Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se podle soudce Jana Czernina přimlouval za svého známého, opakovaně v jeho prospěch zasahoval u soudu a dostal se tak do střetu zájmů. Zeman zatím mlčí, ale pokud svoje chování věrohodně nevysvětlí, měl by vyvodit odpovědnost.
Portál Seznam Zprávy zveřejnil informace o aktivitách nejvyššího žalobce Pavla Zemana. Třikrát podal dovolání u Nejvyššího soudu, aby zvrátil rozhodnutí nižších soudů ve prospěch svého známého, farmáře Petra Habersbergera. Jde o restituční spor, kde padl pravomocný rozsudek nahrávající jeho podnikatelským zájmům. Pavel Zeman se jezdil rekreovat do jeho penzionu, přičemž samotný majitel potvrdil, že se znají.
Restituce pro Czerniny
Habersberger v 90. letech zprivatizoval statek Dvorce u Třeboně a přebudoval ho na penzion. Tehdy předpokládal, že odkoupí i přilehlé zemědělské pozemky, ale většinu z nich získal v restitucích Karl Eugen Czernin ze známého šlechtického rodu. Polnosti mu stát vydal na základě úředního potvrzení, že jeho babička Josefina Czerninová byla až do roku 1965 československou občankou.
Tento verdikt se stal jádrem dlouhotrvajícího soudního sporu, kdy byly obžalovány dvě úřednice pražského magistrátu, jež toto potvrzení v roce 1999 vydaly. Nižší soudy je třikrát osvobodily, ale pokaždé zasáhl Pavel Zeman a podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Teprve na základě jeho posledního usnesení dal loni v září Městský soud v Praze za pravdu stěžovateli Habersbergerovi a obě úřednice dostaly podmíněný trest.
Zemanův známý, který se u soudu postavil do role poškozeného, dostává teoretickou šanci zvrátit rozhodnutí o restitucích ve svůj prospěch. Pokud by byly pozemky vráceny do majetku státu, mohl by je následně odkoupit.
Výjimečné osobní angažmá
Restituční spory zdaleka nejsou ojedinělé, tento je však výjimečný osobním angažmá Pavla Zemana, nejvyšší autority státního zastupitelství. Nezasahoval ve prospěch jedné strany sporu „pouze“ opakovaným dovoláním, ale i soukromým lobbingem.
Toto svědectví nyní podal soudce mladoboleslavského okresního soudu Jan Czernin, bratranec restituenta Karla Eugena Czernina. Podepsal čestné prohlášení, ve kterém popsal tři schůzky iniciované Pavlem Zemanem v roce 2014 v době, kdy už probíhalo trestní řízení. Jednu v pražské kavárně Tobruk, dvě v soudcově bytě.
Zeman uvedl jako téma narovnání sporů mezi Habersbergerem a šlechtickým rodem, přičemž oba fakticky vystupovali v roli prostředníků. Nedospěli však k žádnému závěru, jelikož se Jan Czernin odmítl do této věci zapojit.
Soudce na poslední schůzce nejvyššího žalobce upozornil, že je v tomto sporu podjatý, protože může ovlivnit trestní řízení. „I kdyby Pavel Zeman neinicioval trestní stíhání úřednic, měl nejpozději v okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, ustat s jakoukoli pomocí panu Habersbergerovi,“ uvedl v prohlášení.
Jan Czernin zároveň vysvětlil, proč okolnosti těchto schůzek zveřejňuje až dnes po šesti letech. Přiměly ho k tomu opakované zásahy Pavla Zemana do trestního řízení a pravomocné odsouzení obou úřednic. „Tento fakt považuji za významnou nespravedlnost při vědomí, že musel být podjatý,“ uvedl.
Zemanova soukromá věc?
Pavel Zeman žádné vysvětlení svých iniciativ nepodal. V reakci se omezil na konstatování, že jde o oblast jeho „soukromého života“, a nepodnikl prý žádné kroky, které by byly „v rozporu s etickým chováním státního zástupce“.
Takto jednoduché to není. Nejvyšší žalobce má co vysvětlovat, zvláště pokud je hlavou instituce, která má dohlížet na zákonnost a dodržování pravidel. Zeman podává dovolání jen v těch případech, na kterých mu opravdu záleží. Opakovaná intervence v kauze obou úřednic svědčí o jeho zřetelném zájmu na jejich odsouzení.
Vzhledem k tomu, že Zeman kontaktoval na neoficiálních schůzkách příbuzného soudce z rodiny restituentů a současně následně podával dovolání v související věci, je tam jasná spojitost. Jelikož tato z vnějšího pohledu nepochopitelná setkání nerozporoval, dostal se jednoznačně do kolize zájmů.
Zemanova obhajoba, že jde o oblast jeho soukromého života, je absurdní. Jedná se o soudní spor, kde na jedné straně sporu vystupuje jeho známý, v jehož zájmu je zpochybnění konkrétního restitučního rozhodnutí.
Naopak je ve veřejném zájmu znát všechny okolnosti tohoto bezprecedentního případu, které nelze přejít mlčením a neurčitými frázemi. Popsané chování je jistě v zásadním rozporu s etickým kodexem státního zástupce, který mimo jiné nesmí operovat s informacemi ze živého trestního spisu.
Problémy se střetem zájmů
Není to poprvé, co jednání nejvyššího žalobce vzbuzuje otazníky. Loni v červenci nepodal správní žalobu kvůli podezření ze střetu zájmů premiéra Andreje Babiše kvůli vlastnictví médií Agrofertem. Neshledal v této věci závažný veřejný zájem, což zároveň paradoxně rozporoval vyjádřením z doprovodného usnesení, že se premiér ve střetu zájmů ocitá.
Pavel Zeman mohl zvrátit diskutabilní rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, tehdy ovládaného hnutím ANO, a poslat tento případ k soudu, ale neučinil tak. Co závažnějšího může být ještě předmětem veřejného zájmu než podezření ze střetu zájmů předsedy vlády, jímž se v souvislosti s dotacemi vážně zabývají i evropské instituce?
Zemanovo rozhodnutí bylo podle kritiků dalším dokladem ovládnutí státu Andrejem Babišem. Důvodů podat správní žalobu by se našlo dost. Obsah pojmu veřejný zájem řeší četná judikatura. V tomto případě by závažným veřejným zájmem mohly být důvody ochrany rovnosti politické soutěže, objektivity médií vlastněných významným politikem, ale i ochrany nezávislého rozhodování správních orgánů.
Nejvyšší státní zástupce dospěl k jinému závěru a oponenti v jeho alibistickém chování spatřovali úlitbu vládní moci. Nyní se ukazuje, že velmi svérázný přístup ke střetu zájmů uplatňuje i ve vlastním případě. Pokud se zveřejněné indicie o soukromém lobbingu za zájmy jednoho účastníka soudního sporu potvrdí, měl by vyvodit osobní odpovědnost.
