sobě říkají, že leží v srdci Evropy.

I když jde o malý stát, například v OSN v posledních letech dokázal prosadit změnu ve fungovaní Rady bezpečnosti. V ní má každý z pěti stálých členů možnost vetovat přijímané rezoluce. Pokud tak ale učiní, nově se na Valném shromáždění toto veto diskutuje mezi všemi státy. „Neznamená to, že nebudou žádná veta, ale alespoň budou probíhat diskuze, kde země vysvětlí, proč veto použila,“ vysvětluje náměstkyně ministryně zahraničních věcí úspěch její země v mezinárodním společenství.

I kvůli své velikosti má Lichtenštejnsko jen osm ambasád. Další otevírat ale neplánují. „Žádné plány nemáme. Současná síť nám slouží dobře,“ říká. Důvodem může být také to, že lidé v Lichtenštejnsku jsou skromní a při zemi, jak jejich náturu popisuje Thomas Zwiefelhofer. Ve Vaduzu je navíc na ministerstvu zahraničních věcí jen 12 zaměstnanců. Zbytek je rozmístěný po ambasádách v Německu, Belgii, Rakousku, Švýcarsku a Spojených státech amerických.

I v Lichtenštejnsku jsou takoví lidé

Stejně jako v České republice se i v knížectví najdou lidé, kteří ve válce na Ukrajině podporují Rusko. „Potkáte tady takové lidi. Musíme se s tím nějak vypořádat. To je svoboda slova a i v Lichtenštejnsku jsou takoví lidé. Není jich ale moc,“ popisuje Zwiefelhofer.

Hlavním pódiem jsou pro ně dopisy čtenářů v novinách, které mají v Lichtenštejnsku velkou tradici. „Normální lidé tam nepíšou, ale tito lidé jsou velmi aktivní.“ I v době pandemie koronaviru byli někteří proti lockdownům a očkování. „Každé pondělí pořádali demonstraci před parlamentem. Možná 15 lidí chodilo Vaduzem a protestovalo,“ vzpomíná prezident vládní strany.

Na pandemii vzpomíná také ekonomka ze společnosti Liechtenstein Marketing. V malém kině na hlavní třídě ve Vaduzu mi pouští film o hradě, ve kterém sídlí knížecí rodina. Má turistům ukázat, jak jejich sídlo vypadá. Ve filmu mluví i kníže Hans Adam II. a vzpomíná na své přátelství s britskou princeznou Dianou a nynějším králem Karlem III. Ti jednou Vaduz i navštívili. „Rakousko uzavřelo hranice a tlačilo na Lichtenštejnsko, aby zavedlo lockdown,“ popisuje. „Asi vidíte, že ho nemám moc ráda,“ říká o bývalém spolkovém kancléři Rakouska Sebastianu Kurzovi, i když sama pochází z Rakouska.

Ve společnosti Liechtenstein Marketing pracuje už 26 let, její muž pracoval pro knížecí rodinu a část života spolu žili přímo na hradě. Před pandemií podle ní jezdilo do Vaduzu hodně turistů z Číny, ale teď se ne všichni vracejí. Ve Švýcarsku totiž turistům nabízejí lepší podmínky. Návštěvníky z nejlidnatější země světa ale postupně nahrazují Tchajwanci nebo Hongkonžané. Nejdůležitější jsou ale nyní pro turismus sousední německy mluvící země. Lichtenštejnsko však podle ní potřebuje více levnějších hotelů.