Vláda Petra Fialy se rozhodla navýšit životní a existenční minimum coby pomoc domácnostem v situaci rostoucích cen. Kabinet dlouhodobě odmítá pomáhat plošně, a naopak upřednostňuje konkrétní adresnou pomoc těm, na které vysoká inflace dopadá nejcitelněji, za což ho právě kritizuje hnutí ANO a bývalá ministryně financí a dnešní předsedkyně poslaneckého klubu Babišova uskupení Alena Schillerová. V čem má postoj Fialovy vlády své opodstatnění a na co by si měla dát pozor?

Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová dnešním vládním stranám vytýká, že v době Babišovy vlády, kdy řádil covid, prosazovaly plošnější a větší pomoc, nyní však lidem plošně pomáhat nechtějí a namísto toho je posílají žádat o dávky státní sociální podpory.

Obě situace samozřejmě nelze dost dobře srovnávat, protože celoplošné uzávěry a bezprecedentní opatření daná covidem byly něco jiného než dnešní vysoká inflace, byť se dá argumentovat i tím, že zdražování je minimálně zčásti dané důsledky války na Ukrajině, která je rovněž něčím mimořádným, co nemá precedens. Ovšem pořád platí, že virus vedl k uzavření velké části ekonomiky a minimálně na začátku pandemie měla plošná opatření týkající se například OSVČ své opodstatnění.

Zároveň jakékoli rozdělování veřejných finančních prostředků je politickým rozhodnutím, které nelze zcela objektivně posoudit. Skutečnost je totiž taková, že každá vláda se rozhoduje v prostředí omezených zdrojů, všemožných zájmů a priorit, které jdou často proti sobě, a v neposlední řadě i svých vlastních hodnot a záměrů.

Strany vládní koalice tak chtějí pomáhat válečným uprchlíkům, protože to jednak odpovídá jejich hodnotám a zásadám a jednak je to nutné i z hlediska integrace těchto lidí do naší společnosti. Navíc chtějí pomáhat českým občanům a firmám, na které dopadá zdražování energií a pohonných hmot. A kromě toho chtějí také konsolidovat naše veřejné finance a snižovat rozpočtové schodky, protože to vyvěrá z jejich hodnotového nastavení, a rovněž chtějí zabránit tomu, aby Česko platilo příliš vysokou částku na úrocích ze svých dluhů.

Není toho vůbec málo, a pokud to Fialova vláda chce dělat všechno naráz, musí být velmi opatrná a hledat mezi tím jistou rovnováhu. Tomu odpovídá i postoj ministerstva financí, které na jedné straně vnímá potřebu zajistit a financovat adresnou pomoc potřebným, zejména domácnostem ohroženým vysokými cenami energií, na druhé straně se však mluvčí resortu Tomáš Weiss vyjádřil takto: „Všechny tyto dodatečné výdaje je nicméně třeba pečlivě zvažovat v kontextu možností veřejných rozpočtů, jejichž postupná konsolidace zůstává jednou z priorit ministerstva financí a celé vlády.“

Hodinové fronty u čerpacích stanic

Vzhledem k tomu, že hnutí ANO takovou prioritu nemá a upřednostňuje co nejvíce se svým voličům zavděčit dnes a problémy odložit na později a jeho voliči to také tak vyžadují, na místě Fialovy vlády by to mělo o něco jednodušší. Podle Schillerové tak Petr Fiala zvolil cestu, kdy nechá následky veškerého zvyšování cen plnou vahou dopadnout na mnohdy už zoufalé občany.

Dále čtěte

Šance Andreje Babiše na zvolení prezidentem se snížily, protikandidáty by to ale nemělo ukonejšit

Tím, že byl předseda hnutí ANO Andrej Babiš minulý týden obžalován v kauze padesátimilionového dotačního podvodu ohledně stavby areálu Čapí…

Strany vládní koalice však mají odlišné priority a jejich voliči po nich chtějí něco jiného, než aby v situaci, kdy ještě před válkou na Ukrajině byl plánovaný schodek našeho rozpočtu 280 miliard korun (a nelze si myslet, že válečný konflikt to zlepší), si vláda půjčovala na to, aby před zdražováním chránila ještě někoho jiného než ty nejslabší. Navíc, jak upozorňuje ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, například v Maďarsku, které přistoupilo k regulaci cen pohonných hmot, se po jejich zlevnění začaly tvořit hodinové fronty u čerpacích stanic, až jim pohonné hmoty došly.

Na tom je krásně vidět, že se zastropováním cen paliv či s odpuštěním DPH na energie to vůbec není tak jednoduché, jak se hnutí ANO tváří (kromě toho snížení DPH na nulu podle ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše není možné v souvislosti s evropskými pravidly).

Zajímavé je, že místopředsedkyně hnutí ANO Schillerová si pro svou kritiku Fialovy vlády vzala na pomoc i politického analytika blízkého ČSSD Lukáše Jelínka, který ve svém středečním komentáři pro Právo napsal: „Zdá se, že koalice vyrazila na sebevražednou misi. Občanům bude opakovat, že se musí spoléhat sami na sebe, poněvadž kabinet tu pro ně není. Nemáte na energie, na benzín, na nájem, na základní potraviny? Jděte žmoulat čepici na sociálku, ale musíte tam doložit, že opravdu padáte na ústa.“

A pokračuje: „Plošně se bude pomáhat pouze běžencům, starousedlíkům ne. Diví se pak někdo, když lidé žehrají na dvojí metr a začínají na uprchlíky z rozbombardované Ukrajiny žárlit? Přitom zbytečně. Vláda disponuje kapacitou věnovat se humanitární katastrofě i ekonomické krizi paralelně. Od toho má osmnáct členů, aby si rozdělili role. Když předsedkyně Sněmovny připouští, že ‚budeme muset přehodnotit rozpočtové priority‘ kvůli přílivu statisíců ‚nových lidí‘, proč není ochotna uvažovat o tomtéž kvůli zde dávno přítomným milionům ‚starých lidí‘?“ ptal se Jelínek.

Obtížné hledání rovnováhy

Opět se vracíme k tomu, že žijeme v prostředí s omezenými zdroji, a vláda si zkrátka nemůže dovolit výrazným způsobem snižovat rozpočtový schodek, poskytnout okamžitou velkorysou pomoc statisícům Ukrajinců, investovat značné finanční prostředky do jejich začlenění, které se nám s největší pravděpodobností časem vrátí, a ještě plošně pomáhat všem, kterých se dotýká všudypřítomné zdražování. A to navíc v situaci, kdy dost možná hrozí recese.

Dále čtěte

Představitelé hnutí STAN se zatím nepoučili a opakují ty samé chyby. Co přijde dál?

Od té doby, co se loni v říjnu konaly volby do poslanecké sněmovny, nejvíce různých nepříjemných kauz ze všech vládních…

Vláda mezi tím vším musí hledat rovnováhu. Neměla by proto trvat na dogmatickém snížení rozpočtového schodku za každou cenu, pokud by to představovalo příliš velké problémy. Zároveň to nemůže přehánět ani s pomocí válečným uprchlíkům, jenže počáteční plošná pomoc je opravdu nejefektivnější (stejně jako tomu bylo ze začátku u covidu) a zároveň bez investic do začlenění příchozích na tom dlouhodobě budeme ještě mnohem hůře. Stejné je to i s pomocí ohledně vysokých cen, kterou se vláda snaží zúžit tak, aby byla kompatibilní s výše zmíněným.

V žádném případě tak nejde o to, kolik má kabinet členů a jak si rozdělí své role. Zároveň je pravda, že si vládní politici musí dávat pozor na to, jak jejich výroky působí, protože pokud jejich rétorika vyznívá arogantně, ničemu to neprospívá. V tomto smyslu Jelínek vyzdvihl dvě citace předsedkyně poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové z nedělní Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News: „Je vidět rozdílný přístup Babišovy vlády a Fialovy vlády. Já jsem ráda, že premiér Fiala jel na Ukrajinu a že Ukrajinu jednoznačně podpořil. Nikoli že by jezdil podívat se na to, kolik kde stojí salám.“ A pak také: „Podle mě se vlády nemají starat o lidi. Mají se starat o to, aby v této zemi bylo bezpečno. Já jsem přesvědčena, že nikdo nepotřebuje vodit za ručičku.“

Markéta Pekarová Adamová tím chtěla říct, že stát má především nastavit podmínky, aby se o sebe občané mohli starat sami, a má pomáhat těm, kteří to opravdu potřebují. Jenže výsledný dojem, který podporuje hnutí ANO, může být, že vládě na občanech nezáleží ani za mák a v situaci vysokých cen je nechává na holičkách. Na podobná slova a jejich víceznačnost je zkrátka třeba si dát pozor, protože v konečném důsledku mohou už tak těžkou situaci, ve které se Fialova vláda ocitla, ještě zhoršit, což ve výsledku uškodí nám všem.