Vlastimil Vondruška. FOTO: ČTK/Pancer Václav
FOTO: ČTK/Pancer Václav
Historik a autor nesčetných knih a především zdrcující kritik prohnilého Západu Vlastimil Vondruška napsal pojednání o nenávisti. Schytali to od něj i „poklonkující média, ideologové a patolízalové“.
Pan Vondruška přesně nejmenuje, koho má na mysli. Z textu samotného (První zprávy, 30. dubna), kdybychom se drželi jen písmem, to vlastně nepoznáme. Přináší nám ale hlubokou úvahu o nenávisti:
„Nenávist má iracionální kořeny a často se pro ni nedá najít rozumné vysvětlení. Jako bychom pluli uprostřed řeky a už si nepamatujeme, kde ta řeka pramení, a naprosto nejsme schopni dohlédnout, kam vlastně teče. Plácáme se uprostřed proudu, snažíme se plavat a neklesnout pod hladinu, a nevíme, co dělat. Na lodičkách kolem nás plují politici a bohorovně pokřikují, abychom se nebáli, protože mají vše pevně v rukách. Jenže nemají v rukách nic, protože ten proud je žene stejně jako nás. Ti chytřejší si to uvědomují, ale většina ne. Politici si asi naivně myslí, že když do té řeky nenápadně vlijí trochu špíny, tak se nejspíše voda rozestoupí, jako kdysi Rudé moře před Mojžíšem a jeho lidem.“
Když dojde na biblická přirovnání, vypadá to hned tak nějak myslitelsky. Mojžíš teda do moře nic nelil, jak vědí ti, co to četli. Zvedl svou hůl nad vodu, protože mu to tak řekl Hospodin. Ale nebudeme se zdržovat u detailů. Jděme dál, třeba se dobereme něčeho konkrétního.
Vondruška píše: „A tak šíří pomluvy a lži, a ještě si myslí, že dělají užitečnou práci. Jenže ve skutečnosti spíše naštvou někoho na sousední lodičce. Má to však háček. Pokud je ta lodička větší než jejich, pak je mohou ti silnější shodit do řeky. To je pak křiku, že se porušují pravidla slušnosti! Topící se politici a novináři se najednou ocitnou ve vodě stejně jako my. Jenže na rozdíl od nás neumějí plavat a navíc považují za ponižující plácat se mezi lidem, a tak se rychle škrábou na nejbližší lodičku, i za cenu, že je to třeba ta, na kterou ještě před chvílí plivali. A začnou plivat na jinou, podle toho, co jim nařídí lodivod té, na které se zrovna ocitli.“
Takže zase nic. Musíme tedy přetrpět ještě pár řádek: „Tak by se daly obrazně vylíčit lodičky, které unášely naše politiky za posledních sto let, protože vždycky se nakonec octnou v nějaké cizí, ať již pod vlajkou Vídně, Berlína, Moskvy, Bruselu či Washingtonu. Podle toho musíme rozumět ideologickým výpadům našich politiků a jim poklonkujících médií, ideologů a patolízalů. Vlajky se vždycky proměňovaly a proměňovat budou.“
Moc jsme se toho nedozvěděli, ale už víme, že pro pana Vondrušku jsou Vídeň, Berlín, Moskva, Brusel a Washington kvalitativně to samé. Na to, že vystupuje jako historik, to není moc uspokojivé. Trochu jako kdyby tvrdil, že Jack Rozparovač a primář Sova jsou v zásadě totéž. Vždyť řezají do lidí. MUDr. Sova dokonce ještě víc a ještě si za to nechal platit a nestyděl se to dělat veřejně.
Zajímavá je ta věta: „A tak šíří pomluvy a lži, a ještě si myslí, že dělají užitečnou práci. Jenže ve skutečnosti spíše naštvou někoho na sousední lodičce. Má to však háček. Pokud je ta lodička větší než jejich, pak je mohou ti silnější shodit do řeky.“ Ta větší lodička je co? To už je skoro na nějaký projektivní test. Museli bychom prozkoumat, kdo byl v posledních dnech předmětem nějaké kritiky, že se pan Vondruška tak rozhořčil.
Nejvíc to tedy schytalo Rusko, protože se tady motali příslušníci jeho tajných služeb a pak vybouchl muniční sklad.
Byli to ti samí, co bloumali v Británii, načež následovala otrava Skripalových. Taky v Bulharsku byly nějaké výbuchy, a to poté, co si ruští cestovatelé zřejmě prohlíželi tamní památky.
Rovněž trestně stíhaný premiér Andrej Babiš trpěl, protože mu zlý Brusel vzkázal, že je fakt ve střetu zájmů. Mučedníka najdeme i na Hradě, protože vzbudilo údiv, že se prezident týden nevyjádřil ke kauze vrbětického výbuchu. Pak, údajně po hlubokém studiu materiálů, vystoupil a navykládal nesmysly budící dojem, že je buď vyčetl v proruských dezinformačních webech, nebo mu je na papírku poslali přímo z ruské ambasády. Následoval tak halasný vítězný povyk z východní části kontinentu, že to slyšel i hluchoněmý.
Možná to Vlastimil Vondruška myslí úplně jinak. Třeba ve skutečnosti podrobil zdrcující kritice zdejší komunisty, kteří setrvávají ve svém klanění se Kremlu, ať tam sedí kdokoli. Možná je to rafinovaná kritika Miloše Zemana, který se před ruským (a čínským) mocipánem chová vždy neskutečně servilně. Pak by to ale mohl říct, protože jinak musíme jeho výplody považovat buď za nějakou poruchu myšlení, nebo nějaký jeho vlastní způsob služby. Přehled má ale jako autor všestranný. Vždyť přispěl do publikace nazvané Vybrané kapitoly z revolučních dějin kladenského okresu, kterou v roce 1983 vydal okresní výbor KSČ.
