Polský hnědouhelný důl Turów FOTO: Petr Vodička / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Petr Vodička / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Premiéři Česka a Polska Petr Fiala a Mateusz Morawiecki podepsali ve čtvrtek dohodu o hnědouhelném dolu Turów. Pro někoho je to skvělý tah, který vyřeší vleklý problém, pro jiné něco na úrovni zrady občanů. O co vlastně jde? Kvůli dolu vedly Česko s Polskem spory už šest let.
Z hlediska stoupenců je to jasné. Polsko to uhlí teď prostě potřebuje, a proto se nehodlalo nechat zviklat ani tlakem soudů. Nebudeme se hádat se sousedem, spolučlenem Evropské unie. Lepší něco než nic. Čechům, především těm, kdo žijí poblíž velkodolu, ale vadí ekologické škody, především pokud jde o čistotu vzduchu a ztrátu vody, která do velké jámy odtéká. Odpůrcům dohody se nelíbí, že všechno bylo právně rozehráno v náš prospěch, a navíc nevěří, že Polsko bude dohodu dodržovat.
Česká vláda na svých stránkách o dohodě píše: „Polská strana se v dohodě zavázala mimo jiné k dostavbě a plné funkčnosti podzemní stěny, která by měla zabránit dalšímu odtoku podzemních vod z českého území, ke stavbě zemního valu, který má chránit obyvatele nejbližších obcí před hlukem, prachem či světelným znečištěním, či k přijetí opatření ke zlepšení ovzduší v dotčeném regionu. Do doby ukončení těžební činnosti bude také fungovat Fond malých projektů, jehož prostřednictvím budou financovány místní a regionální projekty v oblasti životního prostředí. Součástí dohody jsou i finanční kompenzace ve výši 45 milionů eur a pětiletá délka dohledu ze strany Soudního dvora EU.“
Částka 45 milionů eur, tedy zhruba 1,08 miliardy korun, půjde podle českého premiéra v rámci kompenzací za těžbu v dole Turów do Libereckého kraje. Deset milionů eur, tedy 243 milionů korun, připadne českému státu.
Když se podíváme na ostřejší kritiky, tak třeba Radek Kubala (pracuje pro organizaci Re-set: platforma pro sociálně-ekologickou transformaci), v Deníku Referendum použil metaforu ze sportu: „Představte si hypotetickou situaci: ve fotbalovém klání vedete pět minut před koncem tři nula. Všichni diváci i celá fotbalová komunita vám přejí úspěch, na vaší straně je i fotbalový svaz a rozhodčím jste tak sympatičtí, že vám občas něco připísknou. A přesto uděláte následující: v poslední chvíli zápas přerušíte a se soupeřem na záchodě mimo zrak veřejnosti uzavřete pokoutnou dohodu, na jejímž základě si následně vpálíte čtyři vlastní branky, a ještě se při tom střelíte pistolí do nohy. Bláznovství? Právě takto se rozhodla postupovat vláda Petra Fialy v letitém česko-polském sporu o hnědouhelný důl Turów, který bere vodu českým příhraničním obcím a výrazně přispívá k rozvratu celosvětového klimatu.“
A2larm v článku Stanislava Bilera shrnuje poslední vývoj, který pro Polsko nevypadal dobře: „V únoru 2021 pak Česko podalo na Polsko žalobu u Soudního dvora Evropské unie. Ten na jaře 2021 vydal předběžné rozhodnutí o zastavení těžby do vynesení rozsudku. To ovšem polská strana nerespektovala. V září proto přišlo rozhodnutí o udělení pokuty půl milionu eur za každý den těžby. Polsko odmítlo pokutu zaplatit. V lednu Evropská komise rozhodla, že bude pokutu Polsku strhávat z evropských dotací. Všechny tyto kroky jsou bezprecedentní – žádný člen Unie si ještě nedovolil takto pošlapávat rozhodnutí soudu.
V lednu pak polský správní soud rozhodl, že po celé dva roky se v dole těží nelegálně. V pondělí 31. ledna avizoval advokát Soudního dvora Evropské unie Priit Pikamäe, že ve čtvrtek vydá k Turówu prohlášení. Ve středu večer česká vláda tajně schválila dohodu neznámého znění. Ve čtvrtek ráno se advokát evropského soudu postavil na českou stranu s tím, že Polsko porušilo unijní zákony. Do Prahy ovšem přilétá polský premiér a podepisuje se neveřejná dohoda, která celý spor ukončuje. Češi dostanou peníze a výměnou zastaví spor u unijního soudu, což byl dlouhodobě hlavní polský cíl. Čeští občané prohráli, životní prostředí rovněž. Vyhrál fosilní průmysl – už zase.“
Podpis dohody přišel v ten nejzajímavější možný okamžik. „Dohoda se podepsala raději rychle, protože jinak by hrozilo, že by evropský soud stihl vydat rozsudek, který by mohl znít podobně jako stanovisko generálního advokáta. Pak už by nic stáhnout nešlo,“ píše na Hlidacipes.org právnička Eva Kružíková. „Na tiskové konferenci český premiér prohlásil, že ‚nám spadl velký balvan z ramen‘ a že bychom žádným jiným způsobem než touto dohodou nedosáhli ze strany Polska takového výsledku. Z toho lze odvodit, že jakýkoli rozsudek by České republice byl k ničemu. Přinejmenším by nám rozsudek evropského soudu ‚nepřiklepl‘ těch 45 milionů eur.“
Máme tedy celou řadu proti sobě stojících argumentů. Co si s nimi počít? Vypadá to tak, že Poláci nebyli v právu, věděli to, a stejně se rozhodli trvat na svém. U nás se to taky ví, ale raději se to vyřešilo takhle, aby se konflikt aspoň na chvíli ztišil a Polsko něco zaplatilo. Je to otázka, co kdo považuje za priority. Na Východě máme hrozbu válečného konfliktu, v příštích měsících se může stát cokoli (nebo nic), obě země mají své vnitřní problémy a třenice, koronavirus napáchal svoje, ekonomika nekvete, peněz je málo, všichni jsou unavení.
Kdyby Polsko platilo pokutu ve výši pět milionů eur za každý den těžby nebo se mu to strhlo z evropských peněz, které dostává, neměli bychom z toho ani euro. Možná je to nesmysl, možná ne, ale třeba by se někdo přiživil na protiunijních náladách. Polští občané jsou zatím jedni z velkých sympatizantů EU, hodně před námi, je ale otázka, co by z toho konfliktu některé politické síly dokázaly vyrobit. Polsko si nezajistilo jiný velký zdroj energie a jadernou elektrárnu, o které se mluví, včas nepostaví, protože to nepostaví nikdo nikde. Možná by Rusko ochotně přistavilo nějakou jadernou ponorku u polských břehů a nabídlo (za pár drobných ústupečků), že se z ní natáhnou dráty na pevninu. (No to byl vtip.)
Vláda Petra Fialy vyřešila spor s Polskem, aspoň zatím, než se třeba ukáže, že voda pořád odtéká, ale jako vedlejší produkt se konflikt přenesl do Česka. Úcta k právu, která u nás není z mnoha důvodů moc silná, dál utrpí.
Zmatení ovšem budou různí takzvaní vlastenci, kteří raději neřešili, že tady Evropská unie stála na naší straně. Jenže zase proti vládě tak milovaných konzervativních sil PiS. Jistě ale něco vynaleznou. Budou se třeba ptát, jestli nejsou poškozeni lidé tím, že je znehodnocena cena jejich pozemků a nemovitostí, nebo budou pátrat, přes koho potečou ty polské stamiliony. Vždycky mohou tvrdit, že oni by to vyjednali lépe. Něco už se najde.
Nakonec něco mohou během let vyřešit úplně jiné vlivy, protože těžba uhlí se může stále méně vyplácet a bude třeba hledat jiné zdroje. Zatím platí, že ta díra v zemi je příliš velká na to, aby bylo možné ji nechat padnout. Ostatně už jsme to někde slyšeli, že to není jen tak: „Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi, chodby tak a tak. Prosím, peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Ten se může zasypat, zatopit, ale nikdo vám ho nemůže vzít!“
A je to.
