Ozbrojenci z teroristického hnutí Hizballáh pravidelně útočí na Izrael (Libanon, květen 2023). FOTO: Tasnim News Agency / Wikimedia Commons (volné dílo)
FOTO: Tasnim News Agency / Wikimedia Commons (volné dílo)
ANALÝZA / Izraeli se podařilo zasadit tvrdou ránu Hamásu, když byl při útoku bezpilotního letadla zabit Sálih Arúrí – druhý nejdůležitější muž této teroristické organizace a zástupce šéfa jejího politického křídla. K útoku došlo na půdě libanonského hlavního města Bejrútu, ve čtvrti ovládané místním teroristickým uskupením Hizballáh, které je považované za vůbec nejdůležitějšího reprezentanta íránských zájmů na Blízkém východě.
Arúrí měl sloužit jako spojka mezi Hamásem a Hizballáhem a potažmo Íránem, jehož představitelé se nedávno otevřeně přihlásili k vražednému útoku na Izrael ze 7. října 2023. Ten měl být podle mluvčího Íránských revolučních gard (IRGC) odvetou za smrt jednoho z jejích velitelů, generálmajora Kásima Sulejmáního, v lednu roku 2020.
Atentát na Arúrího znovu obrátil pozornost k chaosem zmítanému Libanonu, na jehož území působí pro Izrael zdaleka největší vojenská hrozba: Hizballáh totiž kontroluje pohraniční území a disponuje desítkami tisíc zkušených bojovníků a zřejmě dokonce více než stovkou tisíc raket, které by mohly překonat Davidův prak. Dosud se ale hnutí neodhodlalo po boku Hamásu otevřeně vstoupit do války s Izraelem a je otázka, jestli by to vůbec bylo v jeho zájmu.
Libanonský stát v rozkladu
Libanon je po Asadově vítězství v Sýrii zřejmě nejméně stabilním izraelským sousedem. Sedmimilionová země se potýká s dlouhodobě nefunkčním politickým systémem, který je založen na složitém vyvažování mezi četnými náboženskými a etnickými komunitami (v zemi působí celkem 18 státem uznaných náboženských skupin). Libanonským prezidentem kupříkladu musí být křesťan, premiérem pak sunnita a šéfem parlamentu pro změnu šíitský muslim.
Na etnickém a náboženském základě stojí i jednotlivé parlamentní strany a jejich (ne)schopnost spolupracovat vedla v posledních letech k politické paralýze. Strany se mimo jiné od konce října roku 2022 nedokázaly shodnout na zvolení prezidenta, pozice hlavy státu tedy zůstává přes opakovaná hlasování neobsazená a stejně tak je paralyzovaná i samotná vláda.
Vleklá politická krize postupně vedla k faktickému rozkladu i toho nejzákladnějšího fungování libanonského státu, kdy klíčové oblasti, jako zdravotnictví, vzdělávání nebo třeba svoz odpadu, musejí suplovat soukromé firmy, ale také různé náboženské a charitativní organizace s vlastní agendou.
„Veřejné služby, včetně elektřiny, vzdělávání a zdravotní péče, byly zrušeny a stát je ve velké míře dotuje soukromým subjektům,“ varoval v roce 2022 Olivier De Schutter, zvláštní zpravodaj OSN pro extrémní chudobu a lidská práva. „Politické špičky jsou zcela mimo realitu a nevěnují pozornost zoufalé situaci obyvatel, za kterou nesou odpovědnost. Libanon je také jednou z nejnerovnějších zemí na světě, ale zdá se, že politická elita si to v lepším případě neuvědomuje a v horším případě jí to vyhovuje.“
Hizballáh jako agent Íránu
Mezi nejdůležitější organizace, které (zvláště pro zhruba 27procentní šíitskou menšinu) ve velké míře suplují roli státu, patří právě Hizballáh – doslova Strana Alláhova –, který vznikl v roce 1982 pod vlivem íránské revoluce s cílem vyhnat ze země izraelskou armádu. Izrael totiž v 80. letech aktivně zasahoval do libanonské občanské války a až do roku 2000 okupoval takzvanou „bezpečnostní zónu“ na jihu země, kde žili převážně muslimové šíitského vyznání.
Hizballáh zahájil svou činnost vyhlášením guerillové války izraelským jednotkám v Libanonu, zároveň má ale na svědomí dlouhou řadu teroristických útoků namířených proti civilistům ze západních zemí. Hnutí je mimo jiné považované za pachatele bombového útoku na americkou ambasádu v Bejrútu v roce 1983, který si vyžádal 63 obětí, nebo dvou sebevražedných útoků na židovskou komunitu v Argentině v letech 1992 a 1994, při kterých zemřelo celkem 116 lidí.
Mezi další násilné aktivity Hizballáhu patřil třeba únos letadla společnosti Trans World Airlines v Aténách v roce 1985. Pokusy o teroristické útoky v zahraničí mimochodem pokračují i v současnosti, v listopadu minulého roku se například podařilo jeden z nich překazit brazilským tajným službám.
Hizballáh je od počátku ideologicky, finančně i vojensky navázaný na islamistický režim v Íránu a všeobecně se má za to, že reprezentuje jeho zájmy v širším regionu. Írán poskytuje Hizballáhu ročně stovky milionů dolarů a obrovské množství zbraní včetně bezpilotních letadel a raket s dlouhým doletem. Hnutí se za to odvděčilo masivním nasazením svých bojovníků v Sýrii, kde spolu s Ruskem pomáhalo udržet naživu režim diktátora Bašára Asada. Působilo také v Iráku a Jemenu, kde Hizballáh podporoval šíitské húthijské rebely, proti kterým se neúspěšně pokoušela zasáhnout koalice států Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií.
Výsledkem těchto aktivit je situace, kdy má Hizballáh momentálně k dispozici na dvacet tisíc zkušených, dobře vycvičených a špičkově vyzbrojených bojovníků, kteří jsou momentálně z velké části zpátky v Libanonu. Kromě toho se odhaduje, že je hnutí vybaveno zhruba sto padesáti tisíci raketami, z nichž může velká část zasáhnout jakýkoli cíl na území Izraele, a disponuje rovněž velkým množstvím protitankových a protiletadlových systémů.
Írán všechny tyto zbraně dostává k Hizballáhu přes Sýrii, kde jsou dodnes kromě ruských vojsk výrazně přítomné Íránské revoluční gardy. Mimo jiné z tohoto důvodu útočil Izrael v posledních letech opakovaně na syrské cíle, aby alespoň částečně omezil transfery vojenského materiálu na ose Írán-Sýrie-Libanon.
Politická a ekonomická síla
Přestože je Hizballáh v zahraničí z pochopitelných důvodů vnímán primárně jako teroristické hnutí a přímá vojenská hrozba pro Izrael, v samotném Libanonu jde o zásadní ekonomickou a politickou sílu, která se může opřít o rozsáhlou síť sociálních služeb včetně klinik a škol. Součástí hnutí je také vlastní politická strana, jež získala na popularitě po odchodu izraelských vojáků v roce 2000 – podle Hizballáhu právě kvůli jeho aktivitám.
Hizballáh je dnes nejsilnější stranou v Libanonu (ve volbách v roce 2022 získal bezmála 20 procent hlasů) a jednoznačně nejdůležitějším hráčem na šíitském jihu země, který do značné míry kontroluje hospodářsky i vojensky – libanonská armáda nemá sílu ani ambici konkurovat po zuby vyzbrojené teroristické organizaci, která se navíc podílí na centrální vládě. Významnou konkurenci už dnes nepředstavují ani milice dalších náboženských komunit, které byly po občanské válce z větší části odzbrojeny, na rozdíl od Hizballáhu.
Hnutí je nakonec také mimořádně aktivní v pašeráckých operacích na syrsko-libanonské hranici nebo i na prostupné hranici mezi Paraguayí, Argentinou a Brazílií. Na veřejnosti zbožný Hizballáh se paradoxně podílí nejen na pašování íránské ropy, ale i cigaret a drog včetně marihuany, kokainu a heroinu. Díky tomu pak Hizballáh získává další finanční prostředky nad rámec pomoci z Íránu nebo z Asadovy Sýrie, která hnutí po vítězství v občanské válce také sponzoruje.
Vedlejší bojiště s Izraelem
Hizballáh vznikl do značné míry z odporu vůči Izraeli a podobně jako radikální palestinské organizace typu Hamásu neuznává právo židovského státu na existenci – v jeho manifestu z roku 1985 stojí, že nepřestane bojovat, dokud nebude Izrael zcela zničen. Zároveň se ale na rozdíl od Hamásu nebo Palestinského islámského džihádu nemůže stavět přímo do pozice reprezentanta Palestinců – jeho primární zájem představují libanonští šíité a potažmo šíité v okolních zemích.
Izrael je tak pro Hizballáh, stejně jako pro jeho íránského sponzora, spíše vedlejším bojištěm v širší snaze o kontrolu blízkovýchodního regionu a (omezený) konflikt s židovským státem zároveň představuje vítaný zdroj popularity u místního obyvatelstva. Zřejmě i z tohoto důvodu nebyl Hizballáh v přímém vojenském střetu s Izraelem od války z roku 2006, kterou odstartoval únos několika izraelských vojáků.
Hnutí se nepustilo do otevřeného konfliktu ani po 7. říjnu, přestože vraždění Hamásu schvalovalo a je pravděpodobné, že o něm dopředu vědělo (sám vůdce Hizballáhu to ovšem popírá). Účast na válce v Gaze se však omezila na občasné raketové útoky a dělostřeleckou palbu, což Izrael od počátku oplácí stejnou mincí.
Atentát na Sáliha Arúrího přímo v srdci území kontrolovaného Hizballáhem by nicméně mohl přinést změnu situace: pro libanonské hnutí jde o velkou ránu jeho prestiži a dlouholetý šéf hnutí Hasan Nasralláh proto opakovaně slíbil odvetu. „Hizballáh dobře ví, že pokud nezareaguje, může Izrael nejen zasáhnout další palestinský cíl v Libanonu, ale také může začít považovat Hizballáh za příliš slabý,“ vysvětluje Amal Saadová, specialistka na Hizballáh z univerzity v britském Cardiffu.
Odveta vůči Izraeli
Jak by taková odveta mohla vypadat, zatím není jasné, otevřená válka s Hizballáhem by ale v každém případě v tuto chvíli – uprostřed operací v Gaze a pokračující politické krize – Izrael výrazně ohrozila. Arsenál Hizballáhu je takový, že by překonal pověstnou izraelskou protiraketovou obranu známou pod názvem Davidův prak, a desítky tisíc bojovníků zocelených z válek v Sýrii a Jemenu představují mnohem větší výzvu než hůře vyzbrojení vojáci Hamásu. Z tohoto důvodu ostatně Spojené státy vyvíjejí maximální diplomatickou snahu o to, aby se eskalaci konfliktu podařilo zabránit.
Plnohodnotná válka by ale na druhou stranu mohla ohrozit i samotný Hizballáh a jeho politickou pozici v Libanonu. Ostatní libanonské strany a představitelé dalších nejvýznamnějších náboženských komunit dávají jasně najevo, že nemají o zatažení Libanonu do další války zájem. Patriarcha maronitů, největší křesťanské církve, ostatně po Hizballáhu požaduje i to, aby stáhl z pohraničního pásu odpalovače raket, které „vybízí k destruktivní izraelské reakci“.
Otevřenou válku by zřejmě neuvítalo ani samotné šíitské obyvatelstvo na jihu Libanonu, které by se stalo primární obětí střetů s Izraelem a už nyní trpí vleklou ekonomickou krizí. „Od 8. října se Hizballáh nikdy neocitl v tak delikátní situaci,“ popisuje Anthony Samrani, šéfredaktor libanonských novin L’Orient-Le Jour. „Pokud Hizballáh neudělá nic, otevře tím cestu k dalším útokům tohoto druhu. Pokud však bude reakce příliš silná, rozpoutá totální válku s Izraelem.“
Zatím prvotní představu o reakci Hizballáhu na smrt Arúrího přináší sobotní vypálení 62 raket na cíle v severním Izraeli, kterou hnutí označuje za „prvotní odpověď“. Jaké další útoky budou následovat a jestli povedou k rozpoutání většího konfliktu, v tuto chvíli není jasné a Hizballáh se pravděpodobně bude chovat i podle toho, jaké instrukce dostane od Íránu.
