Doba snadných a levných happeningů v situaci, kdy se politici uzavírají, skončila. Aktivistická scéna musí vydržet, vzájemně spolupracovat a přicházet s novými formáty akcí, je přesvědčený zakladatel aktivistické skupiny Kaputin Otakar van Gemund. Akce spolku Milion chvilek v rozhovoru pro deník FORUM 24 označuje za významné, ale bezzubé zároveň. Přílišná poslušnost jejich organizátorů je kontraproduktivní.

Ruský vůdce Vladimir Putin si ústavně pojistil moc do roku 2036. Tou dobou by se dožil 82 let a u moci by se držel 36. rokem. Míra izolace Ruska ve světě tomu ovšem neodpovídá. Co z toho vyplývá pro demokratické aktivisty?

Že musejí být aktivisty nadále (smích).

Co vás nejvíc znepokojuje v souvislosti s Putinovým režimem ve vztahu k Česku?

To, že si český stát prostřednictvím velké části svých politiků, ale i spousty občanů stále neuvědomuje nebezpečí Ruska i po šesti letech velmi agresivní politiky Ruska vůči Západu s cílem podrývat a ničit tamní demokracie.

Akcí skupiny Kaputin je v posledních měsících o poznání méně než v předchozích letech. Je to klid před bouří, či nějaká proměna? Nebo převládla rezignovanost?

Souvisí to spíš s určitou proměnou, kdy uvažujeme o jiném pojetí akcí, protože ty dosavadní se dostatečně nedostaly do povědomí veřejnosti. Uvažujeme proto o větších akcích – čímž nejsou nutně myšleny demonstrace – a zároveň skutečně originálních akcích, což stojí čas a peníze.

Demokratičtí aktivisté v Česku si ale zakládají na schopnosti upoutat pozornost k řešenému tématu při jen minimálních vynaložených penězích. Nejdete proti tomuto kritériu?

Je to možné. Potíž je v tom, že politici, proti nimž naše akce pořádáme, do poslední chvíle tají, kde se objeví na veřejnosti a co tam budou dělat, čímž je mnohem složitější uspořádat klasickou levnou akci, než jak tomu bývalo dřív.

Které politiky máte na mysli?

Třeba Zemana.

Ten nic netají, jen nic nedělá – je v Lánech…

Ano, tak, na Hradě, který je úplně zabarikádovaný, anebo v Lánech, kde je také úplně zabarikádovaný. Což nebývalo. Když jsme začínali, bylo snadné se dostat do hradního areálu a vykonávat různé akce, a to i na věži sv. Víta, což už není možné.

Jak dlouho svůj program, jeho veřejnou část, tají Andrej Babiš?

U Andreje Babiše to trvá už asi dva roky, co není jisté, kde se objeví na veřejnosti. Skupině Rebelové se občas daří v poslední chvíli něco dozvědět a přijít na místo, je to ale stále těžší. Vše je zkrátka uzavřenější než bývalo.

Na druhou stranu, pokud se Andrej Babiš potřebuje někde nafotit se svými příznivci či alespoň s nějakou skupinou loajálních následovatelů, nějak jim musí dát předem vědět, kde mají být…

To ano, ale dělá to mnohem méně než dřív. Vždy je to dopředu naplánované, ale konkrétní informace dostává vždy jen ta parta, která se s ním chce vyfotit. Pořád ale jsou ještě určité oficiální příležitosti, jako různá výročí, kdy se to zatajit nedá a kdy se ten politik objevit před veřejností musí. Babiš kvůli tomu ovšem vstává čím dál dřív, aby mohl položit kytku u pomníčku 17. listopadu na Národní třídě nebo jinde. To je změna, která nastala v důsledku oněch akcí, které společnost dělala v přítomnosti politiků – což je právě ten typ levných akcí, využívajících veřejných vystoupení politiků a s tím spojené pozornosti médií.

Akce, v nichž se obyvatelé Česka vymezují proti propagandě Kremlu, probíhají i bez Kaputina. Plní svůj účel, nebo na nich něco postrádáte?

Ne, svůj účel plní, akorát jich je málo a celková neochota vystupovat proti Putinovi se bohužel stala jakousi kulturní věcí.

To prosím vysvětlete.

V české společnosti jsou určité proudy odhodlané podporovat Putina, protože to patří do určitého souboru věcí, které tito lidé musejí podporovat. Jsou to lidé zaměření proti Evropské unii, proti západním strukturám. Vedle nich jsou tu i tací, kteří si pořád ještě neuvědomují nebezpečí putinovského Ruska, a jsou i lidé, kteří jsou naprosto pasivní. Těch je samozřejmě většina. Už to ale není tak, že by nějaký člověk na Putina neměl názor, takových je opravdu málo, společnost se spíše rozdělila do vzájemně uzavřených skupin neschopných vzájemně komunikovat, což vytváří statickou situaci.

To byl přece jeden z hlavních cílů hybridní války a dezinformačních kampaní Kremlu. Ty byly tedy úspěšné?

Ta mohutná dezinformační kampaň byla a stále ještě je velmi úspěšná, je strašně dobře organizovaná i financovaná. Celosvětově je velice úspěšná, mimo jiné i vinou různých ješitných politiků, kteří si myslí, že je pro ně výhodné mít takovou podporu oplátkou za vystupování proti kontrolním mechanismům EU a v podstatě jakýmkoliv demokratickým institucím, které stojí Putinovi v cestě. Čili nejde jen o aktivitu Kremlu, ale, jak známo, i o spolupráci naší politické scény, která je těmto silám nakloněná, protože si někteří její aktéři představují, že je pro ně výhodné nechat se vydržovat Ruskem.

Jaké chyby v této situaci dělají aktivisté?

Pořád ještě dostatečně nespolupracují. Ale jsou různé typy aktivismu. Milion chvilek se nechce zabývat aktivitami, které by byly na hraně přestupku, na jaké se zaměřuje Kaputin. Zjevně mají za to, že demonstrace jsou jediným způsobem, jak vyvinout nátlak na politiku. Já souhlasím s tím, že akce Milionu chvilek jsou velmi důležité a záslužné, je to jeden ze způsobů, jak se postarat o to, aby hlas významné části společnosti byl slyšen – ale ne vyslyšen. Bohužel ta výrazná část společnosti představuje pořád ještě méně než 50 procent. Snad se to ale brzy změní.