Předseda Senátu Miloš Vystrčil FOTO: FB Miloš Vystrčil
FOTO: FB Miloš Vystrčil
Podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) se premiér Andrej Babiš kopáním kolem sebe snažil pouze zakrývat vlastní neschopnost v boji s koronavirem. Jak tato situace vznikla? Hrozí nám závislost na Číně? Nejen o tom mluvil Miloš Vystrčil v rozhovoru pro deník FORUM 24.
Pane předsedo, jak změnil koronavirus vztahy mezi vládou a opozicí? Prezident Miloš Zeman řekl ve svém posledním projevu, že opozice by měla buď podporovat vládní opatření, nebo mlčet. Jaký je váš pohled?
Bez ohledu na projev pana prezidenta vnímám, že se opozice a vláda snaží spolupracovat. Bohužel jsou občas některé návrhy opozice vnímány jako kritika. Pokud ale chcete zlepšovat fungování nějakého procesu, tak je nedílnou součástí i to, že máte sem tam nějaké připomínky nebo projevíte nesouhlas. Myslím, že zbytečně někdy dochází k nějakým nedorozuměním.
Vás pan premiér Babiš nařkl z toho, že jste svými vyjádřeními dělal všechno pro to, aby nám Čína žádné roušky neposlala. Jak jste vnímal tuto jeho kritiku?
Přiznám se, že jsem to vůbec nepochopil. Pan premiér reagoval na jednání v Senátu, kde jsme se bavili o věcech, které se týkaly počátku zvládání té krizové situace. Trvám si na tom, že Ústřední krizový štáb byl aktivován pozdě. Slova „Čína“ nebo „Tchaj-wan“ tam navíc za celou dobu nepadla. Takže jsem vůbec nepochopil, proč se k tomu pan premiér vracel. Nechápu to zejména v souvislosti s tím, jak bychom měli spolupracovat a navzájem hledat ty styčné body. Byl to přesně příklad, jak by to vypadat nemělo.
Zastavme se ještě u pana premiéra. Jak hodnotíte jeho pondělní projev?
Myslím, že byl velmi dobře napsaný. Byl bych rád, kdyby to takto fungovalo i v realitě. Potěšilo mě i to, že pan premiér naznačil, že není zcela bez chyby, respektive že se nějaké chyby staly, což se ale děje vždycky, když se řeší nějaká krizová situace. Takže mě to znovu přivádí k tomu, že pokud někdo upozorní na něco, co není úplně dobře, tak to hned neznamená, že to dobře nemyslí a nechce spolupracovat.
Váš kolega senátor a předseda Zahraničního výboru Pavel Fischer k tématu ochranných prostředků posléze napsal, že klanět se rouškám z Číny hraničí s vlastizradou. Váš názor?
Je pravda, že dovážíme roušky na jednorázové použití, a zároveň tady existuje nesmírně záslužná aktivita nejenom jednotlivců, ale i firem, které jsou schopné vyrábět v řádu desetitisíců bavlněné roušky, které se dají používat opakovaně. To je věc, kterou bychom měli podpořit.
Ale když jde o život, tak se nedá jednoznačně rozlišovat, odkud berete pomoc. Na druhou stranu není dobré si z dlouhodobého hlediska budovat závislost na jiných zemích. Soběstačnost, která se tady přímo nabízí, by měla být vládou maximálně podpořena. Stejně budeme nuceni ty firmy podpořit. Co je tedy lepšího, než když místo triček začnou šít roušky? Nebudou muset pracovníky propustit a všechno poběží dál.
Jestli tomu správně rozumím, tak máte obavu z určité závislosti ČR na Číně?
Může to být do budoucna bezpečnostní riziko, ale to neznamená, že nemáme vozit roušky a další ochranné pomůcky z Číny. Jde o životy. Pokud jsou ochotni je poskytnout, tak je dovezme. Mám sice zprávy, že byly nabízeny některé prostředky i z Mexika, ale předpokládám, že to všechno krizový štáb prověřuje a orientuje se tak, abychom objednávali co nejlepší zboží za co nejlepší ceny. Není tedy pravda, že by to byla jediná nabídka, ale zdá se, že byla nejlevnější.
S vámi je otázka česko-čínských vztahů spjata od chvíle, kdy jste se stal předsedou Senátu. Ještě před vyhlášením vládních opatření se konala schůzka nejvyšších ústavních činitelů, kde se řešila mimo jiné vaše možná cesta na Tchaj-wan. Pokud by bylo povoleno cestování, změnila tato schůzka vaše rozhodnutí?
V první řadě považuji chování čínského velvyslance za nepřijatelné, a rovněž i omezování české suverenity. (Velvyslanectví Čínské lidové republiky v lednovém dopise varovalo před možnými následky cesty Vystrčilova předchůdce Jaroslava Kubery na Tchaj-wan. Vyhrožovalo v něm trestem pro Kuberu i české firmy, pozn. red.) Myslím si, že jsme to měli dát najevo razantnějším způsobem. Prosazoval jsem výměnu čínského velvyslance a snažil jsem se, abychom se v tomto směru zachovali sebevědoměji, ale nestalo se tak. Jak je známo, byl jsem přehlasován.
Ale znovu opakuji, že nemám nic proti obchodním vztahům s Čínou. Těší mě, že jsme schopni od nich koupit roušky a některé další pomůcky. Na druhé straně bych byl rád, kdybychom byli nejenom v oblasti ochranných pomůcek, ale i energetiky a potravinářství soběstační. Všechno nasvědčuje tomu, že pokud tomu tak není, tak hrozí, že některé ze závislostí způsobí, že nebudeme moci být suverénním, sebevědomým a svobodným státem. To by byla velká chyba.
Když pomineme to, že vláda na začátku podcenila zásobování ochrannými prostředky, spatřujete i nějaká další pochybení z její strany?
Mluvil jsem o tom poměrně obšírně na jednání Senátu. Jsem přesvědčen, že Ústřední krizový štáb měl být v ideálním případě aktivován mezi prvním a druhým březnem, nikoli až šestnáctého. Když se navíc podíváte na statut, tak jsou tam přímo ošetřeny způsoby, jak má nejvyšší vládní management fungovat, aby věci probíhaly co možná nejaktivněji. Kvůli tomu, že jsme se tím neřídili, tak se mohlo stát, že jsme nevyužili všechna optimální řešení pro zvládání krizového stavu. Zároveň ale netvrdím, že se vláda nesnažila a že některá opatření nebyla správná.
Ale druhá věc je, že před jeho následným ustanovením (Ústředního krizového štábu, pozn. red.) byl změněn jeho statut tak, že v jeho čele stojí odborník, a ne politik. Přitom se počítá s tím, že v jeho čele bude ministr vnitra, což má svoje opodstatnění, neboť má pod sebou dvě významné složky Integrovaného záchranného systému – policii a hasiče. Je to jednoznačně velmi důležité jak z hlediska zvládání krizového stavu, tak i toho, že by na to měl být cvičen. Neznamená to však, že by tam odborníci neměli být, ale obecně se zkrátka počítá, že v čele bude politik. Pro tyto účely je navíc na Ministerstvu vnitra i veškeré zázemí.
Jak zmiňujete, do čela krizového štábu byl dosazen náměstek ministra zdravotnictví a epidemiolog Roman Prymula, jenž byl před pár dny kritizován za výrok, že by cestování do zahraničí mohlo být zakázáno až na dva roky. Kloníte se spíše k tomu, že by taková slova neměl pronášet člověk bez politické odpovědnosti, nebo to z titulu nové funkce pana Prymuly považujete za legitimní stanovisko?
To je přesně problém, který tu vznikl kvůli tomu, že v čele není politik, jak by měl správně být. Protože tam není, ale pan Prymula zároveň cítí, že by měl být, tak pak říká některé výroky, které mu nepřísluší. Přestože ministru vnitra by na jeho místě třeba i příslušely. Takže docházíme k tomu, že by se odborník k některým otázkám neměl vyjadřovat, ale jelikož je předsedou Ústředního krizového štábu, tak je k tomu někdy do určité míry tlačen. Je tedy v obtížné situaci, která by nenastala, kdybychom postupovali standardně a neměnili na poslední chvíli statut krizového štábu.
Pan Prymula v rozhovoru pro deník FORUM 24 řekl, že demokracie při zvládání epidemie občas škodí. Váš názor?
Může se stát, a v některých okamžicích to tak je, že nemůžete nechat proběhnout demokratický proces, a musíte rozhodnout. Ale upozorňuji, že rozhodnutí, která dělá například předseda Ústředního krizového štábu, může udělat, protože jsme předtím demokraticky přijali nějaké zákony a případně jsme nastavili nějaký způsob krizového řízení, který toto umožní. Samozřejmě je ale potřeba, aby veškeré prvky, na jejichž základě bude společnost nadále fungovat, byly rozhodovány na základě demokratického procesu. To je jasné. Věřím, že tomu tak do budoucna bude, ale jsme opravdu v mimořádné situaci.
Jak to celé proběhlo a do jaké míry jsme věci zvládli, si ale budeme muset následně vyříkat. Každopádně není lepší systém než demokratický, byť by se mohlo v některých okamžicích zdát, že rázné velení může být účinnější, ale dlouhodobě tomu tak nikdy nebylo.
Mluvíte o vyříkávání. Myslíte, že by měla být z případných pochybení posléze vyvozena nějaká politická odpovědnost?
Zde bych byl opatrný. Pokaždé, když máte krizový štáb, tak se musíte rozhodovat okamžitě, a to, že všechno uděláte dobře, je velmi málo pravděpodobné. Samozřejmě je ale potřeba si to projít a podívat se, zda se nestalo něco, co se evidentně stát nemělo, či nebyly nějaké věci účelově opomíjeny. Ale netroufám si říct, zda vidím už dneska nějakou konkrétní situaci, kvůli níž bude muset být někdo povolán k odpovědnosti. Vím, jak je těžké, když jste v nějaké situaci a musíte ji hned řešit. Rozhodně to není tak, že víte všechno hned a všichni vám dávají ty správné informace.
