Probíhající kongres ODS vzbuzuje značnou pozornost českých komentátorů. Na rozdíl od ochotného šíření vítězné atmosféry z předchozího stranického sjezdu Pirátů však ohledně ODS spíše šíří skepsi k tomu, že by kongres přinesl něco převratného. Přitom preference ODS a Pirátů jsou zhruba vyrovnané a ODS je důležitou stranou v kontextu české politiky a naděje na změnu.

Proč tu je ten diametrální rozdíl v konvenčním pohledu na obě strany? Od ODS se zjevně vzhledem k její historii čeká více a na fenomén Pirátů se pohlíží jako na neotřelou novinku, která vzbuzuje sympatie novinářů.

Jenže je tu i jiný úhel pohledu, než je aktuální mediální konvence. Je to očekávání voličů. Tento pohled vyjádřil komentátor Reflexu Bohumil Pečinka, který na server Info.cz napsal:

„Loňské demonstrace na Letné ukázaly jedno: v ,nebabišovské‘ části společnosti je silné politické napětí a početné středostavovské vrstvy hledají své politické mluvčí. Na tomto půdorysu je ,drobečková‘ politika ODS, spojená s radostí z každého procenta v průzkumech navíc, vnímána jako něco absolutně nepatřičného. Možná si toho vedení ODS nevšimlo, ale městský středostavovský volič vyhlásil už před časem veřejnou soutěž na to, kdo ho zbaví vlády Andreje Babiše. Věřme, že se vedení ODS do této soutěže nezapomene přihlásit.“

Pečinka tím vyjádřil podstatu současného problému středostavovských voličů. Široká střední vrstva a zejména většina městského obyvatelstva dnes nemá dostatečně silné politické zastoupení na politické scéně. Těch 12-15 procent, jež přisuzují průzkumy ODS, a 5 procent pro TOP 09 zdaleka neodpovídá váze, kterou tato významná část společnosti představuje. Piráti komplikují tuto situaci tím, že reprezentují jednak přirozené inklinace progresivní levice, ale zároveň obsluhují i mladé středové liberály, kteří by je nevolili, kdyby si uvědomili, jak až jsou Piráti nalevo. Proto je maska Pirátů marketingově velmi výhodná. Znejasňuje, o co jde, a tím rozšiřuje voličský elektorát Pirátské strany.

Věčné debaty politiků ODS o tom, zda se vymezovat či nevymezovat vůči předsedovi vlády, jsou zcela neefektivní. Opoziční strana se přece musí jasně vymezit vůči vládě. Ale to hlavní je, že tu je mnoho svobodomyslných, západně orientovaných voličů, kteří necítí, že by se za jejich zájmy někdo pral. Debaty o správné míře konzervatismu či o míře antibabišismu jsou proto o poznání méně důležité oproti zájmům střední vrstvy, která byla od počátku devadesátých let nositelem a hnacím motorem společenských změn směrem k moderní svobodné společnosti. Dnes, kdy tento koncept ohrožují autoritáři z mnoha stran, je potřeba se vrátit k podstatě. K zájmům této obrovské skupiny Čechů, jež přišla o politický vliv kvůli ďábelské souhře destrukčních faktorů. Patří sem Zemanovo strašení migranty, ruská propaganda, Babišova antikorupční hysterie, chyby západních politiků, likvidace liberálních a prozápadních médií, protievropská propaganda, atd…

Voliči z městské střední vrstvy přirozeně pohrdají Zemanem, Babišem, Okamurou či Filipem. S žádným z nich se paktovat nechtějí. Chtějí žít v moderní civilizaci a ne v polovičním Rusku. Nejde zde tudíž jen o jednoho oligarchu, nýbrž o to, aby svobodomyslná politika opět vítězila. Voliči z městské střední vrstvy nejsou žádnou levicově liberální kavárnou pravdoláskařů, jak se to snaží vykreslit Miloš Zeman. Jsou to naopak lidé, kteří nesou ekonomickou zodpovědnost a iniciativu. A jejich současný význam pro společnost by odpovídal možná i polovině voličských hlasů rozdělených mezi dvě strany. Pak by byl náš svět teprve v pořádku.