Řetězové e-maily se šíří spontánně, nikdo vás nemůže donutit, abyste jej přeposílal svým známým. Svou formou tedy musejí vybízet ke sdílení, popisuje publicista a mluvčí Českých elfů Vít Kučík. V rozhovoru pro deník FORUM 24 dále mluví o tom, že původ řetězových e-mailů je obtížně zjistitelný. Pro zamezení jejich vlivu je podle něj třeba změnit společenské klima.

Co vlastně víme o řetězových e-mailech u nás a jak vzniká jejich databáze?

Řetězové e-maily jsou generačním fenoménem posledních dvaceti let. Čeští elfové vytvořili po republice síť mnoha desítek sběrných míst, na kterých tyto e-maily zachycují, kategorizují, vyhodnocují a ukládají do profesionální databáze. Máme v ní nyní na dvacet tisíc jednotlivých textů.

Jakou část společnosti tyhle řetězové e-maily obsahující dezinformace vlastně zasahují?

Řádově miliony, s řetězovými e-maily se setkala naprostá většina starší generace a velká část té mladší.

Dále čtěte

Na pseudovlastenecké scéně zavládla mizerná nálada. Kreml své stoupence za debakl nejspíš nepochválí

Antisystémové síly jsou u nás nyní zjevně v takovém duševním rozpoložení jako moderátoři ruské televize po úprku svých vojsk od…

Je to způsob šíření dezinformací charakteristický pro Česko, nebo to má obdobu i v zahraničí?

Pro Česko je to typické, vyskytují se ovšem i v jiných zemích. Do jaké míry, to nemáme nějak exaktně podloženo. Osobně v Itálii, kde žiji, jsem se s tím příliš nesetkal, zde ovšem velmi podobný fenomén zprostředkovává aplikace WhatsApp, kde je i starší generace a kde si vzájemně nebo v uzavřených skupinách sdílejí různé meme či krátké texty s podobným obsahem.

Je možné zjistit, odkud tyto e-maily přicházejí a kdo je za nimi?

O to se pochopitelně snažíme. Máme software, který je schopen vytvořit podrobné „pavouky“, které popisují, jak se řetězové e-maily šíří. Naprostá většina je přepošle jen několika známým, ale i to stačí pro lavinovité masové rozšíření. Pak jsou mezi nimi i ojedinělí „superšířiči“, kteří jeden e-mail jsou schopni poslat i na stovky adres. Ti jsou často i tvůrci obsahu.

Máme někdy i indicie o profesionálních iniciátorech e-mailových kampaní, ti jsou ovšem v pozadí, umí dobře mazat svoje metadata a digitální stopu. Obecně ta síť vzniká, funguje a regeneruje se spontánně, profesionální dezinformátoři ji umí jen šikovně inspirovat a zneužívat. Původní inspirace těchto dezinformátorů nepochybně pochází z ruské strany, neboť témata stejně jako další kanály dezinformační scény shodně kopírují všechny ruské narativy.

Je jejich vnější forma, která často obsahuje gramatické chyby a prapodivnou grafiku, odrazem úrovně autorů, nebo je to úmyslné? Nakolik jsou profesionální prací a spontánní tvorbou?

Řetězové e-maily se šíří spontánně, nikdo vás nemůže donutit, abyste jej přeposílal svým známým. Svou formou tedy musejí vybízet ke sdílení. V minulých letech to byl často obsah typu „roztomilá koťátka“, vtipy, nebo „deset nejromantičtějších míst světa“, to jsou věci vzbuzující kladné emoce a nebudí většinou pohoršení, když je někomu bez vyžádání pošlete. Jen velmi malá menšina měla politický podtext.

Dále čtěte

Po oslavách přichází práce. Babiš je tu dál a chce vyhrát volby

Mnoho lidí pochopitelně prožívá euforii z toho, že Česká republika bude mít po deseti letech skutečně důstojného prezidenta. Je to…

Nyní se poměr obrátil – většina e-mailů je manipulativně politických, a aby bylo psychologicky ospravedlněno jejich přeposílání, mají formu šokujícího sdělení „které vám jinde neřeknou“, jakéhosi tajemství, mají bulvární nádech. Můžeme se na to podívat i opačně – šíří se to, co je šokující a bulvární, co nezaujme, ztratí se v prvních liniích šiřitelů. Obsah si hledá formu, forma zpětně vytváří obsah, je to propojené. Určitý typ lidí má slabost pro konzumaci určitého typu zpráv, určité typy zpráv pak „přežívají“ díky šíření těmito lidmi.

Vždy je ale prostor pro profi-manipulátory, kteří tomu mohou jít naproti a tento systém využívat k šíření vlastní agendy. Je jich menšina, ale jejich narativy evidentně inspirují většinu spontánních „lidových tvůrců“, proto je obsah celé sítě velmi monotematicky proruský. Obsahově je téměř identický s dezinformačními weby, jako je Aeronet, Sputnik nebo Parlamentní listy.

Jaká jsou nejčastější témata a jaké způsoby, kterými jsou dezinformace šířeny v těchto e-mailech? Vyvíjelo se to nějak během prezidentské kampaně?

Jak jsem řekl, tematicky jsou dezinformační e-maily velmi podobné jiným dezinfo-kanálům, jako jsou sociální sítě nebo weby. Témata se velmi průhledně odvíjí od toho, co chce Kreml v našem kyberprostoru jako členské země EU a NATO propagandisticky komunikovat. Po celý rok 2022 to byl konflikt na Ukrajině ruským pohledem, české prezidentské volby byly dlouho okrajovým tématem, které nabylo na síle prakticky jen ve své koncovce v závěru kampaně.

Proruskou dezinfoscénu zkrátka daleko více než volby zajímal postoj české veřejnosti k pomoci Ukrajině, což lze také vysvětlit ruským zájmem – žádný výrazně proruský kandidát stejně neměl reálnou šanci a Moskvu teď daleko více zajímá válka a západní podpora vzdorujícím Ukrajincům.

Může být šíření těchto dezinformací trestné a jakými způsoby lze proti němu bojovat?

Trestné být samozřejmě může, ale forma šíření řetězových e-mailů je specifická. Nejsem právník, ale vzhledem k tomu, že každý svůj e-mail pošle jen na několik konkrétních adres a další šíření už nemá pod přímou kontrolou, tuším, že případné dokazování a stíhání by bylo velmi nesnadné.

Dále čtěte

Čas na homeopatika na křivdu. Babišova drtivá prohra ukazuje, že Česko už je dál

Všichni s napětím očekáváme tiskovou konferenci Andreje Babiše. Dopředu víme, co zazní. Půjde o komplot médií, pětikoalice, zlých Pražáků a…

Bojovat s tímto fenoménem samozřejmě lze na několika frontách. Jednak osvětou, každý v této zemi by měl vědět, že tento fenomén existuje, jak vypadá, jaké jsou jeho znaky a nebezpečí. To se už do značné míry i díky našemu přispění děje. To je nutné pro další fázi, a tou je změna klimatu. Přeposílání nevyžádaných řetězových e-mailů by mělo být vnímáno jako společenské faux pas, jako když plivete na podlahu nebo po někom loudíte peníze. Něco, za co se slušný člověk stydí, proto to nedělá, a co pobuřuje, proto si to nenechá líbit od jiných.

Přeposílání zpráv někoho jiného totiž není autentickou soukromou zprávou danému člověku, ale něčím na způsob obtěžujícího podomního prodeje. Když vám zazvoní na dveře prodavači předražených hrnců, také to nevnímáte jako milou návštěvu dvou dobrých přátel. Řetězový e-mail je propagandistické zboží, většinou falešné, zkažené či zcela lživé, je ostuda to posílat druhým.

Touto změnou klimatu, společenského vnímání řetězových e-mailů, je možno jejich šíření do velké míry spontánně omezit bez zvláštních opatření nebo represe. Co se týká superšiřičů, tak na ty již existují prověřené metody proti klasickému spamu, to je marginální problém.

Je nějaký způsob, jakým lze pomoci starším lidem, kteří tyto dezinformace již obdrželi a možná jim věří?

Největší vliv na starší generaci mají jejich děti a vnukové. Mladší generace řetězové e-maily většinou odmítá a je nejpřirozenějším zdrojem osvěty vůči svým blízkým. Není to ovšem mnohdy snadné ani rychlé, problém je složitější. Chce to mnoho taktu, empatie a trpělivosti. Příklady ale dokládají, že je to reálná a přirozenější cesta než třeba nějaká specializovaná osvětová školení, kterých se účastní jen zlomek populace. Změna společenského klimatu a vnímání problému od mladší generace směrem k té starší se zdá momentálně efektivnější.