Informace není bod v prostoru, má nějaký začátek, směr a dá se měřit. „Mám teorii, že by to mohlo pomoc překlenout problém informačních bublin,“ vysvětluje Petr Ulrich, když představuje nový projekt globálního boje proti stále přesvědčivějším dezinformacím a deep fakes.

Sám pracuje právě na teorii vektoru informace. Není však nutné zacházet do detailu, co to vlastně je, podstatné je jiné sdělení: že je to jen jeden střípek v mozaice toho, jak dezinformacím účinně vzdorovat.

„Téma dezinformací je dnes pojímáno hlavně přes média, přes osvětu. To je samozřejmě důležité, ale musíme se dívat mnohem dál, vědecky a mezioborově, musíme sdílet zkušenosti, objevy, i když jsou to třeba jen střípky,“ vysvětluje záměr projektu Dezimatrix, který zaštiťuje brněnská Masarykova univerzita.

Na místě je upřesnit, že Ulrich je muž, který by mohl na vysokých školách spíše vyučovat.

Vysokou školu, matematickou informatiku, vystudoval už dávno, dlouhodobě a úspěšně podniká, působil i v kalifornském Silicon Valley a v roce 1994 založil vůbec první internetový obchod v Česku – shop.cz.

Hra kočky s myší

„Byl jsem před časem na právní konferenci a tam zaznělo, že deep fake začíná být zásadní problém i z hlediska forenzního práva. Proč? Protože když dnes získáte nahrávku korupčníka pořízenou třeba skrytou kamerou, může se díky rozvoji technologií účinně hájit tím, že to není on, že je to deep fake,“ nabízí Ulrich příklad toho, jak se zdánlivě úzký právní problém může stát součástí popisu většího problému a nakonec i společného hledání řešení.

Přesně tohle je podle něj důvod, proč projekt vzniká: „Existuje spousta dalších informací, expertních konferencí, které se tématu dezinformací nějakým způsobem jen dotknou, ale zatím chybí platforma, která to překryje a bude primárně pro odborníky. Často jde o okrajové téma, jehož se někdo svým výzkumem jen dotkne, ale je zásadní, aby se o tom dozvěděli i ostatní, protože tam může být překryv s tím, na čem pracují oni.“

Sám Ulrich se k problematice dezinformací, a jak říká k mezioborovému pohledu na informatiku, dostal v době, kdy mapoval situaci kolem amerických prezidentských voleb a roli, jakou v nich sehrál Facebook nebo Google.

Dezinformace jsou podle Ulricha různého druhu – může jít jen o snahu nahánět na webu kliky na smyšlené články, zásadnější je ale jejich politický cíl. „Společné je, že je tam jasná motivace. A čím zajímavější ta motivace je, tím více zdrojů a profesionality na to jde. Důsledkem je rychlý vývoj, který je vidět právě u deep fake.“

Klasickým představitelem deep fake jsou zfalšovaná videa, která jsou k nerozeznání od reálných záběrů a která dokáží kupříkladu politikům vložit do úst to, co ve skutečnosti nikdy neřekli.

Politiku nechme stranou

I když se v souvislosti s informační válkou nejčastěji poukazuje na Rusko, Ulrich zdůrazňuje, že Dezimatrix nechce být politický projekt, protože by to odvádělo pozornost od podstaty:

„Nebudeme ukazovat prstem na Rusko, i když si o něm můžeme myslet cokoli. To by jen odvádělo pozornost od toho, co chceme řešit. Zlý může být kdokoli. Chceme, aby vznikly nástroje a obranné mechanismy proti dezinformacím. Je to jako s kriminalitou, tu také nevymýtíte, ale už máte nástroje a víte, co s ní.“

Podobně jako v případě kriminality je i obor informační války, fake news a dezinformací nastavený tak, že pachatelé bývají krok před těmi, kdo se snaží problém řešit.

„Deep fake videa budou hrou kočky s myší, tvůrci budou vždy o krůček dál a je to velký průšvih. Sama podpora kritického myšlení nestačí, musejí vzniknout nástroje, technologie, procesy, pravidla, která nám pomohou se s tím vypořádat. Za tím musí stát právě vědecký výzkum,“ vysvětluje Petr Ulrich.

Musí podle něj vzniknout i něco, co půjde proti proudu velkých platforem typu Facebook, YouTube a Google a jejich algoritmům: „Bubliny neodstraníme, ale je nutné se s tím nespokojit a nabízet nástroje, třeba nějaké automatické zpětné ověřování, reverzní inženýring. Nejde zároveň o to něco takového vytvořit, ale i doručit cílové skupině.“

„Žijeme v době, kdy vše chceme rychle a vše má být sexy. Znám to, jsem podnikatel, ale tohle není žádný start-up a nečekám ani rychlé, ani sexy výsledky. Skutečný pokrok je ale právě ve vědeckém výzkumu. Podívejte se na mikrovlnku, kterou má každý doma – ta vznikla díky vědě, vesmírnému výzkumu,“ nabízí paralelu Ulrich.

„Jde o to, nebýt solitér a v rámci vědecké komunikace si pomoct. Nechceme, aby se lidský um a vědecké výsledky ztrácely,“ doplňuje.

Svět změníme, ale až později

Projekt Dezimatrix má už nyní podobu webové stránky, platformy pro komunikaci i sdílení zkušeností a informací.

„Cílová skupina jsou odborníci, ne třeba moje maminka. Ale i k té by to pak nějakým řetězcem událostí mělo časem dorazit. Cílem je připravit společnost na výzvu, že budeme žít ve světě, kde neexistuje pravda,“ konstatuje Ulrich.

Proto také projekt vzniká kompletně v angličtině a má globální ambice. Podstatou je, aby se ti, kdo se do projektu zapojí, sdíleli výsledky svého výzkumu z různých oborů: „Budou tam i diskusní skupiny, mohou se tam vkládat odkazy, náměty, diplomové a rigorózní práce… Chceme spolupracovat už se studenty. Přes fakulty a vedoucí prací. Bude tam i tým rešeršistů, ať už z řad knihovníků, nebo studentů knihovnictví.“

Cílem je i získat propagátory – ambasadory projektu, zástupce různých oborů, kteří cítí důležitost problému dezinformací a pomohou s propagací i novými kontakty.

„Nečekáme, že hned změníme svět. Vědecká práce je běh na dlouhou trať. Věřím, že se ukáže, že ajťák, informatik, právník, psycholog či lingvista mohou sdílet zajímavé směry svého výzkumu. Informovat se a mezioborově se inspirovat – to je hlavní cíl Dezimatrixu,“ říká Ulrich.

Převzato z webu Hlidacipes.org.