Andrej Babiš (ANO), sídlo holdingu Agrofert v Praze FOTO: ČTK / FORUM 24
FOTO: ČTK / FORUM 24
Světové ceny potravin už desátý měsíc v řadě klesají. V lednu spadly na nejnižší úroveň od září 2021. V Česku naopak stále rostou a jsou jedním z hlavních tahounů inflace. Jedním z hlavních důvodů je rozdělení zpracovatelského trhu mezi několik silných hráčů.
Cenový index potravin sleduje Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Podle její lednové zprávy došlo k největšímu poklesu cen potravinových komodit od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. Nejvýše tyto ceny vlivem paniky vystřelily loni v březnu, ale postupně dochází k uklidnění trhů.
Ceny potravin rostou
Tyto trendy jsou v protikladu s domácím vývojem inflace. Nejvíce ji ovlivnily ceny bydlení (zejména energie, plyn, uhlí, topení), ale v závěsu jsou ceny potravin rostoucí téměř nejrychleji v Evropě. Letos v lednu meziročně stouply o více než 30 procent.
Horký brambor odpovědnosti si přehazují zemědělci, potravináři a obchodníci. Obviňují jeden druhého, kdo se snaží víc profitovat, a zatím není žádný arbitr, který by tuto polemiku rozlouskl.
„Absolutně nejziskovější jsou velcí čeští zemědělci, ti mají ziskovost kolem 13 procent, obchod kolem tří procent,“ tvrdí prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Podle něj jsou v řadě segmentů jen jeden nebo dva dominantní dodavatelé, kteří „drží obchody pod krkem a uměle šroubují ceny“.
Koncentrovaný trh
Potravináři a zemědělci namítají, že do cen ani nepromítli zvýšené náklady za energie, a viní praktiky obchodních řetězců. Jasněji mají někteří nezávislí experti. Tvrdí, že se do cen potravin promítají obchodní zájmy velkých firem, jež se chtějí v současné turbulentní situaci svézt a vylepšit si bilanci.
Mezi tyto experty patří bývalá zástupkyně ČR ve Světové bance Jana Matesová. „U nás je neobyčejně koncentrovaný trh zpracovatelů zemědělských surovin. Tam je obrovská tržní síla, která umožňuje zneužívání, omezuje konkurenci,“ upozorňuje v rozhovoru pro web Seznam Zprávy. „Je tady jakýsi cenový kartel. Ať už potravináři anebo potom prodejní řetězce si v cenové politice nekonkurují, spolupracují.“
Respektovaná ekonomka vidí největší problém v potravinářském průmyslu, který je hlavním motorem zdražování. „To je skutečně jenom několik velkých kolosů, které dominují trhu. Mají třeba různá jména, ale jsou vlastněné stejným holdingem.“
Role Agrofertu
„Nikdy nemělo nastat, že by v této oblasti uspokojování základních potřeb bylo dovoleno, aby vznikl obrovský kolos, který má celý potravinový řetězec pod svou kontrolou, a dokonce se tím chlubí – z pole až na vidličku,“ ukázala Matesová na Agrofert, jedničku na domácím zemědělském a potravinářském trhu.
Její názor potvrzuje Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství zastupující tisíce sedláků. „Jedna z největších příčin současných cenových problémů s potravinami v našem zemědělsko-potravinářském sektoru spočívá zejména v tom, že tu pár hráčů po celá desetiletí představuje většinu celého trhu a stát tomu přihlížel s představou, že je problém v potravinové vertikále vyřešený,“ řekl deníku FORUM 24.
Největší vliv na konečné ceny potravin mají podle něj neustále se rozšiřující velké zpracovatelské potravinářské provozy (masny, mlékárny, pekárny) propojené přímo s vlastnictvím velkých zemědělských podniků prvovýroby s výměrami i několika desítek tisíc obhospodařovaných hektarů.
„Ty se pak významně podílejí na neúměrném a neodůvodnitelném nárůstu cen potravin v porovnání s ostatními státy EU, kde není taková míra koncentrace vlastnické propojenosti potravinářských a zemědělských kapacit obvyklá,“ dodává Šebek. Naráží tím na skutečnost, že ve většině Evropy dominují na trhu malé a středně velké firmy.
Z pole až na vidličku
Tím se znovu dostáváme k Agrofertu. Nejvíce se „shodou okolností“ zdražovalo v oblastech, jež jsou jeho doménou. Ceny mouky stouply meziročně o 44 procent, vepřového masa o 37 procent, drůbežího masa o 32 procent, mléka o 39 procent, vajec o 85 procent, olejů a tuků o 31 procent. Vesměs víc než dvojnásobně nad úroveň inflace.
Agrofert obhospodařuje bezkonkurenčních 141 tisíc hektarů zemědělské půdy. Je největším chovatelem drůbeže a vepřového, ročně odchová 30 tisíc kusů skotu. Ročně vyrobí 245 tisíc tun masa. Má dominantní postavení v sektoru pekárenství, kde ovládá téměř polovinu trhu, a ročně vyrobí 772 tisíc tun pekárenského zboží. Patří mezi největší producenty mléčných výrobků, jichž vyrobí 222 tisíc tun ročně.
Babišův holding na svých stránkách skutečně vychvaluje svůj „unikátní systém ,z pole až na vidličkuʻ v oblasti pekárenství, mlékárenství a zpracování masa, který představuje jednu z největších konkurenčních výhod koncernu“.
Zjistí něco ÚOHS?
Do této doby se nikdo cenotvorbou potravin nezabýval. Nebylo to možné v době, kdy se kolem vlády pohybovali lobbisté typu bývalého ministra zemědělství Miroslava Tomana, hájící zájmy agrokorporací s miliardovými obraty. Představa, že jim někdo šlape na paty v době, kdy ve vládě seděl majitel Agrofertu Andrej Babiš, je úsměvná. Naopak sklízeli žně tučných miliardových dotací.
Teprve současná abnormální situace vyvolává reakci státních úřadů. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) bude zkoumat ceny některých základních potravin, zda někdo na ose zemědělci, potravináři, obchod nezneužívá svého postavení.
Na místě je však určitá skepse. Předseda ÚOHS Petr Mlsna se ujal jeho řízení v roce 2020 v době, kdy jeho jméno musel posvětit premiér. Babiš odjakživa udržoval s tímto vlivným úřadem úzké vazby, což potřeboval vzhledem k četným fúzím svého impéria.
Mlsna naznačil předem, co lze očekávat. „To, že má někdo dominantní postavení na nějaké části trhu, samo o sobě ještě neznamená, že porušuje zákon,“ řekl Českému rozhlasu. Neumí ani říct, zda má některý ze subjektů této osy víc než 40 procent trhu, což je hranice dominantního postavení.
Polistopadový kartel
„Nemáme žádný podnět ani indicie o tom, že by na některém relevantním trhu firmy působící v rámci tohoto koncernu zneužily své postavení nebo se dopouštěly nějaké nekalé obchodní praktiky,“ odpověděl na otázku, zda byl někdy prověřován Agrofert proslulý svými nevybíravými akvizičními praktikami.
Šéf antimonopolního úřadu působí jako protřelý úředník, schopný kdykoli se postavit za neprůstřelnou hradbu předpisů. Jeho úkolem je chránit zákazníka před zvůlí obřích korporací, jež si diktují podmínky na trhu, což se mu zjevně nedaří. Možná ale nakonec překvapí, což ukáže budoucnost.
Babiš často hovoří o spiknutí polistopadového kartelu. Jeho mamutí korporace přitom stojí v čele kartelu agrolobby, jež dlouhá léta ovlivňuje domácí trh zemědělského a potravinářského zboží. Jistě by to popřel a pomáhali by mu jeho tradiční spojenci v Agrární a Potravinářské komoře, zastupující zájmy velkých firem.
Polistopadový kartel Agrofertu zatím drží pozice, přesto svítá světlo na konci tunelu. S klesající inflací by měly podle předpokladů klesat i ceny potravin – pravděpodobně už na jaře či nejpozději v létě. Sice s velkým zpožděním za světovými cenami, ale přece.
Jiná otázka je, jak naložit s tímto kartelem. Jedinou cestou je zvýšená podpora malých a středních podniků, jak je zvykem ve vyspělém světě.
