Nedůvěra v systém – ve spravedlnost a hluboká skepse. Tato slova vystihují život Zuzany Kosové. Jejího otce Luboše Nováka (†46) popravili dva známí. Sice bylo zřejmé, kdo vraždil, stejně tak byl objasněn motiv, ovšem chybělo tělo. A třebaže se nakonec našlo, trestu chladnokrevní zabijáci unikli. Kvůli soudním průtahům byla vražda nakonec promlčena. A jako mnoho dalších i tito pachatelé chodí vesele mezi námi a my na ně musíme pohlížet jako na bezúhonné.
V Česku – až se chce říct „ráji vrahů“ – stačí totiž pouhých 15 let. Je-li vrah dopaden po této době, trest mu nehrozí a je nutno na něj pohlížet jako na bezúhonného. Ale i když ho kriminalisté vypátrají dříve, přesto se může stát, že spravedlnosti unikne. Kvůli průtahům státního aparátu.
I to je příběh osmatřicetileté Zuzany Kosové a nic na něm nemění fakt, že od letošního října vstoupila v účinnost nová legislativa, která alespoň prodloužila promlčecí lhůty u těch nejbrutálnějších vražd (třeba těhotné ženy) na 30 let, pochopitelně ne zpětně. Na většinu případů se však nadále vztahuje patnáctileté promlčení.
Domů se už nevrátil
Drama začalo na přelomu milénia – 1. května 2000. Tehdy Zuzana Kosová viděla tátu Luboše Nováka naposledy. „Druhý den ráno mě maminka přišla vzbudit už v 6 hodin s tím, že se tatínek nevrátil domů ze schůzky. To se ještě nikdy nestalo, že by nepřišel a nedal nám vědět. Ani jsme nešli se sestrou do školy,“ líčí mladá žena a vysvětluje, že na schůzce se měl otec zúčastnit obchodu spočívajícím ve směně peněz.
S otcem tak zmizelo i porůznu vypůjčených šest milionů. Vypůjčil si je pro transakci, která mu měla vynést zisk „Když se nevrátil, šly jsme s mámou na policii.“ Nikdo ale zmizení nešetřil. Nadto se začali ozývat věřitelé a chtěli zpět peníze. Rodina bez otce se tak náhle octla ve velmi složité a pochopitelně nesmírně tíživé situaci.
Vrah? Nejspíš synovec
Jedna z posledních rodinných fotografií ilustruje ještě spokojenou rodinu: Zuzanu, maminku a tatínka Luboše s druhou dcerou. To byla však minulost. Novák byl po čtyřech letech prohlášen za mrtvého.
I přesto oba (synovec a jeho kamarád) od pražského městského soudu odešli jako nevinní. Rozhodnutí posvětil i Vrchní soud. „Soudkyně uvedla, že není tělo, není případ ani motiv,“ nechápe Zuzana Kosová, která nyní stanula v čele spolku Nepromlčíme, jehož cílem je zvrátit českou legislativu tak, aby více chránil oběti, pozůstalé, nikoli vrahy a pravděpodobné pachatele.
Slova svědkyně se potvrdila
Ale pokračujme: během jiného pátrání vylovili českobudějovičtí policisté z řeky pod Otavským mostem 14. ledna 2014 pozůstatky mrtvoly omotané plachtou a řetězem; byla zatížena u dna. Experti potvrdili, že jde o Novákovo tělo, potvrdila se i slova svědkyně z roku 2006 o způsobu usmrcení – střela do týla zbraní, kterou v té době obžalovaný vlastnil.
Jihočeská kriminálka předala případ pražské mordpartě. „Policie však nic nedošetřila, ani nedělala nové výslechy. Státnímu zástupci trvalo přibližně pět měsíců, než sepsal návrh na obnovu řízení. V případu ale také nic nedošetřil, jen sepsal strohou žádost,“ zlobí se Kosová, přičemž jakkoli se v případu vyskytli obžalovaní, ti se vysmáli pozůstalým do obličeje.
„Očekávaly jsme nový soud, spravedlnost po dlouhých letech,“ líčí Kosová. Soudkyně Veronika Čeplová nicméně řízení nevyhlásila, vraha nikdo nepotrestal. 30. srpna 2016 byl čin promlčen.
„Skutečně žijeme v právním státě, když u nás může být vražda promlčena za méně než 20 let a za asistence státních orgánů?“ ptá se Zuzana Kosová. „Žádný přímý důkaz, že Nováka zavraždili, neexistuje,“ zdůvodnila však osvobozující verdikt nad obžalovanými předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Veronika Čeplová v dubnu 2006. Ani nález těla a jasné určení příčiny smrti ji nepřiměly k obnově řízení deset let poté.
Jako argument soudkyně uvedla právě blížící se konec promlčecí lhůty. Byť se na tuto vraždu vztahuje dle předchozí legislativy 20 let, jelikož oba obvinění už za stejnou věc byli souzeni a zproštěni, doba promlčení se od prvního obvinění krátí na polovinu.
To však může být sporné. Redakce internetového deníku FORUM 24 kontaktovala několik renomovaných právníků i bývalých ústavních soudců, ale jednoznačnou odpověď týkající se promlčecí lhůty, potažmo jejího přerušení, zkrácení, nezískala. „O tom, že by se mělo v takovém případě promlčení krátit, opravdu nevím,“ sdělil například jeden se známých odborníků na trestní právo – advokát Karol Hrádela. Podle státního zástupce Tomáše Sani byl případ promlčen dokonce už v roce 2012. Pak je však otázkou, proč návrh na obnovu vlastně podával.
Malé štěstí, obrovské neštěstí
„Celý případ byl o obrovské náhodě, malém policejním štěstí a obrovském neštěstí poškozených,“ říká k tomu vrchní komisař Peter Tousecký.
Aby k podobným případům nedocházelo, v souvislosti s problematikou promlčených případů a lhůtám, které je umožňují, vznikla zmíněná občanská iniciativa Nepromlčíme. Ta si klade za cíl otevřít společenskou diskuzi nad tématem a dosáhnout zrušení možnosti v Česku promlčet trestné činy, zejména vraždy, nebo alespoň prodloužit jejich promlčecích lhůty a dostat se tak na úroveň západní Evropy.
„Nestojí za námi žádná politická strana – mezi námi jsou lidé s profesním či osobním vztahem k tématu jako právníci, oběti trestných činů či kriminalisté,“ uvádí Kosová s tím, že třeba právní systém Švédska institut promlčení nezná. Stejně tak ho nezná anglosaské právo a ve většině zemí Evropy jsou promlčecí lhůty delší nežli v Česku.
Ačkoli má iniciativa na sociálních sítích již velké množství podporovatelů, zatím naráží na odpor resortu spravedlnosti i většiny zákonodárců. Podle nich jsou promlčecí lhůty dostatečné a vyhovující. Zuzana Kosová však věří, že když na případ upozorní, může pomoci dalším lidem v podobné situaci, případně může její nebojácnost vést až ke změně zákona. „Hrozně mě mrzí ty průtahy orgánů činných v trestním řízení. Já jsem musela dojít až sem, protože bych to tatínkovi prostě nemohla udělat,“ uzavírá Kosová.