Premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Oznámení o smrti Karla Gotta zasáhlo každého. I jeho odpůrci se shodnou na tom, že byl velkým profesionálem a osobností se zahraničním přesahem. Zaslouží si pocty, ale vláda svojí populistickou aktivitou přestřeluje. Státní pohřeb je jiná kategorie, určená významným státníkům.
Hodnocení odkazu nejslavnějšího českého zpěváka je jednou stranou mince, na kterou ještě bude dostatek času. Bohužel však bleskurychle došlo k vývoji, který tuto smutnou událost mediálně posouvá do jiné roviny. Krátce poté, co se veřejnost o tragické zprávě dozvěděla, a mnozí věnovali Karlu Gottovi tichou vzpomínku, ať už k němu měli jakýkoli vztah, vjela do křehkého terénu piety vládní marketingová mašinérie.
Mimořádné zasedání vlády
Premiér Andrej Babiš okamžitě svolal mimořádné zasedání vlády. Před jeho začátkem oznámil svůj návrh na vypravení státního pohřbu v katedrále svatého Víta, doprovázeného jednodenním státním smutkem. S podobnou iniciativou souběžně vyrukoval ministr kultury Lubomír Zaorálek.
Vláda se na těchto krocích hladce shodla, aniž jsou známy takové „detaily“, jako je termín, podoba státního pohřbu a potvrzený souhlas rodiny, která má teď jiné starosti. Dostává se pod značný mediální nápor, který podobné iniciativy jenom zesílí. Nehledě na to premiér Babiš oznámil, že státní pohřeb zajistí Úřad vlády. Hrad, který tuto ideu podporuje, už spustil vlajky na půl žerdi. Akčnost především, chtělo by se dodat.
Jenže střízlivý pohled, oproštěný od vzedmutých emocí, ukazuje něco jiného. Pojem státní pohřeb je terminus technicus, který má přesně daná pravidla, jež nelze upravovat podle libosti. Historicky byl na našem území vyhrazen panovníkům a později prezidentům. Pokud si odmyslíme období totality, státní pohřeb byl vypraven Tomáši G. Masarykovi, Edvardu Benešovi a po pádu komunismu pouze Václavu Havlovi. Státní pohřeb jakožto hold zpěvákovi populární hudby, jakkoli významnému, naprosto vybočuje z tradic.
Státní pohřeb má přesnou definici
Na tento rozpor upozornil bývalý ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt, proslulý svojí precizností, v rozhovoru pro server iDnes (2. 10. 2019). „Státní pohřeb má přesnou definici a pravidla,“ vysvětluje. „Nedá se z nich vybírat. Jsou pravidla, která je potřeba dodržet, protože mají v sobě ukrytou symboliku a historii. Je to název pro několik ceremoniálních aktů nejvyšší úrovně – od převezení rakve, samozřejmě za účasti armády, generality, s koňmi a na lafetě, převáží se na symbolické místo, následuje smuteční rozloučení ve Vladislavském sále, za účasti veřejnosti, která se zesnulému přijde poklonit.“
Součástí státního pohřbu je smuteční zasedání obou komor parlamentu, naopak jím není poslední rozloučení ve Svatovítské katedrále, jak navrhuje premiér Babiš. Forejt proto doporučuje pohřeb se státními poctami, což je méně okázalý akt spíše odpovídající situaci, aniž by tím chtěl Gottův význam snižovat.
Je skutečně zvláštní oznamovat veřejně předem takto výpravnou akci, aniž by byly známy představy rodiny zesnulého. Nedala by přednost civilnější podobě? Může si vůbec dovolit takovou nabídku odmítnout, aniž by jí hrozilo bulvární pranýřování za snižování odkazu populárního umělce?
Ponížení státu
Forejta zarazilo i to, že Hrad spustil vlajky na půl žerdi. „Musí být vyhlášen státní smutek, ať jednodenní nebo vícedenní. Pokud je spuštěno už teď, je to špatně. Je to hrubá chyba proti zákonu. To jsou železná pravidla, která nesmí být porušena. Jiné zacházení je hrubé zneuctění státního symbolu. To není úcta ke Karlu Gottovi, to je ponížení státu, který mu chce vzdát úctu,“ tvrdí.
Státní smutek byl v historii České republiky vyhlášen pouze třikrát. V září 2001 po teroristickém útoku v New Yorku, v dubnu 2010 po letecké havárii u Smolenska, kdy zahynul polský prezident Lech Kaczynski, a v prosinci 2011 k uctění památky Václava Havla. Nebyl například vyhlášen v souvislosti se živelnými katastrofami s oběťmi na životech, nebo po velkých průmyslových či těžebních haváriích. Je to dnes skutečně ten pravý případ?
Medvědí služba
Hektická aktivita vlády otvírá další otázky. Když se už takto mění definice státního pohřbu, nevyvolá to polemické reakce, proč Karel Gott, a nikdo jiný? Nezasloužili si takové pocty například vědec světového významu Antonín Holý, který významně přispěl k léčbě AIDS, nebo lékař Josef Koutecký, který zachránil tisíce onkologicky nemocných dětských pacientů? Co váleční hrdinové RAF, nebo účastníci druhého a třetího odboje?
Mnozí pamětníci, kteří v době normalizace poslouchali jinou hudbu, složitě sháněli desky oblíbených anglosaských kapel a navštěvovali koncerty později zakazovaných skupin, tehdy neměli pro čelné „oficiální“ interprety z televizních estrád velké pochopení. To vše by dnes bylo možné brát s odstupem a nadhledem.
Vláda Andreje Babiše však tuto pietu okázalými populistickými manévry narušuje. Předvádí tak nejen svoji neuměřenost a nekompetenci, ale až příliš průhlednou snahu „prchalovsky“ nahnat politické body. Prokazuje tím Gottově památce medvědí službu.
