Je to jeden z největších ruských útoků za poslední dobu. Mohutná kolona obrněnců postupuje směrem k obci Sjeverne na jihozápad od Avdijivky. Tam na ně ale číhá ukrajinská 53. samostatná mechanizovaná brigáda. Skončí to zničením většiny ruské techniky i pěchoty. „Doufali, že si vyjedou do města. Teď sbírají ruce a nohy, aby bylo co poslat domů,“ popisuje další ruský útok otrlý velitel brigády Timofěj, který slouží v armádě už více než deset let.
Teprve 21letý Oleksandr strávil v zákopech u Avdijivky už osm měsíců a ztratil tam dva své nejbližší kamarády. Vzdávat se nehodlá. Jiný voják si žertem stěžuje, že v poslední době se velmi snížila kvalita dušeniny, kterou má k obědu. Pak ale vážným hlasem dodá, že by byl raději, kdyby namísto stromečku a dárků dostali víc dronů a munice. Příběhy a rozhovory s vojáky z první a nulté linie přináší ukrajinská internetová televize Hromadske.
„Stojíme hned za kluky, za nulou,“ říká ztrátou blízkého kamaráda otřesený Oleksandr, který bojuje jako obsluha granátometu AGS-17. Když vypukla válka, byl už, coby 19letý mladíček, v řadách armády. Začátek plnohodnotného konfliktu ho zastihl v Kyjevě. Jako příslušník tzv. Prezidentské brigády, což je zvláštní jednotka ukrajinského vojska, se brzy účastnil mnoha těžkých bitev, bojoval u Charkova a také u Avdijivky, kde strávil posledních osm měsíců. Chce bojovat dál, ale rád by přešel k jiné jednotce, například k operátorům dronů. Je zjevné, že je velmi vyčerpaný. Chtěl by mít za pár let dítě a starat se o svou rodinu. Říká ale, že nejdůležitější je pocit zodpovědnosti za jeho spolubojovníky. Právě ten ho nadále udržuje v chodu, i když během poslední doby ztratil své přátele.
Velitel Timofěj má zase na povel koordinaci ukrajinského obranného úsilí v některých sektorech fronty u Avdijivky. Tu se Rusové pokoušejí marně dobýt a obklíčit už od října. V neděli 10. prosince poslali do boje mohutný konvoj obrněnců a mnoho mužů, aby se zmocnili Sjeverného, důležitého opěrného bodu, který měl přiblížit jihozápadní část jejich kleští k úplnému obklíčení ukrajinské pevnosti. Podle Timofěje to byl zhruba pátý největší útok za celou dobu, co jeho brigáda operuje v této oblasti.
Dopadlo to jako vždycky. Velitelé a koordinátoři ukrajinské obrany v operační místnosti včas odhalili pokus nepřítele pomocí dronů s nočním viděním a Rusy čekala tvrdá odpověď. Po likvidaci některých kusů techniky se ruští vojáci pokusili obsadit pozice, tam už ale mířila ukrajinská artilerie, a navíc se v oblasti nacházely miny. Do akce zamířilo hejno FPV dronů, které dál decimovaly nápor nepřítele. Další skupina Rusů se pokusila ukrýt pod kamufláží maskující jejich tepelnou stopu. Neúspěšně.
Timofěj zkontroloval, jestli jeho jednotky dostanou včas další dodávky tolik potřebné munice, a nakonec sledoval i skupinky ruských vojáků odnášejících své raněné a mrtvé a ustupujících z bojiště. Čtrnáct obrněnců bylo zničeno. „Chtěl bych se vyspat. Spát aspoň týden nebo dva,“ přeje si ukrajinský velitel.
Večer se vojáci scházejí v betonovém krytu, aby se najedli a trochu vyspali před další akcí. „Nemáme žádnou cenzuru, můžete si říkat, co chcete,“ řekne jim Timofěj, reakce jsou však spíš vlažné. „Ty peníze, co se za ně nakupovaly vánoční stromy, by zaplatily tanky pro celý pluk, je to výsměch,“ myslí si tankista Ihor. „600 milionů, že?“ říká ironicky Timofěj, jehož tvář za žádných okolností neopouští nenápadný úsměšek. Voják se ale nenechá odradit. „Myslím si, že ty peníze by se měly utratit za zbraně. Máme problém s antidronovými systémy. Mohly by fungovat lépe. Mohli by lépe motivovat personál,“ pokračuje, zatímco další voják říká, že 30 tisíc hřiven k Novému roku by jistě všichni ocenili.
Nedostatečnou ochranu před ruskými drony zmiňují i další vojáci. Pak ale přijde čas na práci. Je potřeba vytáhnout uvízlé bojové vozidlo pěchoty. Zvedají se a jdou do akce. Boje o Avdijivku pokračují dál. Bez ohledu na Vánoce. Pomoci ukrajinským, případně českým vojákům bojujícím na Ukrajině můžete například na stránkách webu Znesnaze21, Dárek pro Putina, nebo Češi na Ukrajině.