Páteční glosa Václava Klause zveřejněná na serveru Klausova institutu je novoročním připomenutím, že nikdo z nás neví, jak na tom bude ve stáří on sám. Její název „Glosa nebo spíše bilancování“ není v poslední pátek roku 2022 moc invenční. Dočteme se v ní však takové hlouposti, že zůstane v paměti čtenáře zachována nadlouho.
Všeobecné stesky pana prezidenta, kterak je ta Fialova vláda špatná, jen málo zakrývají Klausovo přesvědčení, že kdyby byl premiérem on, je všechno, ale opravdu všechno lepší. Literárně bych jeho glosu zařadil do žánru „nářky starců“. Ale v tom jeho naříkání se začínají objevovat kritické trhliny v racionalitě výroků. Jako obvykle, pan prezident podpořil fosilní lobby oblíbenou myšlenkou, že spalování uhlí nesmrdí a že globální oteplování je neomarxistický blud. Ale i u této své tradiční iracionality překročil obvyklou míru nesmyslnosti svých výroků.
Ach ta Greta!
„Prožili jsme rok, ve kterém sklízíme – a to i ti, kteří po celá léta nechtěli slyšet naší kritiku zelené ideologie a evropského Green Dealu – plody toho, že nad našimi dobře vyzbrojenými armádami zvítězila novodobá Jana z Arku v podobně Gréty Thunbergové a vnutila nám, že je třeba přestat používat fosilní paliva.“
Především – Green Deal je ve fázi plánů, příprav a výhledů, do reálné energetiky zatím vstoupil minimálně. Současná energetická krize není jeho důsledkem. Ohledně „vnucování“ hrozby spalování fosilu: Přesvědčovat svět o tom začala ve skutečnosti ne v roce 2019 Greta, ale v roce 1896 Svante Arrhenius, předek Grety, když publikoval první výpočet dopadu skleníkového efektu. Když zvýšíme množství CO2 v atmosféře dvakrát, naroste teplota o čtyři stupně, spočítal tenkrát. Na začátku průmyslové revoluce to bylo 280 ppm, dnes je to 420 ppm. Klimatický systém planety potvrzuje, že Arrhenius dostal Nobelovu cenu za tento objev oprávněně. Otepluje se tak intenzivně, že klima kolabuje.
Klimatologové už v souvislosti s americkými sněhovými bouřemi otevřeně říkají, že klimatický systém planety Země vstoupil do fluktuační fáze. Planetární klima se začalo přeskupovat, atmosféra je plná energie, a teď si musíme počkat, jaký bude ten nový klimatický systém, jak se podnebí na planetě ustálí. A v průběhu toho čekání budeme svědky mimořádně častých extrémně masivních kalamit počasí, jako byla například před pár dny americká sněhová bouře či letošní povodně v Pákistánu. Ostatně nejstarší článek v mém archivu poukazující na nebezpečí emisí CO2 spalováním fosilu vyšel v roce 1912. „Spotřeba uhlí ovlivňuje klima.“ Psalo se v něm, že spalujeme, vypouštíme CO2, a „to má tendenci učinit ze vzduchu účinnější přikrývku pro Zemi a zvýšit její teplotu. Tento efekt může být za několik století značný.“ Je značný už jedno století po publikování článku. Po jedno století, kdy jsme se na tento poznatek jako jeden muž vykašlali, jsme žili bez placení klimatických externalit. Sto deset let po jeho publikaci nám najednou počasí ukazuje, že jsme konzumovali energii za de facto klimaticky či ekosystémově dumpingové ceny, a teď to budeme muset doplatit.
Proč přišla krize právě teď? Během kancléřství přítele Ruska Gerharda Schrödera v letech 1998–2005 došlo k rozhodnutí o „denuklearizaci“ německé energetiky do roku 2022. Přestože je se zavíráním německých jaderných elektráren spojována Angela Merkelová z dob svého působení v politice, rozhodnutí padlo dříve a Merkelová je jen uvedla do praxe. Nejdůležitějším zdrojem dnešní energetické krize je právě toto rozhodnutí – spolu s odhodláním pohánět německou energetiku ruským plynem.
Slyšel Klaus o Temelínu?
Pan prezident pokračuje: „Aby se lidstvo vzdalo používání osvědčených technologií a zdrojů s chimérou vidiny nějakých budoucích stejně fungujících technologií a zdrojů, které však ještě nejsou k dispozici, je v lidských dějinách neznámým jevem.“
Výkyvy počasí na planetě, které vyvolaly jako vedlejší efekt Klausem zmiňované „osvědčené technologie“, ukazují, že se ony technologie neosvědčily. A dekarbonizace nemá být dosaženo, jak mylně pan prezident píše, pomocí „fungujících technologií a zdrojů, které však ještě nejsou k dispozici“. Pan prezident Klaus asi neslyšel o tom, že v Maroku, kde na to mají na Sahaře dost sluníčka, stojí Ouarzazate Solar Power Station (OSPS), které se také říká Noor Power Station, a noor arabsky znamená světlo. Má instalovanou kapacitu 580 MW.
Rovněž asi pan prezident neslyšel o norských větrných elektrárnách, kde mají na pobřeží větru dost. Je tam 63 větrných elektráren, instalovaná kapacita 1 773 MW, které vyrobí 3,9 TWh ročně. A především je zarážející, že pan prezident Klaus nikdy neslyšel o jaderných elektrárnách, protože máme hned dvě – temelínskou a dukovanskou. Takže technologie máme. Že Německo či Rakousko zcela slabomyslně s velkou pompou začaly provozovat bezjadernou energetiku závislou na plynu z Ruska, je výsledkem dobré práce ruské vlivové agentury, ne toho, že bychom neměli efektivní technologie na výrobu elektrické energie.
Wikipedie, neomarxistický pamflet
Opravdovou bombou je Klausovo sdělení v oblasti, která jej kdysi živila – v ekonomii: „Prožili jsme rok nejvyšší inflace, čili největšího znehodnocení české koruny v historii. Nejenom polistopadové, ale od roku 1918,“ napsal.
Zdroj, ze kterého zde cituji, se jmenuje Wikipedie, a kdyby se pan prezident Klaus spolehl na tuto nenáročnou pomůcku známou i školákům, nestačil by se divit. „Československá měnová reforma z roku 1953 byla měnová reforma československé koruny provedená 1. června 1953, kterou se tehdejší komunistická vláda snažila dosáhnout znehodnocení měny. Důsledkem však bylo znehodnocení úspor, propadnutí vázaných vkladů všeho obyvatelstva a pokles jeho životní úrovně. Anulováním dluhů státu vůči domácímu obyvatelstvu šlo o faktický státní bankrot. Mzdy a ceny se přepočítaly v poměru 5:1. Hotovost do 300 Kčs na osobu se přepočítávala v poměru 5:1 (pouze však u osob, které nepoužívají námezdní práci), u všech ostatních forem (včetně hotovosti právnických osob) šlo již o poměr 50 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz. Vklady fyzických osob u peněžních ústavů do 5 000 Kčs včetně byly přepočítávány v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, vyšší vklady do 10 000 Kčs už v poměru 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, ty do 50 000 Kčs 25:1 a vyšší v poměru 30:1, vklady složené na nové vkladní knížky po 16. květnu 1953 se přepočítávaly v poměru 50:1. Vklady na knížky dělníků a úředníků z pravidelného podnikového spoření se přepočítávaly v poměru 5:1. Prémie životního pojištění se přepočítaly v poměru 20:1. Zůstatky na účtech soukromých podniků se přepočítávaly v poměru 50:1. Průměrně došlo k celkovému přepočtu 10:1“.
Česká národní banka dnes píše: „Meziroční inflace (listopad 2022): 16,2 %“ Takže když jsme měli v roce 1953 100 korun, po znehodnocení měnovou reformou vám zbylo 10 korun. Reforma vám užrala z peněz devadesát procent. Letošní inflace ale sežrala šestnáct procent. Nejsem ekonom, tak nevím – ale myslím si, že devadesát procent je více než šestnáct procent, a že tedy inflace roku 2022 rokem „největšího znehodnocení české koruny v historii od roku 1918“ nebyla. Ale jak říkám – nejsem ekonom a v Institutu Václava Klause je možná 16 víc než 90. A Petr Hájek to v Protiproudu potvrdí.
Co s tím?
Jde o podobný proces, jakým prošel letos na začátku roku zesnulý francouzský virolog a držitel Nobelovy ceny za objev viru AIDS z roku 2008 Luc Montagnier. Dostal Nobelovu cenu a krátce poté jej začaly napadat podnětné myšlenky. Chtěl papeži léčit parkinsona zkvašenou papájou, uvěřil v zázračnou moc homeopatik, odhalil umělý původ viru SARS-CoV-2 a bylo díky té jeho Nobelově ceně velmi těžké mu to nějak rozmlouvat. A jeho rodina nebyla schopná zasáhnout, aby si v tom stavu, kam jej nemoc a stáří dotlačily, nedělal ostudu a nedegradoval své dřívější zásadní vědecké objevy. Bez ohledu na současnost má Václav Klaus historickou zásluhu za nenásilném rozdělení Československa. A bylo by skvělé, kdyby jeho syn mohl nějak dohlédnout na to, aby si starý pán zásluhy z toho bezproblémového rozdělení země – bez jakékoliv ironie státnického a zásadního činu – teď ke stáru nezkazil tím, že se bude opakovaně veřejně zesměšňovat.