Bývalý předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) FOTO: TASR / Profimedia
FOTO: TASR / Profimedia
KOMENTÁŘ / Bývalý předseda poslanecké sněmovny a současný poslanec za hnutí ANO Radek Vondráček při schůzi o bezpečnostních hrozbách zesměšňoval přímo na parlamentní půdě liberální demokracii i snahu vládní koalice (dodejme, že nedostatečnou) chránit českou společnost před nájezdy ruské propagandy a před cílenými dezinformacemi v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině. Není to žádná náhoda, Vondráček se proslavil svými vřelými vztahy k Putinově vládnoucí partě a jeho opilecké výstupy v Moskvě mu vynesly přezdívku Vodkáček, když při návštěvě ruské dumy vypil hodně vodky.
Putinův teroristický a fašistický režim je v přímém protikladu vůči liberální demokracii, a tak můžeme s nepříliš velkou nadsázkou říci, že se Vondráček tudíž jezdil do Moskvy učit, jak prozápadním demokratům zakroutit krkem. Před ním totéž dělal Klement Gottwald a také se k tomu na naší parlamentní půdě hrdě hlásil.
Připomeňme si, co přesně poslanec Vondráček vykládal: „Já bych vás chtěl poprosit, abyste si tu českou liberálnědemokratickou republiku, tu vaši ČLDR, už opravdu strčili někam!“
Zápis dokládá, že byl za to odměněn smíchem a potleskem poslanců ANO 2011. Pak pokračoval zesměšňováním usnesení o prozápadní orientaci Česka a vyzdvihoval právo občanů, kteří prozápadní orientaci nesdílí, na jejich názor. Kromě toho zcela lživě obvinil vládní koalici z cenzury a manipulativně k tomu použil rozhodnutí soudu. To se přitom netýkalo opatření vlády, nýbrž případu, kdy poskytovatel internetového připojení (společnost T-Mobile) zablokoval dezinformační stránky AC24.cz.
Patří k neblahým zvyklostem našeho veřejného života, že se tváříme, že existuje nějaký podstatný rozdíl mezi Babišovým hnutím ANO a nahnědlou SPD Tomia Okamury. To se projevuje třeba řadou místních koalic, v nichž se členy ANO sedí zástupci demokratických stran. Pak to denně vidíme ve většině médií, kde Babišova parta vystupuje jako apoštolové na orloji a která bez uzardění šíří Babišovu optiku závisti a úpění nad vládními reformami. Čisté svědomí přitom nemají ani lídři vládních stran, kteří slíbili svým voličům zlomení vlivu Babišova holdingu Agrofert na fungování státu. Babišem dosazení úředníci dál vesele škodí a vyčkávají ve svých teplých pozicích, až se jim jejich vůdce vrátí do čela státu a zase jim bude ještě líp.
Přitom je to jasné, co dělal v éře Babišovy vlády jeho poskok Radek Vondráček v Moskvě. Sloužil jako Babišův emisar pro vztahy s Putinovým zločineckým režimem. Babiš totiž potřeboval a ještě stále občas potřebuje předstírat západní orientaci. Kdyby se ke svým východním inklinacím hlásil veřejně jako jeho guru Miloš Zeman, nikdo by se s ním na Západě nebavil a vyděsil by i část svých voličů.
Babiš potřebuje mít před svým elektorátem dvě tváře, jednu mírně západní a jakoby civilizovanější pro voliče s IQ nad 100. Pro ty si pěstuje univerzálního experta Karla Havlíčka. A pak ještě potřebuje mít i tu tvář východní a v podstatě proruskou pro voliče s IQ pod 100, kteří tvoří podhoubí vesnického fašismu a voličů dezolátských stran. Ty potřebuje efektivně vyluxovat, a proto se pere i o voliče Tomia Okamury. Tuto potřebu v ANO obstarává mimo jiné právě Radek Vondráček jakožto vrchní stranický dezolát hnutí ANO.
V České republice probíhá bohužel i nadále ostrý spor o charakter státu a jeho zahraničněpolitický kurz. Blížící se volby tuto studenou občanskou válku jedině a zákonitě vyhrotí. Není dost dobře možné si hrát na nějaký společenský smír, protože válku liberální demokracii síly temna vyhlásily a povedou ji s urputnou vervou a veškerou svojí mediální a marketingovou silou. Když budeme tento principiální spor bagatelizovat a smiřovat se s dominujícím babišismem, tak jen a jen vyklidíme pole. Vítězství Andreje Babiše by přitom bylo přesně tím, co si přeje Vladimir Putin.
Proto musíme členy hnutí ANO důsledně konfrontovat s tím, že se vozí na vlnách ruské špíny, jejímž symbolem je Radek Vondráček.
