ANALÝZA / Hospodářské uskupení BRICS mělo představovat protiváhu světa vedeného Západem. Poslední vývoj ale ukazuje, že spolupráce Brazílie, Ruska, Indie, Číny, Jižní Afriky a nově i Egypta, Etiopie, Íránu, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů má své trhliny. Posílení BRICS proti Západu se zadrhlo ještě před tím, než vůbec začalo. Nově zvolený prezident Argentiny – 8. největšího státu světa – se od uskupení trhnul. A pro uskupení BRICS, které chtělo zaujmout místo po boku Spojených států amerických při řešení světových krizí, je to rána. Z dlouhodobého hlediska ale může BRICS představovat pro Západ problém.

„Prošel před námi slon, my ho ale neviděli,“ napsal argentinský deník Clarín ve svém editorialu, když ekonom Javier Milei v primárkách před prezidentskými volbami získal přes 30 procent hlasů a nechal za sebou favority dalších stran. Argentinské prezidentské volby nakonec excentrický politik vyhrál.

Dále čtěte

Ve světě plném hrozeb potřebujeme silná média. Podpořte FORUM 24

Deník FORUM 24 vznikl jako Svobodné fórum v únoru 2015, aby se přidal mezi ty, kteří chtěli Českou republiku bránit…

Ještě jako prezidentský kandidát zveřejnil na sociálních sítích video, v němž strhával pásky s názvy ministerstev, která chtěl zrušit, a jak slíbil, tak udělal. Hned svým prvním dekretem zrušil více než polovinu ministerstev. Začal ale řešit i trojcifernou inflaci a oživení chátrající ekonomiky, kdy jeho kabinet v rámci šokových opatření oznámil, že oslabí hodnotu argentinské měny o více než 50 procent vůči americkému dolaru. Do Kongresu odeslal i reformní balík. Na stovkách stran v něm popisuje rozsáhlé změny v daňovém systému země, ve volebním zákoně či správě veřejného dluhu.

Stejně razantní i na mezinárodní scéně

Milei sám sebe považuje za anarchokapitalistu. A excentrický – možná i svérázný – politik v zahraniční politice zatím postupuje stejně razantně a tvrdě jako v národních otázkách, když stáhl zemi z plánovaného vstupu do rozšiřujícího se klubu zemí BRICS. V dopise adresovaném vedoucím představitelům Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky Milei uvedl, že rozhodnutí přijatá předchozí vládou byla revidována a že zahraniční politika jeho vlády se v mnoha ohledech liší od politiky jeho předchůdců.

Právě Argentina přitom patřila k tolik oslavované nové skupině šesti zemí, které se k tomuto uskupení chtěly připojit. Uskupení, které mělo vyvážit převahu Západu na světové geopolitické scéně, se tak rozšířilo pouze o Egypt, Etiopii, Írán, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty.

O žádné velké překvapení přitom nejde. Milei už v minulosti kritizoval Čínu a Brazílii, když prohlásil, že nebude jednat s komunisty. Stejně tak byl právě Milei jedním z těch, kteří po ruské invazi na Ukrajinu nešetřili kritikou Ruska. „Svobodný svět proti těm, kteří jsou proti svobodě,“ popsal válku na Ukrajině s tím, že ruský prezident Vladimir Putin je autokrat.

Argentinský prezident navíc uvažoval o nahrazení argentinského pesa americkým dolarem. To jasně ukazuje, že se v budoucnu přikloní spíše k Washingtonu než k Pekingu, Moskvě nebo Novému Dillí.

V posledním desetiletí se přitom vztahy mezi Argentinou a Ruskem spíše prohlubovaly a oba státy navázaly úzkou spolupráci v několika strategických oblastech. Argentina se například stala součástí ruské „vakcínové diplomacie“, když byla jednou z prvních zemí, které obdržely ruskou vakcínu Sputnik V. Sám ruský prezident Vladimir Putin navíc silně podporoval vstup Argentiny do BRICS. K tomu ale nakonec nedošlo.

Státy, které chtějí vyvažovat svět

Vznik neformálního hospodářského uskupení BRICS iniciovalo Rusko a po krátkém namlouvání proběhl v roce 2009 v ruském Jekatěrinburgu první summit. Z něj vzešel i dokument, který měl stanovit cíle celého uskupení.

V něm stojí, že cílem uskupení je podporovat dialog a spolupráci mezi zeměmi postupným, aktivním, pragmatickým, otevřeným a transparentním způsobem. „Dialog a spolupráce zemí BRIC přispívá nejen k naplňování společných zájmů rozvíjejících se tržních ekonomik a rozvojových zemí, ale také k budování harmonického světa trvalého míru a společné prosperity,“ píše se v dokumentu, který podepsali představitelé všech zakládajících členů. O rok později se přidala i Jižní Afrika a z BRIC vznikl BRICS (název je tvořen prvními písmeny členských států v angličtině, pozn. red.).

Jen ti tvoří přibližně 25 procent světového HDP, žije v nich 40 procent veškeré světové populace a těchto pět zemí – Rusko, Brazílie, Čína, Indie a Jižní Afrika – pokrývá 29,5 procent rozlohy planety. Nejde tak o marginální uskupení, které se staví do role ekonomické protiváhy Západu. Ještě důležitější ale je, že v příštích několika desetiletích překoná celková velikost ekonomik zemí BRICS velikost ekonomik zemí G7.

Dále čtěte

Vyprávěj mi o komunismu: Objednávejte knihu Pavla Šafra a Johany Hovorkové o každodennosti, na niž jste možná zapomněli

Je tu knižní vydání podcastu deníku FORUM 24! Johana Hovorková a Pavel Šafr si v desetidílném podcastu povídali o každodenním…

Navzdory této rostoucí paritě se všichni členové BRICS, s výjimkou Ruska, považují za součást globálního Jihu. Cítí se vyloučeni z globálního systému, jemuž dominuje globální Sever. Jejich deklarovaným cílem je usilovat o budoucí systém globálního řízení, v němž budou mít rovné politické a ekonomické slovo v globálních institucích a v němž žádný stát nebude dominovat ostatním.

Celková čísla však skrývají značné rozdíly mezi jednotlivými členy. V rozhovoru pro francouzský deník Le Monde v roce 2021 ekonom O’Neill, který jako první přišel s názvem BRICS, poznamenal, že podíl Ruska a Brazílie na světové ekonomice se „po deseti letech rychlého růstu zmenšil na úroveň z roku 2001“. Ekonomicky uskupení dominuje Čína, která tvoří více než 70 procent celkového HDP bloku.

OECD, nikoli BRICS

Nyní je podíl uskupení na světové ekonomice ještě vyšší. V srpnu loňského roku dostalo pozvánku šest zemí – Argentina, Egypt, Írán, Etiopie, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Pět z nich se na začátku letošního roku k uskupení skutečně přidalo.

Argentina na poslední chvíli otočila. A místo BRICS se chce angažovat v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), na kterou se Javier Milei obrátil s žádostí o zahájení přístupových rozhovorů. A to co nejdříve. Cílem jeho země je prý aktivně obnovit proces přistoupení k členství v OECD.

Jihoamerická země poprvé požádala o členství už v roce 2016 za vlády Mauricia Macriho. Poté, co úřad převzal o tři roky později Alberto Fernández, byl však proces zmrazen. Z Mileiho dopisu vyplývá, že přístupové rozhovory povede ministryně zahraničí Diana Mondinová. Ta už dříve uvedla, že půjde o extrémně dlouhý proces. „Bude to obtížné. Ale musíme se držet pravidel zemí, které jsou mnohem vyspělejší než my,“ dodala.

Komu rozšíření BRICS prospěje?

O připojení k uskupení BRICS v úterý informovala saudská televize, která zveřejnila i video z podepisování potřebných dokumentů. Princ Faisal bin Farhan prohlásil, že skupina BRICS je prospěšným a důležitým kanálem pro posílení hospodářské spolupráce. Království navíc zdůraznilo, že členství země v mezinárodním uskupení pomůže posílit Rijád na světové scéně. BRICS se rozšiřuje a zvyšuje tím svoji váhu ve světě, ale pomáhá spíše menším a rozvojovým státům.

Rusko, Čína, ale stejně jako ony i Indie by chtěly hrát na geopolitické mapě světa hlavní roli a představovat konkurenci Západu v čele se Spojenými státy. Politický sňatek z rozumu, který je k tomuto cíli měl přiblížit, se ale rozpadl ještě dříve, než si státy mohly říct své ano. Uskupení se rozšířilo jen o tři arabské země, Írán a Etiopii. A rozšíření svědčí především jim.

V současné době tak uskupení Západu konkurovat nemůže. Nejde přitom jen o ekonomickou základnu, která uskupení chybí. Uskupení totiž nemá ani společnou hodnotovou základnu. Čína a Indie nyní nejsou na stejné vlně a vztahy mezi Washingtonem a Novým Dillí jsou nejsilnější v dějinách. Rusko je navíc oslabené i díky válce na Ukrajině.

Nejde ale o jediné problémy celého uskupení. Egypt a Etiopie se přou o Nil. Brazílie, Indie, Jihoafrická republika jsou demokratické země, zatímco v ostatních zemích skupiny vládnou různé autokratické režimy, což by mohlo v některých otázkách vést k nesmiřitelnému střetu hodnot.

V současné době BRICS na mezinárodní scéně nehraje takovou roli, jakou by si minimálně v Kremlu, ale i v dalších hlavních městech států BRICS přáli. To se ale v budoucnosti může změnit. „Dalších 27 zemí je na čekací listině a usiluje o získání přinejmenším statusu partnera. Koneckonců počet účastníků nemůžeme během tak krátké doby znásobit pěti. V našem úsilí o zavedení kultury BRICS do globální politiky budeme postupovat postupně,“ tvrdil na konci roku ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Další zájemci o vstup do BRICS by tak západním představitelům mohli přidat další vrásky na čele. Rozšíření o tři arabské země, Írán a Etiopii není pro Západ zatím velkou konkurencí. BRICS se ale chce rozšiřovat a zvyšovat svůj vliv. To může být pro Západ z dlouhodobého hlediska problém. Cesta na výsluní je zatím pro nyní desítku států ještě dlouhá a trnitá. Záleží ale i na tom, jak bude pokračovat další vývoj ve světě.