Zničený dům v ukrajinském městě Oděsa. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Poté, co nezisková organizace Amnesty International (AI) zveřejnila zprávu o tom, že Ukrajina v konfliktu s Ruskem porušuje humanitární právo a pravidla války, rozpoutala se vlna nespokojených reakcí. Tou velice viditelnou byla rezignace ředitelky ukrajinské pobočky Amnesty International Oksany Pokalčukové. České zastoupení neziskové organizace pak tvrdí, že je jim vyhrožováno.
Deník FORUM 24 se na českou pobočku obrátil s žádostí o rozhovor k této publikované zprávě, ale neuspěl. „V současné době to bohužel není možné, po výhrůžkách momentálně řešíme primárně bezpečnost našich zaměstnanců,“ uvedl tiskový mluvčí Erik Bartoš. Na opakovaný dotaz, kdo, jak a komu vyhrožuje, již neodpověděl.
Amnesty International si za publikováním své zprávy stojí, což potvrzuje i vyjádření její tuzemské pobočky. „Amnesty International zdokumentovala, jak ukrajinské síly operující na Donbasu, Charkově a Mykolajivu ohrožovaly civilisty tím, že se zdržovaly v civilních budovách, v hustě obydlených oblastech, a útočily z nich. Mezi ně patří školy, nemocnice i obytné budovy. Tím byli ukrajinští civilisté vystaveni vážnému nebezpečí. Podle mezinárodního humanitárního práva (válečného práva) jsou útoky na civilní budovy zakázány. Pokud jsou však civilní budovy využívány k vojenským účelům, mohou tuto ochranu ztratit a stát se cílem ruských sil,“ oznámili v pátek na svém webu.
„Je frustrující, že po šesti měsících od začátku války, kdy jsme prakticky denně přinášeli informace o ruských zvěrstvech na Ukrajině, teď slýcháme o tom, že jsme „součástí propagandy Kremlu“, což je jen jedna z těch nejmírnějších nadávek. Není to tak a naše práce je toho důkazem: jen před pár týdny vyšel náš rozsáhlý report o válečných zločinech ruské armády v Mariupolu, předtím ke zločinům v oblasti Kyjeva, popsali jsme také další vraždy civilistů a znásilnění, které páchají ruští vojáci, atd.“ pokračuje česká pobočka Amnesty International
Podle ní jsou nezávislost, nestrannost a důkazy základními principy, z nichž vychází veškerá práce Amnesty International, a všechny výzkumy jsou založeny na objektivním podávání důkazů. „Amnesty International a další organizace, které informují o porušování lidských práv, jsou často citovány a zkreslovány různými stranami, mnohdy také za účelem propagandy. To však nesmí být důvod k cenzuře našich zjištění,“ píše se v tomto prohlášení.
Ovšem kvůli zprávě se rozhodla rezignovat ředitelka ukrajinské pobočky Amnesty International Oksana Pokalčuková. Ta se podle svých slov s vedením Amnesty International rozešla v hodnotových otázkách. Dodává, že šlo hlavně o to, že AI vydala zprávu, aniž by se na ní podíleli sami Ukrajinci. „Pokud nežijete v zemi, která byla napadena a rozvrácena útočníky, pravděpodobně nechápete, jaké to je odsoudit armádu obránců,“ prohlásila Pokalčuková.
K celé věci se na sociální síti vyjádřil také například Ilja Ponomarenko, ukrajinský novinář pracující pro Kyiv Independent. „Ať se nám to líbí, nebo ne, válka má často daleko k těm ideálním pravidlům sepsaným na papíře. Je dobré požadovat, aby bojující strany dodržovaly válečné právo a zajistily bezpečnost civilistů. Bohužel se to velmi často snáze řekne, než udělá.“ Podle něj ani Ukrajina není v tomto směru ideální, ale „vést válku proti jedné z největších světových armád je mnohem složitější než poučovat ze vzdálenosti tisíců kilometrů od bojiště“, napsal na twitteru.
Ponomarenko zároveň shrnul prakticky všechny zásadní výtky vůči zprávě Amnesty International. K té nejčastější, která rezonuje v různých médiích a diskusích na sociálních sítích – podle něj má Amnesty Inernational pravdu, pokud jde o bezpečnost civilistů ve válce. „Ale jako vždy záleží na kontextu. Jako člověk, který v této válce od roku 2014 něco zažil, vám mohu říct, že ukrajinská armáda se obecně snaží zajistit civilistům co největší bezpečí,“ pokračoval novinář.
To podle něj platí jak o evakuaci, tak o vyhýbání se obydleným oblastem i o volbě cíle. „Ukrajinští vojáci si dvakrát rozmyslí, zda je potřeba opětovat palbu,“ pokračoval Ponomarenko. Poukazuje také na porovnání přístupu obou stran. „Porovnejte Slovjansk z roku 2014 s Mariupolem v roce 2022. Nebo s Popasnou. Nebo se Severodoněckem. Nebo s Volnovachou. Moje zničené rodné město názorně ukazuje, co se stane, když armáda kašle na civilisty,“ připomíná ukrajinský novinář.
Na kontextu bojových situací totiž podle něj opravdu záleží. Amnesty International obviňuje Ukrajinu z některých incidentů, v některých případech možná oprávněně, ale Rusko ve své zprávě nijak nekritizuje, ani nepřipomíná, že právě Rusko je agresorem, který podle Ponomarenka používá nevybíravé vyhlazování měst jako svou základní válečnou taktiku.
Zásadním problémem totiž je, že zpráva Amnesty International vyznívá tak, že porušení válečných pravidel se dopouští jen Ukrajina, což samozřejmě ruská propaganda zneužije. „To, zda se Amnesty International chovala neprofesionálně, nebo jen zaujatě, si musí každý rozhodnout sám,“ dodává Ponomarenko.
