Soud řeší případ otravy ryb v řece Bečva. FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24
Je středa patnáctého února a u okresního soudu ve Vsetíně začíná další část projednávání případu otravy ryb v řece Bečvě, jedné z největších ekologických katastrof v historii České republiky, která se stala 20. září 2020. Obžalovaná je firma Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm, u soudu je její jednatel Oldřich Havelka. A poprvé vypovídají svědci.
Jedním z nich je rybář Lukáš Gerla. „Myslím si, že jsem byl jeden z prvních lidí, kteří o havárii věděli,“ říká Gerla. Dozvěděl se o ní v neděli něco málo po jedenácté hodině a hned obvolal kamarády rybáře. „Hleděli jsme z mostu do vody a nevěděli jsme, co máme dělat. Nedalo se na to dívat,“ popsal bezmoc z pohledu na trápící se tvory Gerla. V Choryni, kde v blízkosti mostu přes řeku a jezu došlo k největší katastrofě se stovkami otrávených ryb vyskakujících z vody, podle Lukáše Gerly nikdo nenabral vzorek. Když ho chtěl vzít sám, velitel hasičského zásahu z Valašského Meziříčí mu řekl, ať to nedělá, že „se nemá starat“.
Gerla u soudu napřímo říká, že chemikálie podle něho mohly vytéct z jediné výpustě, totiž z kanálu Lhotka nad Bečvou. „Tento kanál byl bílý, vypálený, na ostatních kanálech rostl například mech,“ popisuje Gerla, který bezprostředně po tragédii až do večera obcházel výpusti. Sto metrů pod kanálem Lhotka nad Bečvou se ryby točily dokola, některé už byly břichem nahoru, jiné vyskakovaly na břeh. Z vody cítil náznak chloru. Zápach popisuje jako odér podobný tomu, co člověk ucítí, když přijde do nemocnice. Firma Energoaqua, která stojí jako obžalovaná před soudem, by ale toxické látky vypouštěla takzvaným rožnovským kanálem. V průmyslovém areálu bývalé Tesly Rožnov v Rožnově pod Radhoštěm dnes sídlí několik firem a Energoaqua je jednou z nich.
Hlavním argumentem obhajoby je od začátku to, že první mrtvé ryby se našly prakticky až tři kilometry od rožnovské výpustě. To i ve středu podpořily výpovědi rybářů. Jeden z nich řekl, že měl v úseku, kde už by v případě, že by jedy vytekly z rožnovského kanálu, měly být v celé šířce vody, ve vodě u své maringotky dané rybky, které rybáři používají jako návnadu k chytání větších ryb. Nic se jim nestalo. Soudkyně také pouští video, na kterém je vidět, že po vylití barevné směsi látek do vody u rožnovského kanálu dojde k úplnému promísení ve vodě už pod jezem Juřinka 2. „Nemohlo to jít tam seshora,“ říká soudní znalec na videu.
Kauza otravy ryb v Bečvě je ve veřejném prostoru známá jako otrava kyanidem, někteří odborníci ale dlouhodobě upozorňují, že nemocniční zápach odpovídá otravě fenoly. Stejně tak zběsilé chování ryb, které svědci popisují, neodpovídá otravě kyanidem, při níž ryby naopak pomalu upadají do agonie. S experty se na daná témata od začátku nehody baví novináři Deníku Referendum Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá, kteří jako jediní čeští novináři téma sledují investigativně od začátku kauzy.
„Mám velké pochybnosti o celém průběhu vyšetřování,“ říká Gerla s tím, že kdyby se tak jako o firmu Energoaqua instituce zajímaly i o firmu DEZA, už možná mohlo být vše vyřešeno. To se ale nelíbí státnímu zástupci, který hned začne mít námitky, a Gerlu tím umlčí. Deník Referendum dříve zjistil, že otravě ryb v Bečvě předcházela havárie v chemičce DEZA z holdingu Agrofert, ze které měly uniknout fenoly. Pracovník takzvané fenolky usnul, směs odpadních látek stříkala na silnici, a stekla tak i do dvou otvorů dešťové kanalizace. Deníku to potvrdili zaměstnanci společnosti DEZA z holdingu Agrofert.
Další z rybářů Jiří Kašpar byl v den katastrofy také na mostě v Choryni. „Byl to strašný pohled, ten mi zůstane na doživotí. Ryby vystřelovaly na břeh na všechny strany. Cítili jsme zápach, něco jako savo. Vše, co bylo živé, vyskakovalo ven,“ vypráví. Později také pomáhal uhynulé ryby sbírat. Popisuje, že ho z toho pálily ruce, jenže kyanid podle expertů nepálí. Také svědek Tomáš Krutil v brzkých hodinách po nehodě kontroloval výpusti až ke Šnajderově lávce a popisuje, že právě u výpusti Lhotka našel několik živých ryb, které vypadaly jako spálené.
Úřednice z městského úřadu v Hranicích u soudu říká, že vylila vzorky, které hasičům předali rybáři. Učinila tak poté, co se na postupu domluvila s pracovníky České inspekce životního prostředí, jejíž pracovníci měli nabrat vzorky sami. Zdůvodňuje to tím, že rybáři vodu nabrali do plastových lahví a pracovníci ČIŽP jsou odborně proškolení k tomu, jak správně vzorky odebírat. Říká, že inspektoři nové vzorky nabrali asi kolem čtvrté hodiny. Rybáři byli na místě od poledne a voda i s jedy mezitím odtékala.
Obžalovaný Oldřich Havelka se jí ptá, jak úřady zařídily, aby do vody v daný den nechodili lidi a nepouštěli do ní domácí zvířata. Úřednice odpovídá, že tyto věci daly okolní obce odpoledne na své webové stránky. Obžalovaný upozorní, že případný člověk procházející se kolem řeky by se tedy musel podívat na internet, aby o varování věděl. Několik svědků přitom u soudu vypovídá, že někoho poté, co do vody například zabrodil, bolely nohy, po uklízení ryb jim v rukou následující dny podivně cukalo, případně měli v noci zakrvavený polštář. To byli přitom lidé, kteří o otravě věděli, a v kontaktu s vodou se tedy nezdržovali.
