Bývalý předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda. FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz
NÁZOR / Tvář ANO druhé kategorie Radek Vondráček se statečně zastal disidenta nové doby Cyrila Svobody. Toho teď lidovci vyzvali k opuštění strany, nebo mu hrozí vyloučení. Chápeme, vždyť Svoboda dokonce působil jako poradce Andreje Babiše. Poslední kapkou ale byl rozhovor, který expředseda lidovců poskytl proruskému propagandistickému webu Voice of Europe.
„Téměř přesně před 20 lety, 22. 4. 2004, Cyril Svoboda navzdory vážnému zranění po autonehodě zachraňoval svou stranu při těsném hlasování v poslanecké sněmovně. Dnes ho jeho rodná strana vyzývá, aby zvážil svůj odchod ze strany z důvodu svých nevhodných politických názorů a aktivit neslučujících se s politickým směřováním strany. Taková hezká oslava výročí po bolševicku,“ rozhořčil se Vondráček na síti X.
Vondráček je členem útvaru, který vede komunistický kariérista a agent komunistické Státní bezpečnosti, takže by o bolševických metodách raději neměl mluvit.
Mluví o nich ovšem i sám Cyril Svoboda, když se hájí. „Nejsem v konfliktu s členskou základnou KDU-ČSL. Konflikt vyvolal ministr Hladík tím, že zavedl stalinskou metodu v KDU-ČSL vylučovat lidi pro názor. Své členství jsem zvážil a zůstávám,“ tvrdí Svoboda.
Pan expředseda by měl vědět, co jsou to stalinské metody, když vede politickou akademii. Ty by v jeho případě vypadaly asi tak, že by ho šéf strany nejdřív pozval na svou daču na mejdan. Tam by všichni vesele popili a Marian Jurečka by ho ujistil svým neochvějným přátelstvím. Pak asi do týdne by ve tři ráno před Svobodovým příbytkem zaparkovalo černé auto, do kterého by byl bratr a člen strany, v tu chvíli tedy už bývalý bratr a člen, vyvlečen v poutech.
Pak by o něm nějakou dobu nikdo neslyšel, načež by následovaly dvě možnosti. Bývalý bratr by zmizel a nikdo by se neodvažoval zeptat, kde je, dokonce ani zmínit, že někdo takový vůbec existoval. Varianta dvě: bývalý bratr by byl veřejně souzen, přiznal by se k četným zločinům, například, že se pokoušel otrávit Mariana Jurečku poloniem, novičokem a nudnými řečmi. Současně by pro sebe požadoval nejvyšší trest, v čemž by mu bylo vyhověno. Zhruba takhle vypadaly stalinské metody a úplně se nezdá, že by ministr Hladík postupoval přesně tímto způsobem.
Říct, že někdo je vyloučen za „názor“, zní působivě. „Názor“ je božstvem současné doby a je úplně jedno, o jaký názor se jedná. Jako by stačilo, že někdo nějaký má, a tím pádem je nedotknutelný. V samotném ANO to ovšem nejspíš neplatí. Mít jiný názor než Andrej Babiš znamená v politické divizi Agrofertu trest smrti.
Pokud jde o názory Cyrila Svobody, můžeme připomenout slavnou fotografii, kdy sedí Svoboda u jednoho stolu s Putinem na oslavě deseti let stanice RT v roce 2015. Po Svobodově levici je generál Michael Flynn, jeden z největších zrádců Ameriky v historii, režisér Emir Kusturica, známý proputinovskými názory, šéf Putinovy administrativy Sergej Ivanov (bývalý generál KGB) a jeho zástupce Alexej Gromov (ten říká ruským médiím, co mají sdělovat), a kremelský Goebbels Sergej Peskov. Doplňuje to Jill Steinová, kandidátka na prezidentku USA za americké Zelené, jejíž kampaň stanice RT velmi podporovala. Sedí tam také bývalý poslanec Bundestagu Willi Wimmer, kritik americké zahraniční politiky.
Svoboda si samozřejmě myslí, že sedět u jednoho stolu s někým nic neznamená. Když se ale podíváme na to složení, dostal se skutečně do zvláštního výběru. Hlavně je ale zajímavé to datum a akce sama. Je to rok po anexi Krymu Ruskem a RT je nástrojem ruské režimní propagandy. Proč někdo jde na oslavu hlásné trouby autoritářského režimu? To je nějaká ztráta soudnosti?
Všichni se fotili, ne?
„V té době měl fotky s Putinem kdekdo. A tam se sedělo podle zasedacího pořádku. Myslím, že to je možná proto, že mluvím rusky, takže udělali stůl, kde se mluvilo rusky. Prezident Putin pronesl projev, řekl pár slov a zmizel. (…) Fotografie ještě nedělá přátelství. Poté jsem dostal bezpečnostní prověrku na tajné a poté ještě na přísně tajné,“ tvrdí Svoboda. Takže Flynn mluví rusky. No to je zajímavé. To ale nevysvětluje, proč na akci režimu, který anektoval Krym a mlátí a zavírá do lágrů své odpůrce, Svoboda šel. Samozřejmě se sedělo podle zasedacího pořádku. To je na tom to pozoruhodné, jak a proč si to uspořádali takhle.
„To byla oficiální stanice Ruské federace. To je všechno, co mohu říct. Nemá smysl, abychom to rozváděli, protože opakuji znovu, že poté jsem dostal všechny prověrky,“ vykládá Svoboda. Vždyť o tom je ale celou dobu řeč, že je to „oficiální stanice Ruské federace“, tedy továrna na lži.
Pokud jde o rozhovor pro Voice of Europe, tvrdí, že nemohl nic vědět.
„Ten příběh byl jednoduchý, přihlásil se někdo z Voice of Europe, že chce dělat rozhovor, tak jsem udělal to, že jsem kontaktoval svého kamaráda, se kterým probírám vstupy do médií. Podíval se, říkal: ‚Ne, tady nevidíme podezřelého.‘ Když to rozkryla až zpravodajská služba, jak to měl rozkrýt nějaký Cyril Svoboda? To tedy považuju za jeden z nejslabších argumentů,“ objasňuje bývalý ministr zahraničí a školitel budoucích diplomatů. Možná se na ty stránky mohl podívat a mohlo mu to dojít. Ocitnout se vedle lidí jako Klaus, Paroubek a Rajchl by snad mohlo být poněkud varující.
Radek Vondráček má svá vlastní měřítka. Dal je najevo třeba při své proslulé návštěvě v Moskvě v roce 2018. „Četl jsem mnohé, co se píše v českých médiích. Vězte ale, že mínění většiny českého národa není takové, jak by se mohlo z mediálních informací zdát,“ řekl Vondráček podle listu Rossijskaja Gazeta po schůzce s předsedkyní horní komory ruského parlamentu Valentinou Matvijenkovou. Matvijenková je od ruské okupace Krymu na sankčním seznamu EU a stejně tak předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin, se kterým se Vondráček rovněž setkal.
Cyril Svoboda může mít nepochybně názory, jaké chce. Může mít názory divné, setkávat se s divnými lidmi a poskytovat rozhovory divným médiím. Jen by se asi neměl podivovat, že to druhým připadá divné.
